Máme tu pro vás report ze sobotního festivalu v Kostelci nad Černými lesy. Je to již náš osmý článek ze zdejších festivalů, naše celkové dojmy se od těch dřívějších příliš neliší, jen z pivního hlediska je to jako vždy trochu jiné. Proto se zaměříme hlavně na ochutnaná piva.
Počasí vychází na černokostelecké festivaly vždy výborně, letos to bylo skoro až přehnané – byly téměř tropické teploty a dopoledne i odpoledne ani mráček, jen s blížícím se večerem se něco oblačnosti objevilo (ale to už nebylo třeba, budovy Černokosteleckého pivováru poskytovaly dostatečné množství stínu). Doprovodné akce byly opět fajn – bylo možno pozorovat bednáře, kováře, flašinetáře, hudební skupiny i samotné vykulování dubových sudů.
Jídlo bylo klasicky orientováno prakticky jen na masožrouty. Bůček byl tradičně chutný a šťavnatý, i cigáro z grilu nám chutnalo. Na závěr jsme se ještě dorazili škvarky se sádlem, byly syté a výborné a dobrým domácím koláčkem. Do Černokosteleckého pivováru si prostě s sebou svačiny, jak tomu je u jiných festivalů s tragickou nabídkou jídla, nemusíte brát… tedy pokud nejste vegani jako naši dva spolupijani.
Co se piv týká, tak ta nyní trochu podražila – třetinka vycházela u normálních piv většinou na 29 korun oproti jarním 25. Ale pořád to jsou takové průměrné festivalové ceny, žádná tragédie. Když se přihlédne i k tomu, v jakých malých várkách jsou černokostelecká piva vařena, tak je to vlastně pohoda.
S našimi dojmy začneme právě u černokosteleckých piv z minipivovaru Šnajdr. Kromě několika klasických se tu objevily i tři novinky – jednosladové ležáky. Světlý Plzeňák byl hezky chmelený a chutný, polotmavý Mnichovák, hutně sladový s tóny chlebové kůrky a karamelu, byl také fajn. U nás ale vyhrál třetí – světle měděný Vídeňák se sladovými tóny toustů a medu. Velmi dobře pitelný kousek.
Pak jsme znovu ochutnali další Šnajdrova piva – Kostelák, neboli přejmenovaná Vycpaná vydra, byl velmi chutný, pěkně chmelený, prostě ležák jak má být. Malinový witbier Bílá svině se i tentokrát povedl, poctivě ovocný a vyvážený. Nezklamala ani Černá svině z vysmoleného sudu, i když nyní nebyly „vysmolené tóny“ (dřevo, pryskyřice a švestky) tak výrazné jako dříve. Trochu nás zklamal jen bavorský märzen ZáBřezňák, drsnější, s lehkými máslovými tóny, průměrně pitelný. Ale celkově se Šnajdrovými pivy určitě spokojenost.
Z ostatních pivovarů jsme se snažili ochutnat nám neznámé kousky, i když při našem odchodu před sedmou večer ještě řada piv ze seznamu čepována nebyla (některá se asi vůbec nestihla narazit), takže jsme úplně vše neochutnali. Příjemná a hezky chmelená byla desítka Osvald z Dalešic s deseti druhy českých chmelů. Vyloženě nás potěšila jedenáctka Hospodář z úplně nového pivovaru v Záhlinicíh – moc pěkně vyvážená a velmi dobře pitelná. Takovou neumí většinou ani dlouho fungující pivovary, natož ty nové.
Bezva byla i světlá jedenáctka od Zlínského ševce, ten má ležáky prostě v malíku. Neurazil polotmavý ležák z krnovské Nachmelené opice, lehce kvasnicový, s nádechem křížal – oukej pivo. Ze všech ochutnaných piv nás výrazněji zklamala jen desítka od kounického Lisého dědka – neharmonická divnost, drsná, se zeleninovými tóny.
Byly tu i dvě spodně kvašené třináctky, chmelené americkými chmely. Světlý speciál Amarillo od Zlínského ševce byl velmi vydařený, s tóny bylin, květin, mandarinek i tropického ovoce. Podobně chutný byl i polotmavý speciál Cascade z trnavského Vraníka – jen o něco citrusovější a karamelovější.
A na závěr jsme zkusili tři ejly. Ale Nelson + Centenial z Kounic byl sice po prvním přivonění moc pěkně aromatický, ale v chuti už docela dosti rušily kvasnice – pivo také bylo řádně kalné, více než bavorské pšenice. Ale pít se to dalo, naštěstí se jiné vady nekonaly. Potěšil nás jednochmelový ejl Mandarina od dolnobojanovického Mazáka – byl moc pěkně chuťově čistý a hezky ovocný… i když Mandarina se naším oblíbeným chmelem asi nestane, samotná je příliš osobitá a taková pecka jako jsou Citra, Nelson Sauvin či Mosaic to prostě není.
Úplně poslední přišla na řadu třináctka žitná IPA Něžná Bára od olomouckého Chomouta, mladší sestra šestnáctky Režné Báry. Žitná byla jen lehounce, s tóny bylin, medu a citrusů. Zajímavý a chutný ejl.
Festival se tedy opět povedl na výbornou, celý den jsme si u piva, jídla a povídání s přáteli náramně užili. Takže zase na jaře na Černokosteleckém vysmolení, už se těšíme.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Černokostelecké vykulení 2016.
