Žižkovské pivobraní pošesté

sepsal Marley

9. června 2017 v 17:02

Minulý pátek a sobotu proběhl na pražské Parukářce další ročník festivalu minipivovarů Žižkovské pivobraní. I když to už vloni byla docela hodně masová akce, na Parukářku to mám z práce jen kousek, takže jsem tam v pátek odpoledne zastavil.

I když počasí vyšlo letos skvěle, z nějakého důvodu na Parukářku nepřišlo tolik lidí jako vloni – ano, byly tu k večeru davy, ale ne tak hrůzné a ani půlhodinové fronty na pivo se nekonaly. Odjelo snad hodně lidí na víkend pryč? Nebo byl letos méně zajímavý hudební program? Či se sem po loňsku lidem tolik nechtělo? Každopádně návštěvnost byla asi tak akorát, aby byli spokojeni návštěvníci i pivovarští.

Z hlediska organizace a doprovodného programu to bylo podobné jako vloni. Festival byl rozdělený na dvě části – horní pivně-jídelní a dolní pivně-hudební. Hudebních skupin vystupovalo několik, některé byly příjemně poslouchatelné, jiné tolik ne, ale žádné uširvoucí děsy se alespoň v pátek nekonaly.

Ač byl k dispozici velký pivní stan s mnoha stolky, a k tomu pár dalších stolků rozmístěných po celém festivalu, tak vzhledem k počtu návštěvníků to tolik nebylo. Ale místa bylo všude kolem dost, takže komu nevyhovovalo popíjení a poslouchání ve stoje, mohl se povalit kamkoliv do trávy.

I letos byl festival převážně kelímkový, i když alespoň někteří návštěvníci si přinesli vlastní sklo. Je trochu škoda, že když už festival pořádá městská část (v tomto případě Praha 3) a daňové poplatníky stojí milión a půl, tak se ani trochu nezaměří na pivní kulturu či alespoň tu ekologii. Holt je u nás doba plastová a krom pár geeků to nikdo moc neřeší.

Zhruba uprostřed mezi horní a dolní částí festivalu byly nachystány cisterny s pitnou vodou, takže si krom občerstvení mohl člověk i umýt tu přinesenou sklenici. Přistavených mobilních toalet bylo tak akorát – asi i kvůli tomu, že nepřišlo tolik lidí jako vloni.

Festivalu se zúčastnilo kolem čtyřiceti pivovarů, celkově se tu mohlo čepovat kolem sto dvaceti druhů piv. Řada minipivovarských hvězd se akce neúčastnila a naopak tu bylo mnoho pivovarů stabilně vařících špatná piva. Ale i tak bylo z čeho vybírat a žízní by asi netrpěl ani ten nejvybíravější pivař. Ceny piv byly na Prahu poměrně nízké, asi i díky tomu, že byl festival dotovaný městkou částí. Já se jako obvykle zaměřil na piva, která jsem neznal – povedlo se mi jich za odpoledne a večer ochutnat celkem deset.

Světlý ležák jsem si dal jenom jeden – Rychtovar z ústeckého pivovaru Na Rychtě. Překvapivě příjemný kousek, sladový a zároveň hezky chmelený. Pil se velmi dobře.

Slánský Antoš přivezl novinku Xingu, tmavý ležák vařený podle receptu brazilského piva Xingu. Hodně karamelové pivo, pražené, nasládlé a lehce kořeněné. Karamelu bych možná trochu ubral, ale jinak se pilo dobře.

Tmavé spodně kvašené pivo tu čepoval i Javořický Kozlíček z Horních Dubenek. I jeho tmavý speciál byl fajn – možná trochu mladší, s nádechem kvasnic, ale jinak příjemný.

Tmavou třináctku jsem zkusil i od Lounského žejdlíka, ale ta se tolik nepovedla – byla hodně karamelková, s nádechem másla, pila se spíše průměrně.

Pšenici jsem na festivalu okusil jen od létajícího Slováckého pivovaru. Ta mne překvapila více než příjemně – sice to nebyla žádná banánová bomba, ale byla hezky svěží, kořeněná, s nádechem jablek a citrónové kůry. Zajímalo by mě, kde byla vlastně uvařena, každopádně dobrá práce.

Dále tu byla na čepu řada lehkých ejlů. Třeba Muflon Albín Ale z Kunratic – sladové, lehce chmelově bylinné a citrusové pivo, svěží, dobře pitelné.

Ejl Protinožec s australským chmelem Ella byl hodně chmelově bylinný a hořký, jen lehce ovocný, ale chuťově čistý a dobře pitelný. U australských chmelů je člověk zvyklý na svěžejší projev, ale holt Ella asi není Galaxy nebo Vic Secret.

A právě Galaxy použil ve svém ejlu Lounský žejdlík. Pivo to bylo docela citrusové, též i sladové a lehce bylinné. Užilo by trochu doladění, ale pilo se slušně. Žejdlík na festival přivezl i Smoked Ale, nakuřovanou polotmavou třináctku. Ta se povedla – příjemně uzená, lehce karamelová, s tóny sušeného ovoce. Asi první pivo tohoto pivovaru, u kterého bych se nebránil si ho dát znovu.

Zlatým hřebem večera se stal Chocolate Coffee Stout – imperial stout o stupňovitosti dvaadvacet od sokolovského Permona. Hutné pivo s tóny čokolády, kávy a praženosti, slušně hořké, s nádechem sušených švestek a oříšků. Bezva silák, a ta káva v něm ani nevadila – spal jsem po něm jako Šípková Růženka. Jasně nejlepší pivo, co jsem na festivalu zkusil.

Pivobraní tedy i letos bylo fajn a pokud od něj člověk neočekával něco intelektuálního a pivně seriózního, tak asi zklamán nebyl. Na druhou stranu je to festival, který člověk navštíví a za pár dní zase zapomene. Nu, tak zase za rok.

Více fotek najdete v naší fotogalerii Šesté Žižkovské pivobraní.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii