Pivní výlet v Brně - Den první U Richarda, v Magistrovi a podnicích dalších všelikých

Tento víkend jsme s přítelem strávili v Brně předvánoční návštěvou rodiny, předáváním dárků a samozřejmě také vzdělávací cestou po brněnských pivovarech, restauracích a pivních barech.

Prvním navštíveným podnikem byla restaurace Na Tahu nacházející se blízko brněnského nádraží. Velmi příjemný podnik s korektní obsluhou. Prostor je tuším pouze nekuřácký. Točí zde několik piv vyráběných českými pivovary patřících koncernu Heineken. Za slušnou cenu se zde můžete velmi dobře najíst. Z piv jsme ochutnali kvasnicové Starobrno, které mě osobně velmi zklamalo. Naivně jsem čekala, že i takto velký pivovar jako Starobrno se bude snažit udělat kvasnicové pivo (tedy pivo určené pro pivní nadšence) alespoň trochu poctivě. Okusili jsme také Dačický kutnohorský ležák a Louny světlý ležák, tedy piva původně vařená v dnes již zavřených pivovarech, jejichž výrobu Heineken přesunul do Velkého Března. Oba kousky bohužel velice průměrné a nijak zajímavé.

Po odložení těžkých báglů a předání vánočních dárků rodině jsme se vypravili do restaurace U Richarda 2 patřící známému brněnskému pivovaru U Richarda. Podnik je to příjemný, v minulosti jsme sem již párkrát zaskočili posedět. Obsluha byla velmi ochotná, všechny stoly zarezervované, což nám příliš nevadilo, neboť jsme se zde stavili pouze na dvě pivka. Ochutnali jsme jejich vánoční speciál, který jsme měli poprvé. Velmi dobrý speciál s příjemnými kávovými tóny u nějž oceňujeme to, že není sladký. Medový speciál jsme již dříve ochutnali a jelikož to bylo pivo, které nám zde kdysi chutnalo nejvíc, zkusili jej i nyní. Následovala pšenice bez citronu a višňové bez višní. Nevím čím to je, ale v téměř všech brněnských pivovarech vám prostě do pšenice automaticky hází plátky citronu. Pokud sem přijede člověk neznalý této skutečnosti, má smůlu. Nikdo se ho nezeptá, jestli citron chce, či nechce. Poučeni z předchozích návštěv Richarda a Pegase již tedy hned od dveří voláme: „A pšenici prosím bez citronu!“ U Richarda nadto pšenice není svrchně kvašené pšeničné pivo. Je to spodně kvašený ležák s přídavkem 30% pšeničného sladu. To, že takové pivo nabízí jako pšeničné, zdá se mi pro neznalého návštěvníka restaurace značně matoucí. V každém případě tentokrát mi tento pšeničný ležák zachutnal. Vůně i chuť byla příjemná a pivo velmi pitelné. Píši tentokrát, neboť při minulé návštěvě Richarda jsme narazili na opravdu velmi nepovedený kousek. U višňového ležáku tomu bylo naopak. Tentokrát mi vůbec nesednul svou „saponátovitostí“.

Opouštíme Richarda a vyrážíme na další pivní pouť. Cestou nás přepadá sněhová vánice, takže jsme během chvilky promrzlí a zmáčení. Zachraňuje nás pivnice Zelený dveře. Číšnice nás sice hned u dveří zastavuje s tím, že bez rezervace nás bohužel nepustí, když se však vytasíme se svou obvyklou žádostí, že bychom rádi pouze „na jedno“, ochotně nás usadí ke stolu, jehož osazenstvo má dorazit až za hodinu. Pivnice se nachází ve sklepních prostorách, je pouze kuřácká a podle již přítomných hostů se jedná o podnik především studentský. Na pípě mají výběr mnoha piv, která evidentně obměňují. Nejedná se o žádné velké pivní zázraky, ale pro nás se aspoň naskytuje příležitost zapsat si poznámky k Ostravaru Premium a dalším heinekenovským zástupcům Hostanu hradnímu a Adventnímu ležáku z Velkého Března. Nejsou to žádné velké zázraky. Adventní speciál příjemně překvapil a je poměrně dobře pitelný, Hostan je průměrný ležák a Ostravar nedobrý téměř bez řízu a kovovou pachutí.

Po ohřátí a osušení se přesouváme do restaurace The Immigrants. Sedáme si hned u vchodu k malému stolečku a jsme rádi, že je podnik nekuřácký. V Zelených dveřích jsme si již kouře užili dost. Obsluha je velmi příjemná a prostředí útulné a čisté. Dáváme si cider Magners a německou pšenici Krombacher Weizen. Cider je spíše podprůměrný, příliš limonádoidní, trochu chemický, navíc s podezřele tmavou barvou. Krombacher je poctivá pšenice, kterou překvapivě dostáváme do běžného ležákového půllitru. Osobně mi docela chutná, už jsem se po Richardovi těšila, až si dám někde poctivou pšenici.

Ochutnáno, zapsáno, vyrážíme do nejdůležitějšího cíle sobotní části našeho pivního výletu. Tím je relativně nový pivovar Magistr. Nutno přiznat, že jsme si předem nestihli zjistit žádné bližší informace, takže jsme nebyli nijak ovlivněni názory a recenzemi předchozích návštěvníků tohoto podniku. Až zpětně po návratu z Brna jsem si přečetla velké množství negativních recenzí a komentářů. Podivné. Jako bychom byli v úplně jiném podniku. Či se snad kvalita podniku a piva v poslední době zvedla? Či jsme již v sobě měli tolik piv, až byl otupen náš kritický přístup? Nám se však tento pivovar ze všech v Brně navštívených zamlouval nejvíce.

Hned při příchodu míjíme měděnou varnu, která stojí vedle vchodových dveří, a bez dlouhého rozmýšlení si sedáme k malému stolku blízko baru. Až později si uvědomujeme, že jsme si sedli do kuřácké části a v restauraci se nachází ještě část nekuřácká. Ta se nám však příliš nezamlouvá a tak se rozhodneme, že už prostě zůstaneme, tam kde jsme. K jídlu si dáváme pinkantní kuřecí křidýlka, která jsou velmi dobrá. Na začátek si objednáváme desítku Kateřinu a jedenáctku Kellyho. Desítka je světlá a skvělá. Na desítku nádherně plné tělo, optimální říz, výborně pitelná a krásně vyvážená. Vydařený kousek mezi desítkami. Také polotmavý Kelly není špatný. Jen je u něj méně příjemný nižší říz. Pokračujeme pšenicí a vánočním speciálem. U pšenice úplně zapomínám na žádost, aby mi do ní nedávali citron. Ale světe div se, dostávám pšenici krásně neposkvrněnou a bez citronu. Pšenice jest to silnější čtrnáctka a je velmi dobrá. Na můj vkus tedy poněkud sladší, ale u takto silného kousku to lze odpustit. Vánoční šestnáctka je dobře zvládnutý speciál, ale žádný zázrak.

V průběhu ochutnávání k našemu stolečku přichází starší pán s dotazem: „Pšenice s citronem, nebo bez?“ Chvilku se domníváme, že jde o místního přátelského opilce, který má potřebu družit se po několika pivech. Ale, že jsme slušně vychovaní, odpovídáme, že bez citronu. „Tak pojďte se mnou," zavelí pan Svoboda, jeden z majitelů pivovaru, a odtáhne nás na prohlídku pivovaru. Prošli jsme přijímacím pohovorem na exkurzi.

Procházíme přes sklad sladu se šrotovníkem, okolo otevřené spilky, až do ležáckého sklepa. Všude musíme povinně ochutnávat sladem počínaje a kvasinkami konče. Samozřejmě také ochutnáváme piva z ležáckých tanků, zatímco nám pan Svoboda líčí svoji filozofii a vypráví o pivovaru. A jak je to s tím citronem do pšenice? Ten prý číšníkům zakázal do piva dávat automaticky. Prý se musí předem každého hosta zeptat, jestli citron do pšenice chce, nebo ne. Na závěr se ještě v krátkosti podíváme do kuchyně a dostaneme k ochutnání nakládaná vejce (prý stejná jako v baru U Vočka ze Simpsonů). Tak ty si musíme někdy doma udělat… k pivu ideální chuťovka.

Dostáváme ještě dvě desítky na závěr, ještě chvilku klábosíme u stolu s nadšeným spolumajitelem a Magistra opouštíme s velmi dobrý pocitem z tohoto podniku. Snad se do něj ještě někdy v budoucnu podíváme, abychom otestovali, zda jsme pivo i podnik nepřecenili vlivem většího množství vypitých piv :)