Pivní průzkum Prostějova

Pokračujeme v našem pivním putování po Vyškově, Prostějově a Olomouci. Tentokrát se v článku podíváme na zoubek prostějovským restauračním pivovarům.

Cesta vlakem z Vyškova do Prostějova uběhla rychle, trvala jenom půl hodiny. Na nádraží jsme přesedli na autobus číslo 5 a odvezli se na zastávku Plumlovská – sídliště. Odtud už to bylo kousek do restauračního pivovaru Koliba U Tří králů. Před Kolibou jsme byli již před jedenáctou a tak jsme se chvilku poflakovali na velkém parkovišti patřícím k pivovaru a čekali až v jedenáct Koliba otevře. Otevřeli na čas a my jsme tak byli první hosté.

Pivovar se nachází v nízké stavbě vedle poměrně frekventované silnice, uvnitř nás čekalo překvapení. Celý prostor laděný do dřeva, s dřevěnými trámy a stěnami vyvolávající dojem, že jsme se skutečně ocitli v jakési novodobé kolibě. Zde na sídlišti je to trochu zvláštní, ale celkově je prostředí příjemné, až tedy na sušený chmel visící z trámů u stropu… nevím proč, ale na mě tato výzdoba vždy působí poněkud kýčovitě. Co jsem ovšem obdivovala byla velká kachlová kamna uprostřed restaurace. Prostory samozřejmě doplňuje varna opláštěná mědí.

Z piv jsme zde ochutnali vše s výjimkou ochuceného banánového a višňového. Světlá Desítka nás moc nezaujala, takové prázdnější karamelkové cosi, dvanáctka už byla o něco lepší. Pšenice byla zřejmě spodně kvašená (alespoň tak chutnala), ničím zajímavá, snad jen tím, že v ní plaval obligátní moravský citrón. Marley se rozhodl ochutnal nopálové pivo, které bylo divné… ale já jsem mu to říkala. Zato Tmavá třináctka byla velmi dobrá, výrazně pražená, s tóny sušeného ovoce a lehce karamelu. Asi jediné pivo, kvůli kterému bych se sem byla ochotná vracet, pokud bych bydlela v Prostějově.

Na oběd na nás bylo ještě brzy, ale rozhodli jsme se ochutnat alespoň předkrm – husí paštiku, s rozpečenou bagetou a brusinkovou omáčkou. Byla skvělá. Později jsme litovali, že jsme si zde nedali pořádný oběd. Evidentně se jedná o podnik, do kterého se lidé na obědy sjíždějí ze široka daleka a jídla, která jsme viděli nosit na stoly, vypadala velmi chutně.

Po dvanácté jsme vyrazili směr další pivovar. Tentokrát jsme cestu museli absolvovat pěšky (autobusy v Prostějově nejezdí zrovna nejčastěji). Cesta nás vedla po frekventované Plumlovské, přes centrum Prostějova až do restauračního pivovaru U krále Ječmínka.

Ječmínek je ze dvou Prostějovských pivovarů ten starší. Nachází se na dvoře v bloku domů a prostředí je zde velmi podobné Kolibě, jen s tím rozdílem, že prostory jsou zde rozdělené do mnoha menších místností propojených labyrintem chodem. Také nabídka piv je stejná jako v Kolibě. Pokud se nepleteme, tak podniky jsou či byly nějak provázané.

Ochutnali jsme opět většinu piv. Dojem z nich byl v podstatě stejný jako z těch z Koliby U Tří králů. I zde nám opět nejvíc chutnala tmavá třináctka, zde nazývaná Černý Anděl. Desítka i dvanáctka nás ničím nezaujaly. Pšenice, zde vznešeně nazvaná Weissbier, byla výrazně kvasnicová a samozřejmě v ní nechyběl citrón. A sezónní polotmavá šestnáctka byla bohužel vyloženě nedobrá.

Z jídla jsme si zde nějak nedokázali vybrat, tak jsme nakonec zvolili pouze česnečku a topinku se šunkou a vejcem za lidovou cenu. Kvalita jídla ceně tak nějak odpovídala.

Z Ječmínka jsme zamířili opět na vlakové nádraží, které je od pivovaru vzdálené asi půl kilometru. Na nádraží jsme nasedli do rychlíku a za půl hodiny jsme byli v Olomouci, kde jsme si naplánovali návštěvu tří pivovarů a jedné vícepípové hospody. Pokračování našeho pivního putování se budeme věnovat v příštím článku.