Falkon Tytfak, Clock Zlatý prasátko, Radniční Jihlava & PePe Winter Witbier a jiné pivní novinky

Marley

11. ledna 2017 v 22:47

Jsou tu první letošní pivní novinky. Nicméně je pravda, že jde většinou o piva z přelomu roku, často vánoční speciály, takže to můžete brát i jako poslední novinky loňského roku. Najde se mezi nimi vše možné, výborné kousky i těžko pitelné divnosti.

Létající pivovar Falkon pokračuje ve své pivní pornosérii. Po KamšotuTripel Penetration přichází s Tytfakem, silnějším stoutem s přidanou laktózou a lískooříškovým sirupem. Pivo je to lískooříškové dosti, též má i výrazné tóny mléčné čokolády, s nádechem karamelu a medu to dohromady připomíná čokoládový nugát. Je hutnější a sladší, tak akorát hořké, skvěle se popíjí. Prostě extrémní líbivka.

Na konec roku připravil Radniční pivovar Jihlava ve spolupráci s létajícím PePe – Serious Punk Brewery Winter Witbier. Jde o belgický witbier, kam krom běžného koriandru a pomerančové kůry přidali i skořici. Docela nás vyděsil jeho vzhled – silně zakalená tekutina oranžové barvy téměř bez pěny nám připomněla spíše nějaký multivitamínový džus než pivo. Ale aroma špatné nebylo – sladové s obilnými tóny, lehce kořeněné a pomerančové. Jen říz na tom byl podobně jako pěna, tedy skoro žádný. A witbier bez řízu je asi jako IPA bez chmele, zase tak dobře se to pak nepije.

Po Clockově špaldovém saisonu Tekutém kapříkovi jsme potkali i jeho dvojče – Zlatý prasátko. Jde o podobné pivo, jen místo Žateckého poloraného červeňáku v něm byl použit americký chmel Citra. Je o něco ovocnější než Kapřík, s tóny bílých hroznů, lehce i citrusové kůry, tropického ovoce a jahod. Jinak je sladové, lehce bylinné a trochu kořeněné. Zajímavé, svěží a velmi dobře pitelné. A od Clocka jsme ochutnali ještě jedno pivo – v Illegal Beer nechali půl roku uzrát 26° barleywine Ellen. Oproti čerstvé sladké verzi to už bylo harmoničtější, jemnější, méně sladké a zajímavěji ovocné. Takováto piva, jsou-li dobře udělaná a nezkazí-li se, prostě nějaký ten čas navíc užijí.

Do Pivovaru Národní jsme po předchozích nepřesvědčivých speciálech neměli v plánu chodit, ale co dělat, když máte v centru pár desítek minut na zabití? Tentokráte se na čepu objevila Christmas Monkey, vánoční ejl se skořicí, pomerančovou kůrou a americkým chmelem Amarillo. Zní to divoce a divoké to opravdu je. Zvláštně kořeněné pivo s medicinálním nádechem, s tím se tlučou tóny citrusů, sladu a medu. Chutná to trochu jako nějaký domovarnický pokus, kdy se někdo pokouší nepříliš vydařené pivo vylepšit přidáním koření. Nepovedený kousek.

Po dřívějších vanilkových vánočních ejlech uvařil létající Klínec-Katz na uplynulé svátky pivo se stejným názvem – Oh Tannenbaum!, ale vanilku vystřídalo perníkové koření. A na koření se opravdu nešetřilo – dominují tóny hřebíčku, skořice i anýzu, pivo je to i lehce karamelové a s tóny citrusové kůry a sušeného ovoce. Zajímavý kousek, ale s menším množstvím koření by asi byla pitelnost lepší, takhle bylo jedno malé pivo tak akorát.

Narazili jsme i na vánoční speciál z nupackého Gwerna. Jde o světlý vídeňský ležák, chmelený českými chmely. Krom sladového a lehce chmelově bylinného aroma v něm člověk najde vcelku slušnou porci celeru i petržele a na pozadí nádech čehosi ještě méně příjemného. Divné cosi na hranici pitelnosti.

Z nového pražského pivovaru Moucha jsme ochutnali Branickou Čtrnáctku. Jde o polotmavý spodně kvašený speciál, je sladový, karamelkový až máslový, navíc i podobně zeleninový jako výše zmíněný Gwern. Velmi nedobré pivo. Ale pivovar funguje jen pár měsíců, snad se tam v budoucnu pivo vařit naučí – dobrých pivovarů je totiž v Praze žalostně málo.

První spodně kvašené pivo uvařil brněnský létající pivovar Dragonfly. Jde o Take Down India Pale Lager – tedy spodně kvašenou IPA. Bohužel, jako řada dalších českých India Pale Lagerů je docela hodně máslový (skoro to vypadá, jako by pivovary nechávaly tato piva ležet stejně krátkou dobu jako ejly), lehké chmelové tóny bylin, citrusů a kandovaného ovoce to moc nezachraňují. Nic pro nás. Druhým pivem, které jsme od Dragonfly zkusili, je tmavý weizenbock Little Boy. Je hodně kořeněný s převažujícím hřebíčkem, lehce karamelový, jablečný, hruškový i banánový. V závěru je vcelku znát alkohol, což u weizenbocků úplně zvykem nebývá, ale i tak se dobře pije.

Do spáru se nám dostala i tři námi ještě nechutnaná, relativně nová piva z Želiva. Piva z tohoto pivovaru jsme po letošním významném navýšení kapacity (dvouhektolitrovou varnu nahradila 15hektolitrová) ještě nezkusili, byli jsme na ně docela zvědavi. Prvním z nich byl Godšalk, klášterní světlé pivo, zřejmě inspirované belgickými „blondy“. Je hodně kořeněné, též i docela hodně hořké, trochu drsnější, s tóny bylin a citrusové kůry. Na počátku nás kvůli drsnosti tolik neuchvátilo, ale nakonec se pilo dobře. Druhým je Falco, tmavá spodně kvašená čtrnáctka. Pražené, lehce kávové a karamelové pivo, s nádechem koření a bylin. Jen po ohřátí se objevuje trocha zvláštních tónů jako je mák a zelená jablka… ale výsledek ani pak špatný není. Posledním je polotmavá osmnáctka Vánoční, doppelbock bavorského střihu. Je karamelová, lehce kořeněná, s tóny rozinek a sušených švestek, hutnější a dobře pitelná. Ve výsledku u všech tří piv spokojenost, nešlo o žádné hrůzy.

Ochutnali jsme i letošní vánoční dvojici od Matušky – poprvé zároveň vyšel jak Vánoční Doppelbock, tak Vánoční Extra IPA. Obě piva se vydařila, neměla jakékoliv vady, byla příjemně a vcelku hutně sladová i nasládlá, zároveň i slušně chmelená. Zejména sladší IPA bude asi některým pijanům vadit – nám ale i tak chutná, stejně jako nám chutná nejslavnější zástupce tohoto českého sladového „pivního stylu“, Beskydské sladké.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii