První říjnový víkend předloňského roku jsme se vypravili na další cyklovýlet do Bavorska. Předpověď počasí vypadala celkem slibně, slunečno a polojasno, přes den příjemných 20°C, jen v noci již poněkud chladněji, ale nic, co by nezvládly třísezónní spacáky. Hlavním cílem naší cesty byl Tag der Kummunbrauer v Neuhausu. Den, kdy se v tomto malém městečku otevřou dveře všech Zoiglstube.
Vyrážíme v pátek v 15:30 rychlíkem Salubia směr Chomutov. Zde máme asi hodinu času, než nám přijede osobák do Perštejna. Využijeme ji k návštěvě Chomutovského podniku Domino bar. Ten se nachází asi 10 minut jízdy na kole od nádraží uprostřed sídliště v jednom z ohyzdných komunistických baráků. Zvenku bar působí jako klasická sídlištní knajpa s Gambrinusem na vývěsním štítě. Uvnitř je pouze kuřáckých prostor, ale venku před barem je naštěstí příjemné posezení obklopené malým parčíkem.
Důvodem proč jsme sem zaskočili, je to, že kromě Gambáče a Svijan, zde mají také jednu pípu, na které se střídají piva z malých českých pivovarů. V době naší návštěvy zde byl na čepu zrovna silák Antoš Nezmar, výborné silné Ale s jedlými kaštany. Potěšilo nás, že jsme zde narazili na takovou raritu.
V 18:56 nasedáme do Regiosharku, který nás i s koly pohodlně dopraví až do Perštejna.
Vlajková zastávka Perštejn se nachází dole v údolí u řeky. Musíme si tedy vyšlápnout asi tři kilometry do kopce směrem ke zřícenině hradu Perštejn. Její návštěvu si však necháme ujít, i když chvíli koketujeme s myšlenkou, že bychom přímo na Perštejně přenocovali. Což později, poté, kdy spatříme kopec, na kterém se hrad nachází, rychle zavrhujeme.
Naším cílem je poměrně nový pivovar Chalupník, před kterým je pěkná zahrádka. Ale vzhledem k tomu, že je již poměrně chladno, hosté sedí raději uvnitř v blízkosti hořícího krbu. Zaparkujeme kola a jdeme se také ohřát dovnitř. Prostory restaurace jsou pěkné, i když trochu sterilní. Obsazených stolů je pouze pár, přece jenom hlavní turistická sezóna již skončila. Uvnitř restaurace vládne ospalé ticho.
Na čepu zde mají pět vlastních piv. Vzhledem k tomu, že již nikam dál nepokračujeme, rozhodujeme se ochutnat všech pět piv ve velkém balení. K tomu si k snědku objednáváme klasickou svíčkovou a guláš. Jídlo není nijak úžasné, ale špatné taky ne. V každém případě zasytilo. Piva jsou ucházející. Světlá desítka trochu moc diacetylová, světlá dvanáctka je již mnohem lepší, pěkně chmelená, polotmavý ležák trochu karamelkovější a nakyslejší. Nejlepší je tmavá dvanáctka, čistá, pražená, lehce karamelová, velmi dobře pitelná. Chutný byl i místní Ale, trochu karamelovější, ale fajn. Celkově, pokud vezmeme do úvahy poměr cena / výkon, tak za 30 Kč to nejsou špatná piva. Sice nás neoslovila tak, že bychom se do Chalupníka chtěli za každou cenu vracet, ale ani nás nezklamala.
Chalupníka jsme opustili asi v půl desáté a již za tmy (kde jsou ty doby, kdy jsme ještě za sluníčka do noci vysedávali ve franských Kellerech) vyrazili zpět směr železniční stanice. Na doporučení místních z pivovaru jsme to vzali okolo perštejnského kempu. Ten byl sice uzavřený na závoru a mimo provoz, ale v jeho blízkosti jsme si našli klidné místo, kde jsme přenocovali.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Cestou na (a z) Tag der Neuhauser Kommunbrauer.
