V neděli se v pražském Karlíně konal již třetí ročník festivalu Pivo & Burger. My se zrovna odpoledne vrátili do Prahy z návštěvy Brna, takže nám utekly oblíbené festivaly proběhnuvší v sobotu (jako například Černokostelecké vysmolení či Slavnosti piva Nižbor), ale aspoň pivo-burgerovou akci jsme stihli.
Na festival jsme dorazili po třetí hodině a už z dáli jsme viděli ty davy lidí – bylo jich snad ještě více než na předchozích ročnících. Uvažovali jsme o útěku do některé z nedalekých hospod, ale po bližším prozkoumání situace jsme se uklidnili – až na výjimky fronty na pivo nebyly nijak dlouhé, u některých stánků, jako byl třeba Clock, Falkon či Antoš, se ani nestíhaly tvořit! S frontami na jídlo to bylo trochu horší, ale i tak to vypadalo únosně – nešlo o žádné sto metrů dlouhé hady jako při prvním ročníku. K večeru dokonce fronty opadly i u jídla – my ale bohužel byli tak nacpaní z brněnských oslav, že jsme si ani nic nedali – i když mnohé burgery vypadaly skvěle.
Festival probíhal ve stejném duchu jako v minulých letech – vstup byl zdarma, ale pro ochutnávání piv si člověk musel pořídit šedesátikorunovou festivalovou sklenici. Ta mimochodem byla letos fajn – pevný americký „shaker“, běžně používaný na moderní ejly, ideální k pití většiny na festivalu čepovaných piv (stejně jako v minulých letech šlo o piva svrchně kvašená, ležák jsme tu snad ani nepotkali). Jako obvykle si řada lidí kvůli šetrnosti přinesla k zapíjení burgerů různé Braníky, Kozly či Gambrinusy, ale Pivo & Burger se jako nějaký „hardcore craft beer“ festival neprezentuje, tak to asi tolik nevadilo. Co se počtů týká, stánků s jídlem bylo na festivalu kolem třicítky a pivovarů o trochu méně – kolem pětadvaceti. Jediné, čeho bylo málo, byly jako obvykle záchody – po celém festivalu bylo jen kolem deseti mobilních budek – což vzhledem k množství lidí bylo hodně nedostačující. A nápad postavit pánské močící stojany hned vedle těchto budek, kde stály slečny fronty, nebyl z nejgeniálnějších.
Nabídka piva byla více než dobrá – našli jste tu mnoho špičkových pivovarů, sice i několik špatných, ale celkově ty dobré převažovaly. Bylo tedy z čeho vybírat a zároveň vyšlo hezky počasí, takže my se nakonec místo plánovaných pár hodin zdrželi až do konce festivalu. Když si odmyslíme davy a některé neohleduplné návštěvníky, byl to příjemně strávený čas.
Celkově jsme ve dvou okusili 19 druhů piv a vesměs šlo o povedené kousky – jak byla nabídka bohatá, tak jsme nemuseli vůbec zkoušet pivovary, které nás v minulosti opakovaně zklamaly. Zároveň tu ale nebylo pivovarů tolik, aby se člověk úplně ztratil a nemohl si mezi stovkami čepovaných piv vybrat – na jednodenní festival prostě ideální stav.
Asi vás to nepřekvapí, nejlepším pivem festivalu se pro nás stalo pivo ze Zichovce – nová dvojitá New England IPA Dip Me Into Galaxy. Krásně ovocný, šťavnatý a výborně pitelný kalný silný ejl. Ale na paty jí šlapaly další výborné kousky – třeba hezky svěží annanasový kyseláč Chocholáč od slánského Antoše, výrazný dlouho doznívající mléčný stout s cibetkovou kávou Shit Happens od létajícího Crazy Clowna či krásně chmelený ejl OP 5th Anniversary Ale vařený potštejnským Clockem pro brněnskou Ochutnávkovou pivnici.
Dále nám zachutnal třeba řádně nakuřovaný ejl Veganská párty řezníka Krkovičky od létajících SQBRU nebo další Crazy Clownovina – milkshake IPA Ka-Boom s laktózou a vanilkou.
Na festival zavítali i zahraniční hosté z polského ReCraftu – od nich jsme si dali New England IPA Vermont IPA a žitnou IPA Ryeman. Příjemně pitelné kousky, ale stejně jsme čekali trochu více – ReCraft umí vařit piva podobně dobře jako nejlepší české pivovary.
Od karlínských domovarníků jsme zkusili tmavý pšeničný bock Weizenblok – byl to fajn silák, dobře pitelný. První ročník nám jejich pivo vůbec nechutnalo, vloni už bylo lepší a letos zase o stupeň chutnější – takže uvidíme příští rok, kam se ještě posunou.
Za zmínku dále stojí fajn citrusový ejl CCCP od létajících PePe – Serious Punk Brewery vařený v Radničním pivovaru Jihlava a lehce osobitý, ale dobře pitelný jednochmelový ejl Cascade od relativně nového velkobystřického pivovaru Z-Stage.
A pak tu byla řada oukej piv, která neoslnila, ale ani neurazila, navíc šlo vesměs o horké novinky. Třeba kyseláče Mad at Gas Car a Milf Maracuja Sour Ale od Falkona, divoká Chilli Višeň z Frýdlantu, Czech Ale a kyseláč Starkes Berliner Weisse od Trilobita, osmička Adalbert Ale z Břevnova, desítka Pamela od Mazaného Lišáka nebo APA Die Apokalyptischen Reiter od létajícího Čestmíra.
Nakonec jsme na festivalu nepotkali žádné špatné pivo – to se nám moc často nestává (samozřejmě to bylo i kvůli vyhýbání se některým pivovarům). Z pivního pohledu to byla rozhodně vydařená akce a pokud nám do toho příští rok nic nevleze, zase se na ní objevíme.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Pivo & Burger Festival 2018.
