Už je to více než rok, co nám v Praze objevil nový restaurační pivovar – předtím přibývaly jeden za druhým. Posledním přírůstkem byl Hostivar H² a stejní lidé stojí i za poslední novinkou – pivovarem Spojovna, který najdete mezi Kunraticemi, Šeberovem a Chodovem.
Pivovar leží hned vedle vysokoškolských kolejí Jižní Město, kousek od poměrně rušné křižovatky. Dostupný autem je tedy zřejmě dobře, ale my pěšáci to máme z nejbližší zastávky Na Jelenách trochu dobrodružné – nevede sem žádný chodník ani tu není žádný přechod. Nicméně ze vzdálenějších zastávek se cestou kolem kolejí dá k pivovaru dostat pohodlněji. Cesta z centra Prahy do pivovaru není zase tak dlouhá – metrem a autobusem se sem dostanete za necelou půlhodinku.
Spojovna jako by z oka vypadla svým bratříčkům Hostivarům – je to podobná moderní novostavba, venku za prosklenou stěnou můžete obdivovat nerezovou varnu pivovaru. Jsou tu samozřejmě odlišnosti – jiný tvar budovy, trochu jiné barvy, vzorky a samozřejmě i jiné logo (dva půllitry zaklesnuté do sebe). Restaurace je v jedné obdélníkové místnosti, uprostřed je výčep osvětlený zajímavými kulovými světly různých velikostí. Venku najdete příjemnou zastřešenou zahrádku, buduje se tu i posezení pod platany a dle díry v zemi vedle usuzujeme, že tu přibude i venkovní stánek s výčepem (přesně stejně jako v H¹ a H²).
A teď k tomu, co všechny dozajista zajímá nejvíce – k místnímu pivu. Na čepu má Spojovna momentálně tři svrchně kvašená piva domácí výroby. Světlá jedenáctka Kunratický Študák je lehce osobitá, chmelově citrusová, ve vůni až do tónů trochu připomínajích citrónový jar. Ale pitelná je dobře. Pšeničná dvanáctka Chodovský Kravaťák je i na pšenici extrémně kalná, hodně kořeněná i kvasnicová – ale je bez nepříjemných vad, takže se též nepije špatně. Posledním pivem je čtrnáctka Šeberovský Fešák, anglický stout. Příjemně pražená záležitost s nádechem sušených švestek, ale s lehounkou nakyslostí. Fešák také by trochu doladění snesl, ale ze zdejších piv nám chutnal asi nejvíce. Vloni v H² nás sice první uvařená piva zaujala více, ale zklamání to tady rozhodně není.
Dále tu najdete Hostivarskou desítku, která je ale vařena speciálně pro Spojovnu a jinde ji nepotkáte. Co jsme pochopili, tak nechtějí ve Spojovně míchat svrchní a spodní kvašení – ale také je možné, že si šetří kapacitu v tancích – desítka zřejmě leží déle než ostatní piva a naopak se bude pít více. Pivo je to příjemně chmelově bylinné, docela hořké a dobře pitelné. Ideální na pití v létě ve velkém množství. Posledním pivem polotmavá třináctka z maloúpského pivovaru Trautenberk (ten také patří do rodiny pivovarů Hostivar). Výrazněji sladové a toustové pivo, s chmelově peprným nádechem, velmi pitelné. Chutnalo nám ze všech piv nejvíce – holt se na rozdíl od ostatních vaří už přes dva roky, takže je dobře vyladěné.
Nabídka jídel je ve Spojovně též podobná Hostivarům – několik druhů mas, nějaký ten salát, polévka a pár studených pochutin k pivu. My jsme na chuť vyzkoušeli fajn cibulačku a guláš „Trautenberk“ s karlovarským knedlíkem, zřejmě vařený s výše zmíněnou třináctkou. Ten se povedl nadmíru dobře, na jazyku se rozpadající libové maso s výbornou omáčkou.
Na návštěvě jsme byli čtvrtý den po otevření a zdá se, že ve Spojovně už vše klape dobře. Slyšeli jsme reporty, že na otvíračce v pátek, kdy se sem nahrnula půlka Prahy, začal výdej piv lehce kolabovat – ale to se holt dá čekat a proto si také většinou s návštěvami nových podniků pár dní počkáme.
Každopádně je pivovar Spojovna příjemným přírůstkem na pivní mapě Prahy. Doufáme, že se do léta stihne dodělat posezení pod platany – těšíme se, až si sem zajdeme dát pár desítek na žízeň a otestujeme, jakým směrem se vydala místní piva. Určitě sem zajděte mrknout, pokud to nemáte daleko – zklamáni nebudete :)
