Před týdnem v neděli proběhl na pražském Karlínském náměstí první ročník festivalu Pivo & Burger. My měli už za sebou páteční Zbraslavské pivní veselí a Černokostelecké Vysmolení. Ale tyto akce nebyly, co se počtu čepovaných piv týká, nijak náročné, takže jsme v neděli měli síly přijít se podívat i na Karlín.
Přijeli jsme v jednu hodinu, v nově zrekonstruovaném parku na Karlínském náměstí již bylo lidu požehnaně. Delší frontu jsme si museli vystát už jen na zakoupení festivalové skleničky, ale to nebylo nic oproti frontám na jídla. Většina byla opravdu dlouhá, o mnoha desítkách lidí, rekordně vypadal asi stánek s burgery Kaiser Franz (byl to vlastně první stánek s jídlem při příchodu směrem od tramvajové zastávky), kde ve dlouhé několikrát zahnuté frontě čekalo snad dvě stě hladovců. Uff. Chvíli jsme uvažovali, že zase utečeme, ale po prozkoumání nabídky pivovarů a zjištění, že fronty na pivo bývají spíše menší, jsme se rozhodli zůstat a něco ochutnat. Jídlo jsme ale odepsali, skočili jsme si raději pro něco do blízkých potravin.
Počasí vyšlo až příliš dobře, na nebi nebyl skoro ani mráček a slunce tedy pražilo bez přestávky. Najít trochu volného místa ve stínu stromů byl trochu problém, vůbec jsme nezáviděli lidem stojícím na sluníčku ve frontách na jídlo. Toalet tu bylo vcelku slušné množství, ale byly poněkud nešťastně umístěny hned vedle laviček (ať už přenosných, tak klasických parkových).
Zmíněná festivalová sklenička byla povinností, pokud člověk chtěl pít zdejší piva, žádné kelímky, alespoň pivní, se nekonaly. Za šedesát korun sklenička s logem, za padesát sklenice bez loga – výrazně nad skutečnou cenu, šlo tedy svým způsobem o vstupné. Skleničky byly nevratné, i když mnoho lidí je vracet chtělo – místo toho je pak vyhazovali do popelnic či odkládali na lavičky a zídky, k radosti později příchozích. Umývátka sklenic tu byla dvě, taková ta málo výkonná, co bývají na Slunci ve skle či na Pražském hradě – opláchnout v nich pořádně sklenici trvá tak minutu. Trochu se u nich tvořily fronty, většina lidí ale sklenice neumývala – navíc jsme za toaletami objevili hadici s tekoucí pitnou vodou, kde si šlo sklenici umýt bez front a rychleji.
Pivovarů sem přijelo necelých dvacet, a jelikož šlo o festival svrchně kvašených piv, ležáků sem přivezli jen pár. Nabídka ale byla slušná – ve většině stánků byla minimálně dvě piva, někdy i třeba čtyři. Rekordmanem, jak už tomu na podobných festivalech bývá, byl Frýdlant, který čepoval přes deset druhů piv. Zúčastnili se i domovarníci z Karlína, kteří sice mazaně prodávali piva pod rouškou „exkurze domácího vaření piva“, ale obáváme se, že příslušné úřady by to příliš neobměkčilo. Zkusili jsme jedno z jejich piv, Dampfbier, a šlo o docela hodně nepovedený kvasnicový pokus o pivo.
Z ležáků jsme zkusili jen JanTara ze Zlouna, kterého jsme dlouho neměli a byl vcelku fajn, pak jsme se vrhli na svrchňáky. Tedy vlastně ležáky jsme ochutnali ještě dva, akorát svrchně kvašené. Oba z dílny sládka Jakuba Veselého – jeden ze slánské Továrny a druhý z létajícího Falkona. Slánský Altbier je chmelený německým chmelem, toustový, pražený, vcelku ovocný, lehce chmelený. Nějaká podobnost s düsseldorfskými Alty by se asi našla. Falkonův Saazer Altbier je oproti tomu, jak název napovídá, nachmelen žateckým chmelem. Toustový, lehce pražená a nakyslý, s tóny švestek a jablečných křížal i chmelově bylinným nádechem. U tohoto bychom teda Altbier netipovali asi vůbec.
Zkusili jsme desítku H10 Summer Ale od Hendrycha, na letní pivo je překvapivě tmavá, je sladová a toustová, s bylinně a citrusově chmelovými tóny. Velmi příjemná a svěží. Desítku přivezl i Krkonošský medvěd, jeho Summer Sunset je svěže ovocný, hodně hořký, dobře pitelný. Tyhle lehké ejly asi budou hitem sezóny – léto ještě ani nezačalo a už se jich stihlo vyrojit asi deset nových. Ochutnali jsme I.P.A. 12° z Počernického pivovaru, vařenou v sedlčanském Krčínovi. Nevíme, jestli náhodou nejde jen o přebalenou krčínskou IPA, ale je čistá, s tóny tropického ovoce a bylin. Moc fajn kousek. Odvážili jsme se i na Snail APA ze znojemského pivovaru U Šneka, velmi divné pivo, připomínající nějaký nepovedený domovarnický utrejch, s tóny kedlubnů a ovoce z instantních nápojů.
Zachutnala nám IPA (zřejmě s přízviskem „jarní“) z teplického Monopolu. Svěží jedenáctka s tóny citrusů, bylin i lehce zeleného pepře. Fajn byla i čtrnáctka Ale, sladová, trochu nakyslá, s výraznými tóny pomerančů. Zkusili jsme i IPA z ostravského Qáska, a kupodivu to nebyla taková hrůza, jak jsme se báli. Vcelku příjemně ovocné pivo, sice ne úplně chuťově čisté, ale pít se docela dalo.
Mimo zmíněné Altbiery šlo na festivalu převážně o všemožné variace na IPA a APA. Výjimkou byl třeba ibiškový Saison Pink Nibbana od létajícího Crazy Clowna (původně se pivo jmenovalo Nirvana, ale kvůli ochranné známce se muselo přejmenovat). Docela slušně ibiškové pivo, což bylo poznat už z barvy – růžového nádechu, kořeněné i jablečné, lehce nakyslé. Saison to sice nepřipomínalo asi ničím, ale jde o svěží a dobře pitelné pivo. Slánská Továrna zase uvařila Stout – přimočaré pivo s tóny praženosti, švestek i rozinek a slušnou hořkostí. Čisté a velmi povedené.
Dále jsme tu potkali piva od dvou brněnských létajících pivovarů. IPA Dance on the Grave od JBM Brew Lab, vařená v sokolovském Permonovi, parametry docela připomínala klasickou permonovu IPA. Pivo nás ale tolik nezaujalo, zbytečně moc rušivých kvasnicových tónů. Dragonfly přivezl několik druhů piv, TQ APA byla příjemně sladová, svěže citrusová. Vařená byla zřejmě v pivovaru Pegas, takže jak jsme tu kdysi spekulovali, zda tam jde vůbec povedený ejl uvařit, tak to očividně opravdu jde. Dvojitou IPA Blast Off uvařil Dragonfly ve Velickém Bombarďákovi, je to slušně hořká, příjemná ovocná a sladová bomba.
Na závěr jsme zkusili Frýdlant, jehož široký sortiment jsme už znali. Piva pivovarští čepovali jako jediní i po zavíračce, dokud nesklidili a nenaložili věci ze svého stánku. Povedla se APA Judita, IPA Rapír i dvojitá IPA 18. Krásně chmelená a svěží piva. Doufáme, že Frýdlant potkáme na většině festivalů, je to taková příjemná nepředražená jistota na dobu, když se člověku již nechce pouštět do ničeho nového a neznámého.
Z pivního pohledu se tedy festival povedl, ale z toho jídelního… než čekat na burger půl hodiny, hodinu či déle, raději si zajdeme do některé z těchto burgráren a dáme si ho rychleji a v klidu. Ochutnat více druhů se mohlo povést snad jen těm, kteří přišli na otevření v jedenáct hodin. Nicméně pokud bude druhý ročník festivalu, tak sem na to pivo asi zase zajdeme, ten výběr stál docela za to.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Pivo & Burger Festival.
