3. české PivoPění - pohoda na kraji Prahy

Stejně jako v minulém roce měl letos pivní festival PivoPění proběhnout opět v Dejvicích, nicméně pár dní předem byl organizátory (tedy městskou částí) zrušen. Naštěstí se ale brzy poté objevila informace o chystaném 3. českém PivoPění v Horních Počernicích, takže pivní nadšenci nemuseli smutnit a bylo jak zaplnit první říjnový víkend.

Festival probíhal na nádvoří u zámku Chvaly, relativně slušně dostupném – jednu zastávku autobusem z Černého Mostu. Pivovarské stánky byly všude možně, na dláždění, na trávě v parčíku, rozstrkané trošku chaoticky po celém areálu. Byla zde i řada dalších nepivních prodejců – různé burčáky, pálenky, cukrové vaty, pekárna (ta nás opravdu potěšila – tohle nám na pivních festivalech chybí), prodejce sýrů a samozřejmě stánky s (nepříliš vábně vyhlížejícím) teplým jídlem. Vlastně docela podobné loňskému Dejvickému PivoPění, ale to prostředí tady bylo asi tak o pět set procent hezčí.

Živý hudební doprovod byl sice trochu hlasitý, ale aspoň ne nepříjemný – žádné špeky typu Michal David či jamajská dechovka se tentokráte nekonaly. Lidí asi i vzhledem k chladnému počasí nebylo tolik, pořadatelé zřejmě čekali větší účast. Nám to samozřejmě vyhovovalo – měli jsme si kde sednout a fronty na pivo byly krátké.

Co se pivovarů týká, bylo zde sedm pivovarských stánků – Sedlčanský Krčín, MMX, Antoš, Permon, Modrá Hvězda Dobřany, Qásek a Kounický pivovar. Navíc tu ještě byla Pivní rozmanitost s pivy od Matušky i z Koutu a pojízdný bar s deseti pivy na čepu – Vítek z Prčice, Radniční Jihlava a pár dalších piv z jiných pivovarů. Dohromady to bylo, pokud správně počítáme, tak 36 druhů piva, což je docela slušný výběr, navíc pivovary měly i nějaká další piva ve skleněných lahvích či petkách.

Jako obvykle jsme začali desítkami, pak se vrhli na ležáky a nakonec si nechali siláky a ejly. Filtrovaná Koutská desítka byla hezky kořenitě a perprně chmelová, ale celkem sladká, nijak extra dobře pitelná. Nevíme, jestli se za posledních pár let zhoršila či ji prostě už ostatní pivovary překonaly. Desítka od Vítka z Prčice byla obilná, kvasnicová, celkem hutná a málo prokvašená, spolu s nižším řízem se to nepilo nějak zvlášť dobře. Překvapila nás ale desítka z Krčína, sice taková tmavší, ale příjemně bylinně chmelová, sladová a obilná. Moc fajn pivo se slušnou pitelností.

Qásek vídeňská dvanáctka z Pivovarského domu Ostrava byla hodně sladová, toustová, obilná až chlebová, mladinová, s nádechem pomerančové kůry a zvláštní zatuchlosti. Hutné, málo prokvašené, chutnalo to jako nepříliš vydařený domovarnický pokus. Antoš tu měl svůj Svatováclavský ležák chmelený čerstvým chmelem. Byl příjemně chmelově bylinný, přecházející až do konopných tónů, dobře pitelný. Ale před čtrnácti dny na Slunci ve skle nám chutnal o něco více, byl mnohem svěžejší.  Zkusili jsme i České černé od Vítka z Prčice. Pražené, karamelové, nasládlé, chmelově kořenité. Osobité, trochu neharmonické, relativně pitelné.

Piva ochucená ovocným extraktem moc nemusíme, ale jednou za čas si z výzkumných důvodů pár doušků dáme. Zuzana višňová z Radniční Jihlavy byla chmelově bylinná, obilná a samozřejmě višňová, trochu taková sirupová. Ale nebyla nijak výrazně sladká, překvapivě se celkem pít dala.

Z ejlů jsme si dali MMX Amber Ale, sladově toustové pivo s tóny chlebové kůrky, slušně chmelené, bylinné, jahodové a pomerančové. Bylo takové trošku nedoladěné, ale pilo se vcelku slušně.  Po dvou letech jsme zkusili Permonovu APA a ani se moc nezměnila, možná jen o trochu zhořkla. Sladově toustová s chmelovými tóny bylin a citrusů, dobře pitelná.

Kounická IPA byla i tentokráte příjemně ovocná, ale taková sladší a celkově méně vyvážená, než před půl rokem. Prostě minipivovary a jejich výkyvy kvality. Ale i tak byla dobrá a pitelná, jen to nebyl ten „level Matuška“, na který jsme se těšili. Podobně dopadlo i DPH z Dobřan, příjemně ovocná a hořká IPA, dobře pitelná, ale při srovnání s dřívějškem to nebylo ono. To je tak když člověk doufá v úžasné pivo a dostane „jen“ dobré, tak je to trošku zklamání :)

Festival jsme zakončili Koutskou tmavou čtrnáctkou, ta si svoji výbornou úroveň drží už léta. Pražená, lehce kávová a karamelová, zároveň slušně hořká a příjemně chmelově kořenitá. Za takovéto pivní jistoty jsme v dnešním divokém světě opravdu rádi.

Kdyby bylo ještě alespoň pozdní léto, tak bychom se zdrželi déle a dali se něco z našich oblíbených klasik jako je Matuška či Antošův Tlustý netopýr, ale tma a zima nás zahnaly domů. Festival, ač nijak pivně zásadní, se dle nás docela povedl – zejména díky moc pěknému prostředí a dobrému výběru piva. Jen prostě říjen už není tak vhodný pro venkovní pivní festivaly, o pár týdnů dříve v dobře plánovaného Dejvického PivoPění by bylo lépe a zřejmě by i lidí přišlo více.

Více fotografií z festivalu najdete v naší galerii.