Na minulý víkend jsme měli v jihomoravské metropoli naplánovánu rodinnou návštěvu a jako obvykle jsme volný čas využili k ochutnávání moravských piv. Tentokráte se shodou náhod v Brně v sobotu konal festival minivovarů, takže jsme spojili příjemné s užitečným a zajeli se na něj podívat.
Líšeňský Pivní Festival byl prvním ročníkem, takže jsme byli zvědavi, jak to bude na akci vypadat. Festival se konal hned u Líšeňského pivovaru, v uličce zdejšího sídlištního nákupního centra. Prostředí to sice není tak úžasné a reprezentativní jako třeba Střelecká cesta u Letohrádku královny Anny či plzeňské Depo 2015, ale na ochutnávání piv je dostačující, okolní zeleň to tu trochu zpříjemňuje.
Doprovodný program obstaralo vystoupení spíše méně známých hudebních skupin, což je asi dobře, protože do uličky u Líšeňského pivovaru by se už asi více posluchačů nevešlo. Krom malého hudebního pódia a pivovarských stánků bylo součástí festivalu jen pár přistavených Toi Toi toalet, což nám ale nevadilo – bez stánků s langoši nebo různou ať už pivní či nepivní veteší se dobrý festival klidně obejde.
Jídlo bylo k dostání pouze v Líšeňském pivovaru, ale nouze o něj nebyla, na zahrádce se grilovalo ostošest. Nicméně my jsme po nedávných zkušenostech místní jídlo i pivo raději vynechali.
Pivovarů se zúčastnilo třináct, na čepu měly dohromady zhruba padesát druhů piv. Bylo tedy z čeho vybírat, nám se za celý den povedlo ochutnat zhruba třetinu zdejšího sortimentu – sedmnáct námi ještě neochutnaných kousků. Pivo se čepovalo převážně do kelímků, ale my si samozřejmě – stejně jako pár dalších pivních geeků, přinesli vlastní sklo.
Z nového pivovaru Tišnov jsme zkusili dva ležáky. Desítka Tišnovák byla hodně divná, s tóny másla, kukuřice, libečku a obilných slupek, pitelnost měla špatnou. Polotmavá třináctka Abatyše Barbora dopadla trochu lépe, ač s lehkými vadami, tak byla zajímavě sladová, pít se dala.
Piva od Velického Bombarďáka v Praze ani v Brně moc nepotkáváme, takže jsme zde využili příležitosti a propili se jeho sortimentem. Ležáky Single Hop Saaz, Šmukáč a polotmavý Antigod si byly podobné, všechny celkem slušně chmelené, ale docela výrazně máslové, průměrně pitelné. Nejlepší byla dvanáctka Cherokee Ale s moderními americkými chmely, sice ne úplně dokonale vyladěná, ale slušně chmelově ovocná.
Létající pivovar Pivečka přivezl třeba Ležáček, jednoduchý a dobře pitelný světlý ležák. Na čepu měl i Cascade IPA, tentokráte s v Německu pěstovanou odrůdou chmele Cascade. Možná bychom trochu ubrali na karamelu, ale jinak je to příjemně ovocné a slušně hořké pivo.
Další brněnský létající pivovar, Brewniwerse, přišel s několika novými kousky. Ejl s českými chmely vtipně nazvaný Ponožky v sandálech nám moc nejel, lehce osobitý, hodně kvasnicový. Americká IPA G. A. Joe byla ale fajn, hezky ovocná a bylinná patnáctka.
A do brněnské létající třetice jsme zkusili Alba Pale Ale od Kočovného pivovaru Albert. Výrazně citrusové pivo, docela i karamelové, s peprnými tóny, vcelku hodně hořké. Lehce osobité, ale fajn.
Pivovar Lucky Bastard na festivalu čepoval „polosvětlý“ medový doppelbock Doppelcock, vařený ve spolupráci se slovenským Hellstorkem. Medový byl docel výrazně – medové aroma jsme v něm rozpoznali, i když jsme v době pití ještě netušili, že v něm med skutečně je. Příjemné, vyvážené a velmi pitelné pivo – za nás vlastně nejlepší na celém festivalu.
Beskydský pivovárek přivezl Single Hop IPA, čtrnáctku s chmelem Bravo. Jak je už u tohoto pivovaru zvykem, jde o výrazně sladové pivo, je i docela karamelové, s tóny kandovaného ovoce, mandarinek, grepů i bylin. Příjemné, neurazilo.
Dolnobojanovický Mazák tu točil svoji Different IPA. Zapomněli jsme se zeptat, čím se liší od jeho běžných IPA (doplnění: už to víme, jde o IPA vařenou pro Černokostelecké vysmolení), ale pivo je to chutné, s tóny grepů, lesních jahod, maliny a kandovaného ovoce. Hodně hořké, dobře pitelné. Fajn kousek.
Od rajhradského Duck&Doga jsme ochutnali několik výrazně chmelených ejlů. Nový CZ Pale Ale byl fajn, s tóny chmelové kořenitosti, karamelu a nádechem kandované pomerančové kůry. Pšeničná Wild Horny Pony IPA se celkem dala, chmelově pryskyřičná, zemitá a citrusová, i když trochu doladění by asi užila. Jako závěrečné pivo jsme zvolili Double IPA se sto jednotkami hořkosti. Byl to karamelový a ovocný silák s chmelově kořenitými tóny, zajímavý, dobře pitelný.
A to je z námi ochutnaných piv vše. Líšeňský festival sice nebyl ničím moc výjimečný, ale ani na něm nebylo nic špatného, docela jsme si jej užili. Pokud budeme náhodou příští rok v době jeho konání zrovna Brně, tak na něj zase zajdeme, ale jen speciálně kvůli němu na Moravu asi vážit cestu nebudeme.
