Dny, kdy jsme chtěli stihnout vše alespoň trochu zajímavé, co v Brně teče z píp, jsou už za námi. Těch brněnských podniků a všemožných moravských piv je už tolik, že by člověk musel do Brna jezdit každý druhý víkend, aby to stíhal. Sobotu jsme tedy pojali spíš odpočinkově a po obědě se zajeli podívat do poslední námi nenavštívené pivovarské hospody.
Pivovar a restaurace U Richarda sídlí až v Žebětíně na kraji Brna, my zatím všechna zdejší piva ochutnávali v osobité restauraci U Richarda v centru pod Špilberkem. Žebětín je trochu konec světa, po cestě tam má člověk dojem, že místo do MHD omylem usedl na nějaký dálkový autobus.
Pivovarskou restauraci nacházíme ve středu Žebětína, zvenčí nevypadá ničím zajímavě, uvnitř je to taková klasická restaurace vyvedená ve dřevě, vcelku útulná. Nabídka piv je tu stejná jako ve zmíněné restauraci ve středu Brna.
Zkoušíme novinku na čepu, jedenáctku Bitter. Nejde ale o žádný anglický bitter, ale prostě jen o chmelenější český ležák. Je ostřeji hořký, lehce zeleninový a máslový, takový průměr. Světlá dvanáctka je výrazně horší, možná i proto, že chuť nepřebíjí ono výrazné chmelení. Ani tmavý ležák není nijak zázračný. Pšeničné spodně kvašené pivo je „zajímavé“ jen plovoucím plátkem citrónu. Těsně nejlepší je tu asi višňové pivo, protože základ piva je přebitý višňovým výtažkem a na kompotované třešni se nedá nic zkazit.
Nejlepší tekutina, kterou jsme U Richarda měli, byla zelňačka s uzeným masem. Možná tu větší jídla nemají špatná, ale my na baštu raději chodíme někam, kde si k jídlu můžeme dát i dobré pivo.
Jelikož většina brněnských hospod a barů otevírá až později odpoledne, kolem čtvrté či páté, tak nikam nespěcháme a procházkou kolem brněnské přehrady do Bystrce zabíjíme chvíli volného času. Je škoda, že je ještě zima a tím pádem je stánek Včelínek se zahrádkou a prodejem medu a čepovaného piva ze sentického Kvasara ještě uzavřený, mohlo by to být fajn místo.
Z Bystrce nejdříve míříme do pivnice Lucky Bastard Beerhouse, chceme si ověřit, jak jsou na tom piva z nového většího pivovaru Lucky Bastarda a zda včera ochutnaný velmi dobrý ležák Moravia nebyl jen náhodou. Zkoušíme obě domácí piva na čepu – černou IPA Black a japonským chmelem Sorachi Ace chmelený ejl Coco. Obě piva jsou krásně chmelená, vyvážená a výborně pitelná. A hlavně čistá, bez náznaku jakékoliv vady, to se v minulém menším pivovaru prakticky nestávalo. Že bychom tu měli první výborný pivovar z Brna? Další čtyři piva na čepu jsou z jiných minipivovarů (je trochu škoda, že tu není těch Lucky Bastardích více), takže si jen dáváme na zub výbornou sekanou a pokračujeme v naší pivní tour.
Nedaleko Lucky Bastardovy pivnice se nachází pivní bar JBM Brew Lab Pub. S Lucky Bastadem ho pojí ještě jedna věc – JBM Brew Lab byl donedávna létajícím pivovarem, ale nyní se usadil v prostorách starého pivovaru Lucky Bastarda, kde s JBM s novou menší technologií (varna má objem pouhých 75 litrů) vaří svá piva. V době naší návštěvy ale ještě domácí piva hotova nejsou.
Na čepu je v JBM ale zajímavá nabídka piv z jiných minipivovarů. Zkoušíme IPA Queen Warrior z létajícího pivovaru Kočovný Kozi, s tímto pivovarem jsme se zatím setkali jen u osobitého břeclavského Imperial Stoutu, na kterém spolupracoval. Queen Warrior je ještě osobitější pivo, s podivnými bylinnými a zemitými tóny, drsně hořké, medicinální, s tóny žluklého másla. Moc se pít nedá, po ohřátí se nedá pít vůbec – půlku jsme ho nechali na stole. Nicméně sympatické bylo, že slečna výčepní nám ho při odchodu ani nezapočítala, i když jsme si nijak nestěžovali1. JBM máme i kvůli bezva obsluze moc rádi.
Na zapití Koziho jsou v JBM zrovna na čepu čtyři piva z ostravského Hoppy Doga. Příjemné a pěkně chmelné jsou IPA Hoptimist a černá IPA Dark Vader, bezva kousky. Fajn je i americká pšenka Wheater, mírně nás zklamal jen drsněji chmelený brown ale Baskerville. Na čtvrt roku starý pivovar to každopádně není vůbec špatné.
Chvíli před naším odchodem se na čepu objevuje ještě zámecká IPA z Českého Rudolce. Chutná trochu podivně, lehce šuměnkově, jako to občas bývá u piv z levných sladových výtažků, ale jinak je slušně ovocná a bylinná, nepije se špatně.
Další naší zastávkou je hospoda Naslepo, tam jsme ještě nebyli. Je to menší podnik kousek od centra, pár metrů od dětské nemocnice, zrovna otevřený po menší rekonstrukci. Vypadá vcelku útulně, na čepu je tu nastálo jedno pivo od Richarda, ale kvůli němu sem rozhodně nejdeme – na dalších pěti pípách se střídají piva z minipivovarů a menších průmyslových pivovarů. Zkoušíme APA Brněnský Rodák z létajícího pivovaru Rodák – je to moc příjemný ejl, ze kterého je znát lehké, ale nezaměnitelné aroma japonského chmele Sorachi Ace, zde konkrétně kokosové. Až později se dozvídáme, že jde o pivo z Lucky Bastarda. To už nemůže být náhoda. Jako druhé pivo zkoušíme SMASH Chinook od rajhradského Beerserkera alias Duck & Doga. Docela ovocné, ale i lehce karamelkové až máslové pivo, úplně to dohromady neladí. Ale pít se dá.
Po cestě „domů“ do Líšně se ještě stavujeme na skok ve Schrottu. Zde si dáváme polotmavou Kalahari IPA, vařenou pro Schrott v Hustopečích. Je karamelová s tóny citrusů a lesního ovoce, příjemná a velmi chutná. Naopak polotmavý Speciál max od Syrovaru nám moc nejede, je neharmonický, s nádechem celeru a libečku. Dobře se nepije, ale alespoň nějaká změna od všudypřítomného másla (alias diacetylu).
Jako poslední máme v plánu návštěvu Líšeňského pivovaru, leží totiž jen kousek od našeho ubytování, takže se můžeme klidně zpít pod obraz. Na čepu je tu sedm druhů piv, ale je v tom trochu háček. Jedno pivo na čepu je tmavý ležák z Náchoda a „líšeňské“ řezané je tedy místní světlé pivo říznuté právě Náchodem. Ale že se stejným způsobem „vyrábí“ i líšenský Dunkelweizen, to by nás ani ve snu nenapadlo. V Bavorsku by je za takovou věc asi majzli po hlavě kameninovým půllitrem.
Zkoušíme tedy ostatní čtyři, ta skutečně líšeňská piva. Jedenáctka Marvan ani dvanáctka PePa nám vůbec nejedou – opět zpropadený diacetyl, tentokráte v množství větším než velkém. Brrr. Svrchňáky jsou ale výrazně lepší, APA Alfa je máslová jen lehce, jinak příjemně ovocná a slušně hořká. Nejlepší je pšeničné pivo, sladší, banánové, hřebíčkové, sice s nižším řízem, ale stejně je dobře pitelné. A dokonce jsme ho nedostali s plátkem citrónu – přeci jen se něco v Líšni změnilo k lepšímu. Na zub jsme si dali buřty na pivě, ale byly to spíše buřty v tuku – nic, co bychom si chtěli dobrovolně dávat znovu.
A to je z naší návštěvy Brna vše. I když to tak možná z našich článků nevypadá, máme naše brněnské pivní pouti rádi – nabídka piv je tu úplně jiná než v Čechách a často hodně zajímavá, navíc obsluha tu bývá milá, zejména v malých hospůdkách a barech, je tu mnohem méně kyselých ksichtů než v pražském centru. A toho Lucky Bastarda budeme ještě bedlivě sledovat :)
1) ↑ Správně bychom o špatném pivě asi měli vždy obsluze říci, ale krom pár podniků, kde nás dobře znají, to neděláme. Protože prakticky vždy dostaneme odpověď, že pivo je v pořádku, že tak má chutnat pivo z minipivovaru, že nikdo si na něj ještě nestěžoval a podobně. Člověka to po pár pokusech přestane bavit.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Pouť po brněnských pivnicích 2017.
