Podzimní zoiglování, den 2 - Tag der Kommunbrauer

sepsala Bludice

9. ledna 2017 v 15:39

Masky ve Windischeschenbachu nastoupí do speciálního kyvadlového autobusu, který návštěvníky vyváží do kopce do Neuhausu a unavené opilce sváží dolů zpět na nádraží. My maskám zamáváme a zamíříme dál po vlastní ose.

Naším prvním cílem je Edeka ve Windischeschenbachu, která je ale opět kvůli svátku zavřená. Nu, chtěli jsme si jenom koupit nějaké lahváče jako rezervu a něco malého k snídani. Nic se neděje. Zoiglstube v tomto kraji nás jistě nenechají ani zítra zahynout hladem a žízní.

Přesouváme se tedy do centra Windischeschenbachu do Zoiglstube Zum Posterer. Příjemný útulný malý Zoiglstube s dvěma místnůstkami a pidi zahrádkou vzadu za domem. Trochu problém je zde ale ustájit kola. Dozadu k zahrádce, která je dle všeho zavřená, je dávat nechceme, protože se sem lze dostat pouze skrz bránu v hradbách, která je sice momentálně otevřená, ale pokud by zavřela, kola už ven nedostaneme. Necháváme je tedy přímo před vchodem do Zoiglstube u malého zábradlí.

Uvnitř je celkem plno. První místnost je obsazená do posledního místa, ale v zadní místnůstce nacházíme volný stůl. Také zde nacházíme Ruslana a Olgu z Beergeeku užívající si místní skvělý Zoigl. Svět je prostě malý. A místní Zoigl vynikající. Vlastně za celý tento víkendový výlet je to nejlepší pivo, které jsme měli.

Zum Posterer podle Zoigl kalendáře vlastně ani neměl mít otevřeno. Neplánovaně ale otevřel i v době, kdy se nahoře na kopci koná den komunálního pivovaru. Náhoda? Nemyslíme si. Každopádně skvělé místo se skvělým pivem. Musíme se sem ještě někdy vrátit.

Ruslan nás ještě před odchodem upozorňuje na sousední restauraci Weisser Schwan, která je také nečekaně otevřená a mají tam výborný vlastní Zoigl. Když však vyjdeme z Zum Posterer, zjišťujeme, že Weisser Schwan mezitím zavřel. Dle všeho měli otevřeno pouze v době obědů o čemž nás utvrzuje i cedule na dveřích. Dle ní by dnes už měla restaurace zůstat zavřená.

Trochu posmutněle, že jsme přišli o jeden zajímavý Zoigl, vyrážíme směr Neuhaus. Projedeme úzkým tunelem pod tratí a pak nahoru do kopce směr Marktplatz v Neuhausu. Hned pod kopcem je silnička do Neuhausu přehrazena a hlídána strážníky. Auta zde dnes projet nesmí, ale cyklisty s úsměvem pouští dále. Máme silnici sami pro sebe. Takto příjemně jsme si tento kopec ještě nevyjeli.

Celý Markplatz je pro auta uzavřený a veškeré prostory jsou vyhrazeny pro festival, který je dle všeho značně masovou záležitostí. Jsme zklamaní, čekali jsme něco mnohem komornějšího. Místo toho jsme zde potkali davy podivně oblečených lidí, pochybné hudební skupiny, fronty na pivo i na záchody a spoustu střepů z rozbíjených půllitrů. Zoigly ovšem byly chutné, jako vždy. Žádný z nich nám pravda nechutnal tak jako v Zum Postereru, ale žádný také nebyl vyloženě špatný. Sympatické také bylo to, že ceny piv byly stejné jako vždy, žádná festivalová přirážka se nekonala.

Na druhou stranu, pokud sáhneme k dalším záporům akce, nesmím zapomenout na zálohu na půllitry, která byla vyloženě protivná. I když pravda vzhledem k množství rozbíjených půllitrů, kterého jsme zde byli svědky, byla záloha pochopitelná. Člověk ale musel neustále hlídat půllitr, aby mu ho nějaký opilec nerozmlátil a navíc ještě žeton, jehož barva byla v každém Zoiglstube jiná. Princip záloh je na tomto festivalu stejný jako například v Schlenkerle. 3 € za půllitr člověk dostane zpět jenom tehdy, když vrátí jak půllitr, tak žeton. Zde komplikované ještě tím, že musíte vrátit žeton správné barvy do správného Zoiglstube, což byl pro některé opilejší návštěvníky kvíz, který svou obtížností výrazně přesahoval jejich aktuální mentální kondici.

Další nevýhodou této akce je to, že počet návštěvníků výrazně přesahuje kapacitu místních Zoiglstube. Je obtížné ulovit si místo k sezení a fronty na toalety jsou někdy nekonečné. Člověk se musí trochu zorientovat, kde je možné odskočit si bez dlouhého čekání (z vědeckého hlediska bylo zajímavé, že v některých Zoiglstube byla dlouhá fronta na dámské záchody a na pánské žádná, v jiných byla ale situace překvapivě naprosto opačná – fronta u pánů a dámy volno).

Co se týče našeho programu, okusili jsme téměř všechny Zoigly. Vynechali jsme pouze penzion Zum Waldnaabtal, který si můžeme dát kdykoliv jindy. Má totiž Zoigl na čepu po celý rok.

Začínáme Zoigly, které jsme dosud neochutnali. Teicher Zoigl přichází na řadu vzhledem ke své poloze na začátku Marketplatzu jako první. Pivo je poněkud máslové a nijak úžasné. Společně s lehkým zklamáním z prvního dnešního Neuhauského Zoiglu vstřebáváme na schůdcích vedle vchodu zklamání z festivalu a s posmutnělými tvářemi hlídáme půllitr před několika opilci, kteří se okolo nás klátí.

Jako druhý navštívíme Schafferhof. Ve srovnání s ostatními Zoiglstube v Neuhausu, je tento obrovský. S velkým dvorem plným lidí, několika výčepy i místnostmi k sezení rozesetými v různých budovách kolem dvora. Na dvoře se grilují makrely a dávají o sobě intenzivně vědět svým pachem. Mezi stoly se přesouvá malá tradiční německá kapela bavící hosty a u výčepů i před toaletami jsou obří fronty. Je to zde takový samostatný malý festival. Někdy bychom se sem rádi podívali za normální klidné nefestivalové situace. Místní Zoigl je chutný, zajímavě chmelený, lehce citrusový, chutná tak trochu ejlově a pije se moc dobře.

Třetí ochutnaný Zoigl je zbrusu nový, alespoň tak to hlásala cedule před Zoiglstube Wastlbeck, který se nachází naproti Zoiglstube Bahler. Potkali jsme jej cestou k Beim Käck'n. Ač trochu podezřele na nás působilo, že z náměstí do Zoiglstube vozili jeden sud s označením pivovaru Reuth za druhým. Obsluha u výčepu nás ale ubezpečila, že Wastlbeck Zoigl je skutečně místní, vlastnoručně vyrobený a Reuth to není. Každopádně Zoigl to nebyl nijak úžasný, byl hodně kvasnicový a hrubší. Potřeboval by trochu doladit. Třeba se s ním ještě v budoucnu potkáme a uvidíme, zda se trochu polepší.

Čtvrtý a poslední nám neznámý Zoigl je Beim Käck'n. Zde se do obsluhování v době festivalu zapojuje dle všeho celá rodina. Náš Zoigl nám přinese asi desetiletý klučina, další prcek vybírá půllitry a vrací zálohy. Kluci makají jako fretky. Zoigl nám bohužel moc nejede. Další másláč, ale ještě v mezích. Dá se pít.

V této chvíli se již začíná ozývat chuť na to, zakousnout také něco k snědku. Po obhlédnutí situace na festivalu jsme usoudili, že na nějaké rychlé hnusy, housky se sleděm, nebo makrelu na papírovém tácku, na kterou bychom čekali ve frontě nekonečně dlouho, nemáme chuť. Balíme tedy kola a frčíme dolů z kopce do Windischeschenbachu směr Zum Posterer. Cestou ale zjišťujeme, že nečekaně otevřel Weisser Schwan. Restaurace a zároveň penzion, ale především také řeznictví, je jasnou volbou, kde se stavit na večeři. Objednáme si zde německy dvakrát Zoigl a jeden talíř obložený domácími uzeninami. Načež nám upovídaná paní číšnice oznámí, že na ni můžeme klidně mluvit česky, a že nám zajistí, aby nám na talíř naložili víc uzenin a chleba. Nebráníme se a ověřujeme, zda je místní Zoigl skutečně jejich. Prý ano. Ve sklepě mají dva tanky. Také se dozvídáme, jak je to s tou podivnou otvírací dobou. Oficiálně mají otevřeno pouze ve všední dny, ale o víkendu otevírají, když se jim zrovna sejdou velké rezervace. Na dnes jsou k nim prý objednány dva autobusy, takže je prostě otevřeno i pro náhodné hosty, kteří sem zavítají. Talíř uzenin je výborný, však jsme také u řezníků. Zoigl nás ale nějak výrazně nezaujal. Pije se sice dobře, ale je trochu moc kvasnicový.

Po vydatné uzeninové večeři se opět vracíme zpět do Neuhasu. Zopakuje si otravný kopec a zapadneme hned do prvního Zoiglstube na jeho konci. Je to Lingl, kde nám při minulé návštěvě místní Zoigl velmi chutnal. Ani teď není špatný, ale oproti minule je to malinko zklamání. K dokonalosti mu schází ta čerstvá svěžest, kterou nás minule tak uchvátil.

Během naší pauzy na večeři ve Windischeschenbachu se již setmělo a také davy návštěvníků trochu polevily. U Lingla dokonce nacházíme místo k sednutí. Nemají zde žádný doprovodný hudební program, takže se davy přesunuly do akčnějších Zoiglstube, jako je například Bahler, kam se posléze přesouváme i my. Ne však kvůli hudbě, kterou zde zajišťuje jakási německá rocková skupina, ale kvůli Zoiglu.

U Bahlera to skutečně žije. Skupina hraje vypalovačky ve stodole, úzký dvorek je zaplněný do posledního místečka a vzduch je těžký pachem grilovaných makrel. Ukořistit v té tlačenici Zoigl, je celkem fuška. Nakonec se nám to ale úspěšně podaří. Zoigl je to fajn, trochu máslíčkový, ale ne nepříjemně. Dobře se pije.

Po dopití Bahlera se přesouváme dál Marketplatzem až na jeho konec, kde šňůru Zoiglstube uzavírá Schoilmichl. Když jsme zde procházeli před naším útěkem do Windischeschenbachu, hrála zde tradiční bavorská umcaca hudba, teď už je zde ale naštěstí klid. Na zahrádce popíjí jenom pár lidí, mezi kterými se občas proklátí některý z opilců čekajících na taxi. Je po deváté hodině a festival se pomalu chýlí k závěru. V deset hodin všechny výčepy zavřou a nikomu již nenatočí. I my si zde dáváme své poslední pivo. Příjemný sladovější Zoigl s lehce ovocným nádechem. Velmi dobře se pije.

V půl desáté dopíjíme poslední půllitr a opouštíme Neuhaus po cyklostezce směr Falkenberg, utáboříme se na kraji lesa.

Mapa navštívených podniků

Více fotek najdete v našich fotogaleriích Cestou na (a z) Tag der Neuhauser Kommunbrauer a Tag der Neuhauser Kommunbrauer 2015.

Seriál Podzimní zoiglování 2015

Celkem 4 články

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nově navštívěné hospody

Nejnovější alba v galerii