Mazák 10° Cascade, Gwern 12°, Podleský Summer Ale a další pivní novinky

Září máme s Bludicí trochu hektické, články o všech možných našich pivních zážitcích nestíháme sepisovat, fronta ochutnaných piv také čeká na naplnění… už aby byl nějaký klidnější měsíc, třeba leden. Trošku jsme ale zabojovali a alespoň dali dohromady pravidelný přehled nových a zajímavých piv.

Poblíž Prahy, ve středočeských Nupakách, vznikl nový minipivovar Gwern. A hned ode dne otevření se jeho pivo začalo objevovat i v pražských pivně zajímavých podnicích, nám se jeho dvanáctku povedlo potkat v Kavárně Na Šumavě. Docela dosti zakalené pivo a dle toho i chutnalo – hodně kvasnicové, jinak obilně sladové, drsněji chmelově bylinné a kořenité. Bez těch kvasnic, zřejmě kdyby se nechalo déle uležet, by to nemuselo být špatné, ale takhle nám to moc nechutnalo.

Dalším zbrusu novým pivovarem, jehož pivo jsme ochutnali, je Chříč z Plzeňského kraje. Jeho ejl Nocturno je karamelový, s tóny nezralého i nahnilého ovoce, po ohřátí je znát i nějaký ten odlakovač, zatuchlost a medicinální tóny. Tohle už ani není nepovedené pivo, ale prakticky nepitelná hrůza. Snad se příště zadaří lépe (moc hůře to už totiž nejde).

Radniční pivovar Jihlava přišel s novinkou, Lumberjackem IPL, což značí India Pale Lager, takovou spodně kvašenou IPA. Pivo je to sladové, hodně hořké, chmelově kořenité, peprné, lehce broskvové a pomerančové. Ruší v něm ale lehké máslové tóny, to se bohužel u českých vydatně chmelených ležáků občas stává (v pivovarech mají zřejmě potíže poznat přes to chmelení diacetyl – nedivíme se, my to také před lety nezvládali). Takže ve výsledku spíše nic moc pivo.

Novou pšenici uvařil Zámecký pivovar Frýdlant. Čokoládový Weizen se ale nepovedl – je divně nakyslý, lehce octový, citrónový i jablečný, malinko celerový. Hodně nepovedené a špatně pitelné pivo.

Potkali jsme i první pivo z vloni otevřeného pivovaru Pod Pralesem, který se nachází ve Velkých Karlovicích poblíž slovenských hranic. Světlý ležák Skřítek je spíše sladový, lehce chmelově kořenitý, a lehce v něm ruší – jak jinak – máslové tóny. Celkově takový oukej průměr.

Zatím kvalita zmíněných piv zní spíše depresivně, je třeba zmínit i nějaká ta povedená. Pivovar Podlesí uvařil Summer Ale, světlou desítku. Je to příjemně sladové pivo, hezky chmelené s tóny citrusové kůry a bylin. Lehké, dobře pitelné, na žízeň prostě ideální.

Dolnobojanovický Mazák také připravil desítku, kvasil ji sice spodně, ale přihodil do ní za studena americký Cascade. Pivo je to hodně citrusové, sladové, lehce bylinné, objevuje se i kapka tropického ovoce. Čisté, svěží, pije se prakticky samo. Kloubouk dolů.

Při naší tvrdošíjné snaze dávat nešikovným pivovarům další a další šanci jsme zkusili Blond IPA od Blahovaru. Sladce sladové pivo s vyšší ulpívající hořkostí, lehce mladinové a petrželové. Nedobré a špatně pitelné. Asi bychom to neměli s těmi dalšími šancemi moc přehánět.

Zkusili jsme i první ejl ze Zichovce, polotmavou třináctku Or[ejl]. Pivo je to karamelkové, s tóny bylin, kandovaného ovoce a pomerančové kůry. Ale taky lehce kvasnicové a máslové, takže pitelnost nic moc.

Na závěr zmíníme jeden nový pražský pivně zajímavý podnik. Vinohradská osobitá hospůdka Pivo a párek otevřela pobočku na Žižkově v Bořivojově ulici. Je to zde větší a asi i hezčí, navíc vzadu na dvoře je fajn zahrádka s vlastním výčepem. Nabídka jídla je stejná jako v původním Pivě a párku, na čepu je tu pět piv, na zahrádce (když je zrovna otevřena) další čtyři. Bohužel výběr piv nás podobně jako na Vinohradech moc nedojímá – většinou jde o středně velké pivovary, sem tam se objeví i nějaký minipivovar, ale za výrazně vyšší cenu. Při dvou návštěvách jsme v nabídce sice našli nějaká pitelná piva, ale nic, na čem bychom si mohli nějak více pochutnat.

Jedno z piv, které jsme v novém Pivě a párku zkusili, je Stout z Letohradského Jelena. V něm snad nebyl použit ani chmel a ani slad, ale jde jen o namnožené kvasnice. Prostě takové těžko pitelné kvasnicové ble.

Projdeme v rychlosti i pár piv, která nejsou žádnými novinkami (a která nás bohužel převážně zklamala). Polotmavý ležák z Vimperka i světlý ležák z Falkenštejna se tentokráte moc nepovedly, docela máslové divnosti. Vaří tam ještě vůbec piva inženýr Oldřich Koza z Podskalské? Konopná pšenice CannaWeizen z Falkenštejna při čepování pěnila letos stejně extrémně jako v minulém roce, jinak se pít docela dala. Na skok jsme skočili na revizi do pivovaru U Dvou koček. Světlá Kočka byla fajn, tmavá se ale tentokráte nepovedla.

Z cyklu „Jak rychle se může zkazit pivo?“ tu máme dva zástupce. Colorado Pale Ale, vařený v pivovaru MMX byl na počátku úžasný. Brzy ale celkem nepříjemně zkysnul, takže z pití se místo požitku stalo spíše utrpení. Nedobrý Summer Ale od Blahovaru, o kterém jsme tu nedávno psali, se potom po pár dnech změnil v nechutnou hrůzu. Zelenina, máslo, odlakovač, houby, kyselost… snad všechny myslitelné vady na jednom místě. Nechápeme, jak někdo může po zkušenostech s některými českými minipivovary tvrdit, že nejhorší pivo je Gambrinus.