Bavorsko na kole podruhé, 7. den - Mühlendorf, Bischberg, Bamberg, Stegaurach, Untergreuth, Reundorf

Bludice

13. května 2015 v 9:13

Ráno se budíme do dalšího prosluněného dne. Až moc prosluněného. Slunce nás začíná ve stanu grilovat hned po probuzení. Ale pořád lepší, než kdyby pršelo a Kellery byly zavřené.

Vyrážíme dolů z kopce do Priesendorfu. Zde se nachází restaurace pivovaru Schrüfer. Otevírá již od deseti hodin dopoledne, ale zahrádka je zatím zavřená. Musíme jít dovnitř. Interiér restaurace tak trochu připomíná českou hospodu z doby reálného socialismu. Uvnitř je prázdno. Po delším bloudění a zkoušení různých dveří, nalézáme výčep. Dáváme si pouze jedno pivo dohromady a dobře děláme. Pivo je prakticky nepitelné, plné žluklého másla. Zkrátka hnus. Ani ho nedopíjíme a vyrážíme dál na cestu po cyklostezce podél silnice do vedlejšího městečka Trabelsdorf.

V Trabelsdorfu je pivovar Beck, kde kdysi vařil piva Andreas Gänstaller. U pivovaru je také pěkná restaurace, ta ale bohužel otevírá až ve čtyři odpoledne, nicméně u pivovaru by měl být také obchod s lahváči. Na dvoře před pivovarem, kde se nachází prostor pojmenovaný Brauerei Museum, potkáváme paní, která se nás ptá, co chceme. Říkáme, že bychom rádi koupili pivo. Paní se zeptá, zda s sebou, nebo na vypití. Oznamujeme, že studené na vypití a dostaneme DunkelLager z vychlazené lahve nalitý do půllitrů. Za tuto službu nám paní naúčtuje 2,20 € za lahev. Hned vedle v obchodě stojí stejné pivo 0,60 €. Až dodatečně po vypití půlky piva, si všímáme, že nám přinesla Dunkel měsíc prošlý (od Lageru nám radši ani lahev nepřinesla). Ale piva špatná nejsou a pijí se celkem dobře.

Po vypití poněkud předražených lahváčů (nu, dostali jsme k nim půllitr) vyrážíme směr Mühlendorf. Cyklistické značení nás navádí na cyklostezku, která nás veze přes pastviny a les. Je to trochu delší a asi i náročnější než po silnici, ale aspoň jedeme pěknou krajinou. V Mühlendorfu se nachází pivovar Alte Mühle Mühlenbräu. Mají zde i svůj vlastní Keller, ale ten bohužel otevírá až ve čtyři odpoledne. Musíme tedy vzít zavděk jedním stolkem postaveným před pivovarskou restaurací na kraji silnice. Dáváme si na výčepu u sympatické starší paní malý Dunkelpšenici. Pšenice poměrně dost pění, tak nám paní domácí natočí jen půlku půllitru a něco nám strašně důležitě německy vykládá. Usoudíme, že si asi máme přijít pro zbytek později. Pokrčíme rameny, zaplatíme 3 € a jdeme si piva vypít ven ke kolům. Po chvíli se objeví slečna číšnice a přinese nám plný půllitr pšenice. Sakra, rozhodli se nás tu zadarmo opít. Pivka jsou fajn. Mrzí nás, že není otevřený Keller, dali bychom si nějakou grilovanou rybku k obědu. V restauraci se evidentně specializují na pstruhy, ale na čekání na klasické jídlo z kuchyně restaurace nemáme čas. Zaznamenáváme si toto místo k těm, která musíme v budoucnu ještě jednou navštívit a raději rychle vyklízíme pole, abychom náhodou nevyfasovali ještě další piva na účet podniku.

Pokračujeme dál do Bischbergu. Cesta nás vede přes Kellerberg (žádné pivní Kellery, jen sklípky vytesané ve skále podél silničky). U Rothofu špatně zahneme a stezka nás zavede až do Gaustadtu. Trošku zajížďka, ale není to taková katastrofa. Kolem budovy pivovaru Kaiserdom se vracíme po dosti frekventované silnici do Bischbergu. 

V Bischbergu se nachází pivovar a restaurace Zur Sonne. Pivovar má v městečku i vlastní Keller, ten je ale otevřený až od čtyř. Stavujeme se tedy přímo v restauraci stojící na kraji rušné silnice a zároveň vedle oblíbené cyklostezky do Bambergu. Na čepu mají bohužel pouze jedno pivo – Lagerbier. Ten jsme už měli z lahve. Je fajn, ale nechceme se na kole příliš opíjet. Dáváme si tedy pouze symbolicky jeden malý napůl. Pro pivo se chodí dovnitř do hospody, Marley tam zajde i s cyklistickou přilbou na hlavě, aby měl omluvenku, že si dává takové dětské pivo.

Z Bischbergu nás již vede naše trase směr Bamberg. Jedeme po oblíbené cyklostezce Main Radweg podél řeky. Cesta ubíhá rychle a konečně potkáváme i nějaké další cyklisty (většinou spíše sváteční). Vedro je k padnutí, ale od řeky občas profoukne příjemný chladný vzduch. Koukneme do poznámek a zjišťujeme, že Weyermann Fan Shop by dnes měl mít otevřeno do tří. Já bych sice radši zamířila rovnou do Kellerů, ale Marley chce zkusit nějaké další pivo od Weyermanna. Zamíříme tedy k slavné bamberské sladovně.

V půl třetí dorážíme k Fan Shopu. Mají mít do tří, ale dveře jsou zamčené a venku stepuje pár zákazníků, čekajících na návrat slečny prodavačky. Ta se skutečně za několik minut objevuje a otvírá obchůdek. Všichni se nahrneme rovnou k lednici s pivy. Marley z rozsáhlé nabídky vybírá lahev Roggenbieru. Vypijeme ji ve stínu na schůdcích před laboratoří kvality. Ideální místo. Ze zdi dokonce trčí kohoutek, ze kterého teče voda, takže si můžeme umýt naši cestovní sklenici na pivo.

Weyermann má vlastní malý pokusný pivovar, ve kterém vaří zajímavá piva jako příklad použití jejich sladů. Problém s těmito pivy je ten, že je normální člověk může zakoupit prakticky pouze u Weyermanna ve Fan shopu (za vyšší cenu pak ještě nepravidelně například v bamberské hospůdce Café Abseit), což by tak nevadilo. Problém je v tom, že záloha na lahve je zde 2,50 €, což již poněkud pivo prodražuje, pokud nestihnete lahev vrátit. Chvilku to vypadá, že my to skutečně nestihneme, protože slečna prodavačka obchod opět zamkla a odešla kamsi do neznáma. Na zvonění na zvonek před obchodem reaguje jen záznamník.

Takže znovu stepujeme před obchůdkem společně s dalšími potenciálními zákazníky a čekáme. Čtyři minuty před třetí se slečna opět zjevuje a otvírá obchůdek. Rychle vracíme vypitou lahev a popadáme další a ptáme se slečny, zda nám počká na vrácení lahve. Oznamuje nám, že ve tři zavírá. To je nám jasné, spíš máme obavu, že zase během minuty vezme roha a už se neukáže. Radši si tedy pivo přelijeme do sklenice hned před dveřmi obchodu a rovnou lahev vracíme. Hned poté za námi slečna zamyká obchod již na trvalo. Vedle obchodu na lavičce dopíjíme pivo. Měl by to být Saison, ale se Saisonem mnoho společného nemá. Nicméně je to příjemné sladovější a lehce ovocné pivo. Pije se dobře.

Weyermanna opouštíme chvilku po třetí malou brankou. Velká vrata jsou již zavřená. Vyrážíme do centra města a stavujeme se u řeky u vychvalovaného Eckerta. Chceme zde ochutnat Zwickelpils od Andrease Gänstallera. Posezení na zahrádce je zde velmi pěkné hned vedle řeky, ale vše je takové moc turistické. Turisté se motají kolem a pijí předražená piva. Velké pivo zde stojí 3,20 €. Škandál! Dáváme si velký Zwickelpils a malý Eckerts Vollbier. Gänstaller je vynikající, osvěžující, čistý, s výrazně bylinnými tóny až do takového trochu mátového nádechu. Parádní pivo. Eckert Vollbier je na druhou stranu nic moc. Vaří jej pro restauraci v Drei Kronen v Memmelsdorfu, což je pivovar, do kterého jsme se po loňské zkušenosti letos ani nevraceli. Pivo je sladovější trochu tlamolepový ležák. Zvláště v dnešním vedru se nepije nejlépe.

Z Eckerta už raději rovnou zamíříme ven z města. Všichni ti motající se turisté už nám lezou krkem a taky bychom se někde rádi za přijatelný peníz najedli. Vyšlapeme si kopec ke Spezial Kelleru. Jsme zde poprvé, ale četli jsme na tento Keller úplné oslavné ódy. Moc tedy nechápeme proč. Výhled na Bamberg je zde opravdu krásný, to je pravda, ale to je tak vše. Na čepu mají pouze nakuřovaný Lagerbier z klasického výčepu. Skvělé Účko ze samospádu mají zřejmě pouze dole ve městě v pivovaru. Okýnka s výdejem piva i jídla zde sice mají, ale nejsou samoobslužná. Musíte si nejdříve počkat na servírku, u té si objednat, ona pak zajde k okýnku a pivo nebo jídlo vám přinese. Zkrátka spousta otravného čekání. Dáváme si napůl jeden nakuřovaný Lager (je fajn, ale Účko by bodlo víc) a k tomu Leberkässe s volským okem. Jídlo ujde, ale porce je taková městsky turisticky malá. Spezial Keller nás zkrátka trochu zklamal.

Rozhodneme se zaskočit hned vedle do Wilde Rose Kelleru. Ten nás naopak překvapí velmi pozitivně. Obrovská zahrada pod košatými stromy je sice bez výhledu na Bamberg, ale mnohem příjemnější a méně turistická než Spezial Keller. Okýnka jsou zde klasicky samoobslužná a místní Kellerbier je výborně pitelný. Moc příjemná zastávka.

Po Wilde Rose Kelleru již definitivně opouštíme Bamberg. Zastavujeme jenom v blízkém supermarketu koupit nějaký ten proviant k snídani a zmrzlinu na zchlazení a pak už pokračujeme dál po cyklostezce do Stegaurachu, kde se nachází pivovar Müller. Pivovárek je to spíše menší s malou zahrádkou na dvorku se čtyřmi stoly, z nichž jeden zuřivě hlídá osamělý štamgast, jako Kerberos podsvětí. Během naší návštěvy k němu, nic zlého netuše, chtělo přisednou několik lidí, ale všechny srdnatě odehnal zvoláním „Stammtisch!“ . Měli by zde trochu o své štamgasty pečovat a dát jim nad stůl cedulku. Dáváme si velkou Micherlu a malý Pils. Obě piva jsou fajn, ale nic tak úžasného, aby se sem člověk musel za každou cenu vracet.

V městečku se nachází ještě malý pivovárek Hausbräu Stegaurauch. Jeho piva by snad měli mít v Ladgasthof Windfelder am See, ale ten pro nedostatek času vynecháváme a pokračujeme dál do Weizendorfu.

Ve Weizendorfu by se měl nacházet Weizendorfer Keller, kde by měli mít k dispozici nejenom piva z pivovaru Mahr's, ale také z pivovaru Hausbräu Stegaurauch. Najít tento Keller nám chvilku trvá. Na Bierfranken jej měli vyznačený na úplně opačné straně vesnice. Nakonec jej nalézáme a zjišťujeme, že Stegaurauchu mají pouze lahvový Rauchbier, který jsme již měli. I tak si jeden napůl dáme. Keller je moc příjemný, pod košatými stromy. Sedí se tu moc pěkně, ale pivo ze samospádu zde nečekejte.

Z Weisendorfu pokračujeme do Untergreuthu do pivovaru Büttner. Cesta nás vede přes Obergreuth do pořádného krpálu, na kterém se pěkně zapotíme. V Büttnerovi si dáváme jedno pivo napůl, což je vzhledem ke kvalitě piva skvělé rozhodnutí. Másla v něm je tolik, že by se pivovar mohl ze dne na den přejmenovat na pivovar Butter. Ani skutečnost, že je ze samospádového soudku, ho nezachrání. Pivo točí v okýnku jedné z budov velkého dvora, na kterém se sedí podobně jako v Kelleru. Pro jídlo si musíme zajít na druhou stranu do kuchyně, kde narážíme na trojici personálu, které v kuchyni přímo při přípravě pokrmů vesele kouří cigarety. Chuť na jídlo nás celkem přešla, ale pořád ještě máme hlad. Dnes jsme toho zatím moc nejedli. Výběr jídel je zde zúžený na několik druhů pizzy (pochybujeme, že by byla domácí), buřty s hranolkami a pak samotné hranolky, které jsou v Kellerech s nižší kvalitou jídla dle všeho oblíbeným pokrmem. Volíme tedy talíř hranolků s kečupem za 2 €. Najíme se, ale žádný požitek to není. Pivo ani nedopíjíme a vyrážíme dál na cestu a podivujeme se nad tím, proč bylo na zahrádce tohoto pivovaru tak plno. Možná jsme měli jenom smůlu na nějakou velmi nepovedenou várku piva.

Míříme do Reundorfu do Schmausenkelleru pivovaru Müller. Tentokrát to raději bereme po malé silničce přes Frensdorf. Šplhat kopec zpátky do Obergreuthu se nám nechce. V Reundorfu jukneme na pivovar Müller a jeho starou již nefunkční pivovarskou restauraci a spěcháme ke Kelleru, který je otevřený celoročně. Nachází se asi jeden kilometr za vesnicí na kraji lesa. Ke Kelleru se blížíme již za soumraku a cestou potkáváme skupinky odcházejících lidí. Páreček vytučnělých Němců nám vesele oznamuje, že Keller již zavřel. To nás poněkud zarazí, ale rozhodneme se nevzdávat a pokračovat dál v cestě. Žíznivě a zoufale vjíždíme s koly téměř do dveří vlastního Kelleru s okýnkem pro výdej piva. Nachází se hned na začátku Kelleru. Pan domácí nás musí odhánět ke stojánkům na kola. Rychle zaparkujeme a spěcháme si pro pivo, které dostaneme ze samospádu do kameninového půllitru. Nic nenasvědčuje tomu, že by zde okýnko s pivem končilo, ač Keller se již pomalu vyprazdňuje. Tučňáci si z nás dle všeho udělali dobrý den. Ha, ha, to jsme se nasmáli.

Schmausenkeller je velký se stoly rozmístěnými do několika úrovní v kopci. Dole se nachází sklep s výdejem piva. Nahoře pak větší budova s kuchyní a okýnky s výdejem jídla. Ta již opravdu končí. Škoda, po nic moc hranolkách u Büttnera bychom si rádi dali nějaké dobré jídlo. Kuchyně zde vypadá velmi poctivě.

Bereme si tedy alespoň pivo a sedáme si s ním ke stolkům vedle lesa. Pivo je výborné, krásně čisté, osvěžující a skvěle pitelné. Vítaná změna po Büttnerovi. Nezdá se, že by Keller zavíral. Po vytočení velkého samospádového sudu, naráží pan domácí ještě další menší. Marley se jde k okýnku zeptat, zda náhodou nemají z pivovaru Pils. Nemají. Tak si dá aspoň preclík :)) Kuchyně je sice už zavřená, ale v okýnku s pivem mají čerstvé křupavé preclíky. Dáváme si během večera rovnou dva. A k nim ještě dvě další piva. Dnes už nikam nespěcháme a pivo zde mají moc dobré.

Keller se již téměř vylidnil a tak se s pivem přesouváme do dolních prostor k okýnku s pivem, které kromě nás okupují už jenom štamgasti. Stavíme se ke stolku hned vedle okýnka a paní domácí, která vystřídala pána, který pivo točil dosud, se s námi dává do řeči. Ona umí trochu anglicky, my velmi špatně německy, ale nakonec si nad místním pivem skvěle pokecáme. Dozvídáme se, že Keller a pivovar je rodinný podnik. Paní domácí se sestrou se starají o Keller a kuchyni, bratr je sládek a vaří pivo. Navíc se okolo motají i další členové rodiny. Klábosíme o všem možném a jen tak mezi řečí paní domácí pochválíme místní pivo a zmíníme, že jsme měli nedaleko v pivovaru Büttner pivo velmi nedobré. Začne se smát až se za břicho popadá a honem dává naše hodnocení Büttnera k dobrému štamgastům. Podobně jako minulý rok v Lieberthovi se řeč stočí i na to, kde spíme. V lese, odpovídáme. Přece nebudete spát v lese, na to paní domácí, vyspěte se tady u nás v Kelleru. A hned nám ukazuje prostor na zastřešené verandě nad okýnkem s výdejem piva. To jsou tedy služby. Podobné milé překvapení jako minulý rok v Dorfkelleru Lieberth. Dokonce i toalety nám zde nechají otevřené.

Menší samospádový soudek došel a další už není naražen. Někteří štamgasti sice škamrají o pivo, ale není jim to nic platné. Paní domácí je posílá nekompromisně domů. Trochu brblajíce nasedají na kola a vyráží do vesnice a jejich spanilá jízda připomíná začátek filmu Slavnosti sněženek. Po chvilce se s námi loučí i paní domácí a my se pohodlně rozložíme na zemi zastřešeného prostoru Schmausenkelleru. Zase jedno z míst ve Frankách, kam se budeme rádi vracet.

Trasa naší cesty – den 7

Více fotek najdete ve fotogalerii

Seriál Bavorsko na kole podruhé

Celkem 11 článků

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii