Dojmy z Budvaru B:Cryo

Když Budějovický Budvar představil svoji novinku, vymrazované pivo B:Cryo, byli jsme na vážkách. Zaplatit 250 až 400 korun za třetinku silného piva nám přeci jen přišlo trošku příliš, na druhou stranu nás hodně zajímalo, jak bude pivo chutnat. Minulý pátek jsme se potkali s Boříkem a nakonec jsme se rozhodli ve třech zajít pivo zkusit do pivovaru U Medvídků, kde ho měli mít za poměrně slušné tři stovky (kde bude za ty čtyři, když v centru Prahy ne?).

Dostat se k Medvídkům nebyla úplná sranda. U dveří jsme potkali vyhazovače, který si nás změřil pohledem a pravil rozvážným hlasem „Have you got reservation? No? Full.“ Nu, zkusili jsme tedy přilehlý Budvar Bar, zvenku vypadal poloprázdný, ale oboje dveře byly uzavřeny řetězy. Nás se ale tak snadno nezbaví. Vzali jsme to zadem přes pasáž a pivovar, prošli chodbou a pohodlně se usadili u jednoho z několika prázdných stolů, na kterých nebyla rezervace. Číšníka jsme trošku zaskočili „Jasně, Budvar máme. Ale my chceme B:Cryo, to nové. Hm, to nevím, zeptám se. Takže ho tedy chcete třikrát? Ne?“ Nakonec si vzpomněl a pověděl nám, že si ho zde nedáme, že musíme právě do Budvar Baru, nacházejícího se hned za dveřmi (tahle nemožnost si nechat přinést pivo od vedle, či s ním sem alespoň přijít nás celkem štve, museli jsme se vždy v průběhu večera přesunovat). V Budvar Baru zamíříme k jednomu z mnoha prázdných stolků. Ale ujme se nás číšník „Čekali jste v čekárně na rezervaci? Jinak sem nemůžete.“ Uff, kde je sakra čekárna? Nakonec ale číšníka přesvědčíme, aby nám B:Cryo alespoň přinesl k volné pohovce a dvěma dřevěným soudkům na kraji baru (k volným stolkům samozřejmě po celou dobu naší návštěvy nikdo nepřišel).

Nejdříve po pěti minutách dorazí sklenice, velký podtácek ve tvaru štítu s logem Budvaru a kovový stojan. Stojan je to celkem masivní, překvapilo nás, že kohout není jeho součástí. Za dalších deset minut dorazí samotná petka s B:Cryo a naraženým kovovým kohoutem, číšník ho jen nasadí na stojan a pootočí. Zbytek je na nás.

Láhev je zamražením poměrně natlakovaná, takže pivo při čepování prská a pění. První sklenici si čepujeme poctivě po skle, ale u druhé to tak nehrotíme a výsledek je v obou případech stejný – prakticky plná sklenice pěny, něco mezi „mlíkem“ a „šnytem“. Nevoní to vůbec špatně – pivo je výrazně sladové, nasládlé, alkoholové, ale též znatelně chmelové – kořenité s tóny bylin, peprnosti i náznaku citrusů. Po napití nás celkem překvapilo, že pivo mělo říz – po zmražení a načepování sklenice pěny jsme čekali, že bude úplně ploché. Sice byl říz nižší, ale znatelný, jemný a příjemný. Chuť byla podobná vůni, sladší sladová s chmelovými tóny. Hořké bylo lehce více a doznívání mělo opravdu výborné a dlouhé. Alkoholově hřejivé sice bylo znatelně, ale ne tak moc, jak jsme čekali (měli jsme dost piv s alkoholem blížícím se 20% a hřejivá byla většinou více).

Pivo se příjemně popíjelo, zkoumalo, válelo na jazyku a vychutnávalo. Po první asi deci pro každého se nám ještě podařilo z kohoutu vytlačit něco navíc, ale po zhruba oněch 3,5 deci proud najednou ustal. Ani po chvíli čekání a třesení s lahví se nic nedělo, prostě konečná. Dopili jsme tedy zbytky, zaplatili a požádali o láhev na památku.

Z láhve ani po ohřátí nevytekla ani kapka – přemýšleli jsme, co je uvnitř za ďábelský stroj, že brání vytečení alespoň slabého piva. Doma jsme tedy zahájili pitvu. Láhev je poměrně odolná (aby vydržela roztahování ledu při zmražení), uvnitř ale není nic zvláštního – prostě led lehce nasáklý pivem. Z ledu jsme nechali vykapat ještě asi 2,5 deci hořko-sladkého pivního moku, byl sice už bez řízu, ale chutnal. Hrdlo se asi ucpalo ledem a kvůli podtlaku vzniklého odtečením piva už další pivo v hospodě neteklo.

Jaký tedy máme z B:Cryo dojem? Pivo je to opravdu povedené. Přijde nám, že by v láhvi před zmražením mohl být prostě klasický B:Strong (dříve Budvar Bud), obsahem alkoholu, vzhledem i chutí by to mohlo zhruba odpovídat. Atrakce kolem čepování z petky nás příliš nezaujala – ale na nějaké párty to asi lidi bavit může. Cena je ale docela extrémní, nám se zdá přehnaná – za podobnou částku (když pomineme jiné alkoholické nápoje) si můžete koupit jen o trošku slabší piva, která ale dlouho dozrávala v různých dubových sudech a chuťově jsou pestřejší a často i prostě lepší – za všechny jmenujme sérii Forêt od Mikkellera či všemožná v sudech dozrávaná piva od BrewDoga, ve stejné cenové relaci lze sehnat i slavného Westvleterena 12. Nevidíme důvod, proč bychom si měli B:Cryo dávat znovu a vlastně jediný důvod, kvůli kterému bychom ho doporučili, je stejný, jako byl ten náš – zajít zjistit, jak to chutná.

O něco více fotek z ochutnávky najdete v naší galerii.