Jaká piva se pijí ve Vídni?

Ufff, trvalo to dlouho, ale nakonec vám přece jenom přinášíme článek z našeho pivně poznávacího zájezdu do Vídně (rozhodně ne prvního a doufejme, že ani ne posledního). A protože jsem se opět rozepsala, jak je mým (ne)dobrým zvykem, rozdělíme si zápisky z Vídně do dvou článků.

Rakousko, ač země vyhlášená spíše svými výbornými víny, nezaostává za ostatními evropskými státy ani v oblasti pivní. Je tedy pravda, že v supermarketech běžně prodávaná rakouská piva jsou vskutku odporná (až na několik světlých výjimek) a to i v porovnání s českými průmyslovými pivy. „Frčí“ tady především takzvaný Märzen. Ale nenechte se mýlit, nejedná se o Märzen, který známe ze sousedního Německa. Ten rakouský supermarketový je ukázkou světlého lageru ve většině případů nevalné vůně a ještě horší chuti. Nekupujte to. Co si však můžete v rakouském supermarketu z rakouských piv bez velkých obav koupit, to jsou piva pšeničná – například Edelweiss Weissbier. Ten dokonce můžete při troše štěstí sehnat i vychlazený a v plechovce. Bez větších obav si můžete zakoupit i některý Zwickl, což je v podstatě nefiltrované pivo vyráběné často s přídavkem pšeničného sladu. I v tomto případě se nejedná o stejné pivo jako v Německu vyráběný Zwickelbier, přesto jsou rakouské Zwickly i z těch větších pivovarů celkem pitelné (a to především ve srovnání s průmyslovými Märzeny).

Ale dost už bylo supermarketů, nás zajímají především malé restaurační pivovárky ve Vídni. Těch jsme za tři dny stihli obejít celkem dvanáct. Co se týká počtu minipivovarů je na tom tedy Vídeň velmi podobně jako Praha.

Cena piva se ve Vídeňských pivovárcích pohybuje od cca 2,8 Euro po 4,2 Euro za 0,5l. Nejlevnější bývá většinou Helles, nejdražší pak různé speciály (4,2 Euro stojí například známá Victory Hop Devil v pivovaru 1516). V některých pivovarech vám však místo 0,5l natočí pouze 0,4l. Není to příliš časté, ale občas se s tím můžete setkat. Při objednávání malého piva ve Vídni vám doporučujeme podívat se nejdříve na jeho cenu. V některých restauracích jsou totiž malá piva dosti předražená a rozhodně je lepší volit pivo velké.

Číšníci ve Vídni jsou z podobného těsta jako ti naši pražští. Narazíte zde na obsluhu příjemnou, ale také na obsluhu nepříjemnou jako osina… nu, však víte kde. V mnoha podnicích se číšníci rekrutují z řad cizinců. My jsme například ve dvou z dvanácti navštívených pivovárků narazili na číšníky a číšnice ze Slovenska. Stejně jako u nás funguje ve Vídni i objednávání, placení a také nechávání dýška. Zkrátka se zde Češi mohou cítit téměř jako doma. Jen ta piva jsou poněkud dražší. Nicméně, co se týče jídla, tak v mnoha pivovárcích je cena jídel (především v době poledních menu) jen o málo vyšší než běžná cena v Praze.

Při návštěvě Vídně (ale i celého Rakouska) pamatujte na to, že není "Bräu" jako "Bräu". Pokud hospoda nese název "Bräu", ještě to neznamená, že je to restaurační pivovárek s vlastním pivem. V lepším případě se jedná o restauraci, kde točí „vlastní“ pivo, které pro ni vyrábí některý z pivovarů na zakázku, v tom horším je to naprosto obyčejná hospoda s naprosto obyčejným pivem.

Co se týče skutečných restauračních pivovarů, tak nejobvyklejším pivem, které si v nich můžete dát, je Helles. A nutno říci, že v Rakousku Helles umí velmi dobře. Jedná se o osvěžující, jemně sladová piva s nižší chmelovou hořkostí i chutí. Ne zrovna můj nejoblíbenější styl, ale pokud se povede, je to velmi pitelné pivo a výborný hasič žízně.

Velmi populární je i Dunkles (Dunkel) – tmavé pivo s výraznou sladovostí, topinkovými tóny a tóny chlebové kůrky. Pokud narazíte na pivo nazvané Prager Dunkles, zbystřete. Jedná se o pivo ve stylu Flekovského ležáku, tedy tentokráte tmavé pivo s důrazem spíše na čokoládové, kávové, ba i lehce pražené tóny. Ve Vídni tato piva umí velmi dobře (například pivovar 7 Stern).

Dalším oblíbeným pivním stylem malých restauračních pivovarů ve Vídni je Märzen. Ve srovnání s rakouskými průmyslovými Märzeny, jsou ty z malých pivovárků mnohem podobnější Märzenům německým. S důrazem na bohatě sladovou chuť s topinkovými sladovými tóny, ale zároveň ne sladké.

Weizen, Weizenbier, Weisse (prostě pšenice) jsou ve Vídni velmi vyhledávané a mnoho pivovárků má pšenici na čepu (klasická sestava Helles, Dunkles, Weizen). Pšenice to jsou zpravidla dobré a podobné pšenicím bavorským.

Pilsner naopak není nijak rozšířeným pivním stylem (potkali jsme jej pouze ve dvou pivovárcích a to pouze jako doplněk k všudypřítomnému Hellesu), ve Vídni prostě upřednostňují méně chmelený Helles a osobně bych i řekla, že jim jde lépe.

Často v nabídce narazíte také na takzvaný Gemisch, což je nejčastěji pivo vzniklé smícháním Dunkelu a Hellesu. A v mnoha restauracích se samozřejmě setkáte také s Radlerem vyráběným smícháním nejčastěji Hellesu a citronové limonády.

Vídeňské restaurační pivovary se však nebrání ani různým speciálům inspirovaným německou pivní kulturou jako je nakuřované pivo a různé bocky. Ty nejodvážnější pivovary (a já se o nich samozřejmě zmíním v příštím článku) se pouští i do pivních stylů, které nejsou v našich končinách zcela tradiční (například stout, oatmeal stout, různá Ale, či IPA).

V příštím článku se budeme věnovat jednotlivým vídeňským restauračním pivovárkům a několika málo dalším doporučeníhodným pivním podnikům konkrétně.