Konečně se nám trochu podařilo dohnat nejdůležitější resty, setřídit fotky a sepsat dojmy k ochutnaných pivům, takže se v poklidu můžeme vrátit na počátek loňského léta a napsat něco o našich tehdejších zážitcích na poutích po pivovarech. Třebas to někoho navnadí a našimi výlety se inspiruje. Cílem výletu nemusí být zrovna Matuška – pokud je pěkná krajina, hezké počasí, tak je člověk spokojený i v případě, že je pivo v minipivovaru „jen“ fajn.
Do Žďáru nad Sázavou jsme byli pozváni jako degustátoři v soutěži domovarníků na Festivalu pivních chutí. Cesta vlakem byla dlouhá a poklidná (ztrestali jsme během ní Herolda výčepního a ležáka – mezi malými průmyslovými pivovary je Herold nadprůměrný). Degustace proběhla též poklidně a příjemně, kór pro nás, protože ostatní degustátoři z nudy ještě před začátkem vychlastali / zhodnotili kategorii pšenic. Po skončení ochutnávání a vyhlášení vítězů jsme si ještě prošli festival – nabídka piv byla fajn, ale krom Zhořeckého Dacana uvařeného v Jihlavě, kterého jsme si dali na počátku před obědem, tu nebyla žádná raritka, vše jsme znali. Dali jsme pauzu na pokec se známými, ještě nás pozdržela průtrž mračen, a pak jsme vyrazili na cestu.
Do vesničky Račín to není daleko, cesta vede příjemnými lesními stezkami kolem rybníků a mokřad. Ve zdejším hotelu Leopold, hned vedle rybníka se sochou raka od Michala Olšiaka, se nachází minipivovar Richard. Jde o dvojče brněnského Richarda, má stejné logo a zřejmě i naprosto stejné recepty. Restaurace je pěkná, stejně jako hotel samotný, jídla jsou poněkud dražší, ale vypadají zajímavě (ale po guláši, který jsme dostali na degustaci, jsme neměli místo ani na něco malého). Obsluha s pivem docela bojovala, čepování trvalo dlouhé minuty.
Piva samotná nás spíše zklamala. Takové méně prokvašené, nedodělané a nevyladěné divnosti. Pšeničný ležák s plátkem citrónu (to jsme na Vysočině moc nečekali, holt zvyky z Moravy a brněnského Richarda) byl nejdivnější, s tóny zeleniny a hadru. O trochu lepší byl medový speciál a světlý ležák. Čerstvě naražená cyklistická žitná desítka byla jednookým mezi slepými – sice nedodělaný kvasničák, ale dala se pít. No, kvůli pivu se sem určitě vracet nebudeme, možná jen to jídlo by stálo za pokus.
Znovu se rozpršelo a nám nezbylo než vyrazit dále na cestu, strávit večer se zdejšími pivy nás příliš nelákalo. Přes lesy a kolem dalších rybníků a jezírek jsme dojeli do Ždírce nad Doubravou, kde nás čekala poslední sobotní zastávka, minipivovar Džekův ranč. Jde opravdu o ranč – hned vedle pivovarské restaurace najdete stáje, kousek dále za budovami je i jízdárna, součástí komplexu je též penzion.
Pivovarská restaurace je útulná, uprostřed je i krb pro zahřátí v zimních měsících. Uvítala nás moc milá servírka, ale bohužel kvůli pozdní hodině už byla kuchyně uzavřena, nezbylo tedy než zkusit obě zde čepovaná domácí piva. Světlý ležák Naše pivo 11° byl vcelku vcelku fajn, slušně chmelený, bohužel trochu máslový. Speciál Naše pivo 13° byl ještě o poznání máslovější, moc nám nejel. Škoda, zbavit se toho diacetylu, nemusela by ta piva být vůbec marná. Jinak je ale pivovar sympatický, líbilo se nám zde více než u Richarda.
Uvažovali jsme o pivu s sebou na dobrou noc do stanu, ale bohužel byla v nabídce zrovna jen ona nepříliš dobrá třináctka. Takže nezbylo než zajet do lesů a ubytovat se tam. Uvidíme, jak dopadne neděle a pivovary ve Žlebských Chvalovicích a Medlešicích.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Festival pivních chutí 2015 a výlet po Vysočině.
