Nově v Praze - Libocký pivovar, Pivní mapa a Prague Beer Museum

V posledních čtrnácti dnech byly v Praze otevřeny dva mnohopípové podniky a jeden pivovar. Nedalo nám to a zaskočili jsme se do nich podívat. A o naše dojmy z návštěv se podělíme v tomto příspěvku.

Začneme Libockým pivovarem, který vznikl v budově zavedeného podniku Nad Šárkou v Liboci. Bludice zde v dávné minulosti několikrát byla, ale bohužel jí nic z návštěv v paměti neutkvělo :) Hospoda je to dnes celkem pěkná, uvnitř hezky opravená a zařízená s cihlovými zdmi, pěkným barem… ale má jednu malou chybku – po příchodu jsme se ptali, zda mají nějakou nekuřáckou část a odpovědí bylo prosté: „Neexistuje“. Je tu i při pár návštěvnících celkem slušně nedýchatelno, ale člověk si po chvíli trochu zvykne.

Piva zatím pivovar navařil tři druhy. Nejslabší je světlá jedenáctka Šárka, sladové, lehce karamelové pivo s méně příjemnými tóny karamelek a čehosi jako zatuchlost, příliš dobře se nepilo. Kvasnicová světlá dvanáctka Šárecký divoch (kterou jsem ochutnal o pár dní později sám) byla o trochu lepší, s drsnější hořkostí, pitelná tak nějak průměrně. Nejlepším pivem byla tmavá pšenice Šebestián, obilně pšeničná, ovocná (banán, citrónová kůra), lehce vanilková a hřebíčková, s topinkovými a karamelovými tóny. Příjemný počin. Dále je ještě na čepu tankový Vévoda a příjemný Baštýř z Obořiště (zkusili jsme polotmavý a světlý, oba byli fajn), zřejmě jen na doplnění píp, když nejsou domácí piva. Nu, do tohoto pivovaru se asi díky kouření a slušné vzdálenosti od centra moc často vracet nebudeme… nicméně venkovní zahrádka venku by při pěkném počasí mohla pomoci a příjemná je blízkost Divoké Šárky, která začíná hned naproti za silnicí – zajít sem v létě a nechat si načepovat pivo do džbánku by mohlo být bezva.

Na Novém městě na ulici Legerově otevřela koncem prosince hospůdka Pivní mapa. Je jednoduše, spíše stroze zařízená a opravdu malá – je zde snad jen pět malých stolečků na vysokých nohách. Oproti tomu píp je zde neskutečné množství – 45. Za naší návštěvy bylo obsazeno 35 kohoutů, většina byly ležáky do stupňovitosti 13, dále pár speciálů z minipivovarů, svrchně kvašená piva zde reprezentoval samotinký Weizenbier od Primátora. Všechno české pivovary, Berounský Medvěd, Kynšperský Zajíc, Starokladno, Vilém z Jinců, Bernard či zmíněný Primátor.

Využili jsme toho, že byl podnik otevřen před pár dny a vyzkoušeli celkem sedm piv. Výtečná byla třeba dvojice Maxmilianů z Kroměříže – světlá 11° a zejména polotmavá 13°. Většina piv byla v dobré kondici, jen u jednoho bylo trochu poznat, že už na čepu je nějakou dobu (nicméně nic špatného s ním ještě nebylo). Ceny byly na centrum příjemně nízké a obsluha velmi milá (zřejmě šlo o paní majitelku). Podnik se má zaměřovat i na prodávání piva s sebou v PET lahvích… stejně se ale tak nějak obáváme, že nebude snadné v takové hospůdce piva vytočit a mohou se kazit – problém s vytočením podobného či menšího počtu piv mají občas i opravdu velké hospody.

Den před koncem roku otevřelo novou pobočku Prague Beer Museum na náměstí Míru. Kolem jejich podniku na Starém Městě sem tam chodíme, ale odvahu zajít dovnitř jsme měli jen jednou – a okamžitě jsme kvůli naprosto nedýchatelnému zakouřenému vzduchu zase odešli. Zatím se nám tedy nepodařilo ověřit zkazky o nepříliš úžasné kondici místních piv. Nové pobočce jsme ale šanci dali – přeci jen pár dní po otevření by mohla být v pohodě jak piva, tak snad i vzduch. Hospoda je nově zařízená – moderně a stroze v podobné stylu jako Potrefené husy. Dokonce zde mají nekuřáckou část, i když nijak pořádně od té kuřácké s barem oddělena není. Na čepu 30 piv, stejně jako na Starém Městě, dosti možná jsou i piva stejná. Většinou jde o průmyslové ležáky, pár kousků je z minipivovarů. Ceny zde mají většinou vyšší, třeba 61 korun za půl litru Opata třináctky nás celkem vyděsilo… zkusili jsme tedy jen piva, na která jinde nenarazíme.

Přirozenou volbou bylo Real Deal Ale, pivo vařené speciálně pro Prague Beer Museum – původně se pivo vařilo ve Starokladně, nyní snad v Permonovi. Fajn lehčí IPA, ovocná, bylinná až lehce pryskyřičná, hořká spíše méně. Nic o čem bychom psali domů, zejména za ty prémiové peníze. Druhým pivem bylo Bohemian Black Ale z pivovaru Two Tales, který je zřejmě kočovný, sládkem by měl být údajně Jan Šuráň, ale nic podrobnějšího se nám o něm zjistit nepodařilo. Příjemná černá IPA s chmelovými tóny citrusů, bylin a borovice, výrazně pražená, kávová a lehce oříšková. Dobrá, ale též nic, z čeho bychom se úplně posadili na zadek. Obsluha byla korektní a pomalejší, pivní sklo náhodně volené (jedna IPA do bucláku, druhá do vysoké sklenice na nožce a třetí do klasické ležákové sklenice bez ucha). Celkově je to takové místo hlavně pro turisty, my jsme při naší návštěvě vlastně ani v téměř plné hospodě češtinu nezaslechli.

Ani jeden z těchto tří podniků nás nějak výrazně nezaujal, jen čas ukáže, jestli to v nich bude v budoucnu lepší či horší. Ale své hosty si asi každý z nich najde.