Moravský petkový víkend

Ve čtvrtek a v pátek jsme vyrazili do Pivní rozmanitosti s krosnami a nakoupili několik vzorků piv z moravských pivovarů. V Praze člověk na piva z malých moravských pivovarů příliš často nenarazí (snad s výjimkou pivovaru Valášek), takže bylo třeba využít příležitosti a ochutnat alespoň některá z nich. Z obrovského množství lahví, kterými byla pivní lednice v pivotéce nabita, jsme nakonec vybrali sedm kousků ze tří pivovarů. Pivovar Pikard nám byl sympatický především menší velikostí lahví (jeden litr je pro dva lidi tak akorát), na pivovar Koníček jsem byla zvědavá, neb jsem o něm četla a slyšela samou chválu a Rožnovský pivovar nám byl doporučen panem domácím v Pivní rozmanitosti.

Pro mě osobně bylo všech sedm ochutnaných piv příjemným překvapením. Všechna byla pitelná a bez výraznějších vad. Nejvíc mi zachutnala novinka z Rožnovského pivovaru – šestnáctistupňový polotmavý speciál Gutmann. Pěkně harmonický polotmavý speciál, krásně jemný a hutný s bohatou sladovou chutí, kterou by mohl soupeřit s německými tmavými bocky. Ve srovnání s nimi je však o něco chmelenější s pikantně kořenitými chmelovými tóny v chuti i ve vůni. Velmi vydařené pivo, které bych ještě někdy ráda ochutnala (ideálně točené). Skvělý byl i Rothschild ze stejného pivovaru. Polotmavý ležák vařený stejně jako Gutmann ze 4 sladů. Vůní i chutí je to slabší variace na Gutmanna. Stejně příjemně bohatě sladové, ale s vyšším řízem a nižší sladkostí. Rožnovský pivovar u mě těmito kousky rozhodně zabodoval.

Piva z pivovaru Pikard byla velmi dobře zvládnutá. Světlý ležák byl na můj vkus malinko sladší, avšak příjemně pitelný a vyvážený. Tmavý ležák byl také velmi čistý, ale chuťově poněkud mdlejší a s krátkým dozníváním. Pšeničné (Ženské :))) pivo bylo fajn a osvěžující (v létě by představovalo příjemné pití). Všechna piva z pivovaru Pikard byla příjemně pitelná, žádné z nich ale nijak výrazně nenadchlo.

Piva z pivovaru Koníček nebyla špatná, ale čekala jsem víc. Polotmavý (několika cenami ověnčený) speciál Grošák byl pro mě příliš karamelkový (takové ty mléčné karamelky rozpuštěné do piva). U tmavého ležáku Vraník se mi zase v chuti tloukla výrazná chmelová hořkost i chuť s tóny tmavého piva (kávové a lehce pražené tóny). Každopádně obě piva jsou poctivá, originální a svého nadšeného pivaře si určitě najdou.

A ještě lehké moralizování na závěr… Trochu mě mrzí česká pivní petková móda. Chápu, že pro malé pivovárky je v mnoha směrech jednodušší a levnější stáčet pivo do PET lahví, ale chudák naše životní prostředí. Osobně si radši koupím pivo ve skle než v PET lahvi. A vždy mám velkou radost, když vidím, že některý z menších českých pivovárků začne prodávat pivo ve skle (Například od pivovaru Matuška jsem v poslední době viděla pouze samé sklo a za to má u mě významné plus). Byť mi některá z výše zmíněných piv zachutnala natolik, že ve skle bych si je ráda koupila znovu (případně koupila toto pivo někomu jako dárek), v petce si je nejspíš znovu nekoupím.