Minulou sobotu proběhl v Praze pivní festival České PivoPění. Mělo by jít o šestý ročník festivalu, ale přiznáváme, že jsme to nepočítali a neověřovali – byli jsme jen na dvou ročnících, v Dejvicích a Horních Počernicích a některé ročníky určitě naší pozornosti unikly. Každopádně letos se PivoPění konalo na smíchovské náplavce.
Smíchovská náplavka není špatné místo, máme ji kvůli většímu klidu raději než její sesterskou náplavku naproti na Výtoni. Letos ale příliš klidná není – její část se rekonstruuje, takže i v sobotu na festivalu bylo slyšet rubání dělníků. Možná i proto byla hlasitost obřích reproduktorů nastavena na maximum a při vystoupeních kapel nejenže nebylo slyšet vlastního slova, ale člověku málem praskly ušní bubínky. Je to docela škoda, protože interpreti nebyli špatní.
Většinu občerstvení měl pod palcem Babišův Agreofert, respektive jeho Kostelecké uzeniny. Krom jídel z jeho značek Grileman a Parky's byl festival i plný jejich reklam, včetně neustálého promítání na velkém plátně – skoro jsme si připadali jako někde na meetingu ANO. Ani zbytek nabídky jídel nebyl nějak zázračný, snad krom uzených sýrů a zmrzliny z Opočna. Ve srovnání s nedávným Pivem na Náplavce to bylo hodně slabé.
Oproti tomu výběr pivovarů byl výborný. Nechyběla jména jako Zichovec, Clock, Raven, Chotoviny, Krkonošský medvěd a řada dalších, celkově se na festivalu představilo kolem dvaceti minipivovarů. Zaujala nás ale jedna věc – malá a velká piva, až na pár výjimek mezi pivovary, stála skoro stejně – rozdíl byl většinou pouhých 10-15 % ceny. Na festivalech, kde člověk často rád ochutná hodně kousků a téže když piva nezná a občas i nějaké, které mu nesedne, vylije, nám to nepřijde úplně ideální. Naštěstí celkově ceny nebyly (na Prahu) nějak přemrštěné, takže to přežít v pohodě šlo.
Jak už bývá na těchto lidových festivalech zvykem, čepovalo se prakticky jen do kelímků, jídla se vydávala do papírových krabiček a nikde nebyl žádný tříděný odpad. Což na festivalu, kde naprostá většina odpadu byl právě plast a papír, bylo trochu smutné. Zabodoval ale pivovar Chotoviny, který zájemcům za vratnou zálohu půjčoval svoje sklo – z originálního logovaného půllitru se pilo hned lépe než z kelímku.
Co všechno jsme na festivalu ochutnali? Třeba nový světlý ležák z pražského pivovaru Cobolis, který bude mít v oficiální premiéru až zítra. Byl ještě hodně kalný, docela obilný a chmelově kořenitý. Příjemný a dobře pitelný, ale myslíme, že za pár týdnů, až si sedne, bude ještě lepší.
Příjemná byla i New England IPA od dalšího pražského pivovaru – kunratického Muflona. Na NEIPA docela tmavá, hořká i málo kalná, ale pivo to nebylo špatné – sladové, ovocné, dobře pitelné.
Dobře se pil také malinový kyseláč Raspberry Weisse od sokolovského Permona. Výrazně ovocný, jen lehce kyselý, takový fajn džusík.
Zkusili jsme též novinku od nového pivovaru Plzeňský Bandita – summer ale Bandit on Holliday. Byl sladový, hořký, s tóny citrusů a nádechem tropického ovoce. Pil se slušně – jen v něm trochu rušily kvasnicové tóny – možná byl ještě trochu mladý, ale po vyčeření by mohl být velmi chutný.
Na závěr jsme si dali dvě nám už známá piva – velmi povedený Cadillac z Chotovin a výborně vyladěný, tak akorát nakuřovaný ejl Marley od Krkonoškého medvěda. Někdy se místo zkoušení novinek vyplatí jít na jistotu :)
Klidně jsme na PivoPění mohli pobýt déle – čepovalo se tu mnoho dobrých piv za příjemné ceny – ale my si je raději dáme někde v klidu v hospodě či na zahrádce než tu v hluku a na sluníčku. Festival to celkově nebyl špatný, jsou určitě lidé, kterým vyhovoval. Uvidíme, jaké (a kde) budou příští ročníky…
Více fotek najdete v naší fotogalerii České PivoPění 2018.
