Bavorsko na kole podruhé, 8. den - Stiebarlimbach, Hallerndorf, Buttenheim, Gunzedorf

sepsala Bludice

21. května 2015 v 9:33

V sobotu ráno nás probouzí nezvyklá zima. Nejdříve se lekneme, že se počasí zkazilo, ale obloha je stále modrá a slunce svítí, to jenom pod střechou nad Schmausenkellerem je chladno. Sestra paní domácí doráží do Kelleru okolo osmé hodiny a utírá stoly, aby je sobotní návštěvníci měli čisté. Keller otvírá ve dvanáct. Mezitím, když vidí, že už jsme vzhůru, nám stihne uvařit a přinést kávu jako pozornost podniku. Úžasné.

Asi hodinu se poté bavíme rozebíráním Marleyova kola. Zadní plášť už asi neunesl zátěž a zdá se, že drží jenom na dobré slovo. Navíc duše zřejmě praskla a kolo se vyfukuje. Vyměňujeme duši za novou, náhradní, kterou naštěstí vozíme s sebou, a zadní plášť za přední. Je to trochu náročný kvíz, ale nakonec se nám podaří kolo opět úspěšně složit dohromady a vyrazit na cestu. Vede nás přes les do Röbersdorfu.

Nejdříve, pravda, chvilku přemýšlíme, zda nebude lepší to vzít delší cestou po silnici, ale nakonec volíme kratší trasu lesem ve stínu stromů. Cesta ale není nijak příjemná a velkou část trasy stoupáme do kopce, který si pak zase musíme sjet. Možná, že po silnici bychom se kopcům vyhnuli.

V Röbersdorfu je pivovar Weber. Chvilku jej trochu komplikovaně hledáme, ale nakonec jej úspěšně objevujeme. Z druhé strany od silnice je lépe viditelný. Výčep má otevřeno již od devíti hodin. Mají zde zahrádku na dvorku pod slunečníky a samoobslužná okýnka. To s pivem je už otevřené, jídelní má zatím zavřeno.

Je kolem jedenácté a na zahrádce sedí jenom pár štamgastů, kteří si nás trochu podezřívavě prohlíží. Dáváme si napůl jeden Hell. Pivo to není dobré, máme co dělat, abychom jej dopili. Opět zápasíme s máslem.

Nakonec jej přece jenom dopijeme a odjíždíme po silnici do Herrnsdorfu, kde se nachází pivovar Barnikel. Vlastně bývalý pivovar. Před několika lety byl, kvůli zastaralému vybavení a hygieně, po jednom z velkých zátahů inspektorů, zavřen. Dnes mu vaří pivo v pivovaru Rothenbach v Aufsessu. Přijíždíme s koly dozadu za pivovar, kde se na úzkém dvoře mezi budovami nachází pár stolů a lavic. Sedí u nich jenom tři lidé. Jeden z nich je pan domácí. Jediné pivo na čepu je Hell. Dáváme si jeden dohromady. Pán nám jej přinese ve špinavém půllitru, ale pivo je překvapivě dobré. Místo už tak dobré není, takové osobité, vše je tak trochu ušmudlané a ve vzduchu se vznáší pach kočičí moči… Ale kočky mají velmi přátelské. Ani se nedivíme, že pivovar kvůli hygieně zavřeli.

Z Herrnsdorfu pokračujeme do Sambachu, kde se nachází pivovar Hennemann s vlastní hospodou a malinkou zahrádkou tvořenou třemi stolky pod malým kaštanem. Systém vydávání piva zde je pro nás trochu náročný oříšek, ale nakonec rozlouskneme, že musíme nejdříve zazvonit na zvonek a pak si u paní domácí, která zároveň v kuchyni vaří jídla pro hosty, objednat pivo. Piva tu mají i v malých mírách 0,25 l, tak toho využíváme a ochutnáváme všechna. Piva (Lagerbier,  Land-WeißeSommergold) jsou fajn, ale nic dechberoucího. Restauraci dle všeho využívají hlavně turisté putující po místních pamětihodnostech. Pro nás je to další zapomenutelné místo.

Vyrážíme dál na cestu přes vesničku Wind. Nomen omen, celou dobu jedeme proti nepříjemného a poměrně silnému větru. Pomalým tempem projedeme Schweinbachem a dojedeme do Höchstadtu k pivovaru Friedel. Restaurace je bohužel ještě zavřená, ale na dvoře potkáváme místního sládka, kterého se ptáme, zda bychom si zde nemohli koupit pivo. Ptá se nás, jestli na vypití. Říkáme, že přesně to bychom rádi koupili, aby bylo studené. Otevře dveře restaurace a ven nám přinese dvě natočená piva v kameninových půllitrech. Hospůdku už nám nechá otevřenou a jde si opět po své práci. Piva jsou moc dobrá, chtěli jsme si pravda dát radši jedno napůl, ale ani moc nelitujeme toho, že jsme dostali dvě. Ve chvíli, kdy odjíždíme, zrovna doráží sympatická slečna výčepní otevřít hospodu. Myslím, že sem se někdy v budoucnu ještě rádi vrátíme.

Hned ve vedlejší vesnici, Greuth, se nachází pivovar Fischer. Cestou do Greuthu míjíme ukrytý Fischer Keller, který se nalézá vedle hřbitova a je bohužel ještě zavřený. Nu, však se sem někdy ještě podíváme. Zajedeme k pivovaru, mrknout, jestli náhodou není otevřená pivovarská hospoda. Nevypadá to. V okně je cedule „Heute Geschlossen“ a hned vedle cedule s otevírací dobou Kelleru. Na dvoře ale opět potkáváme jednoho ze zaměstnanců pivovaru. Nejspíš opět přímo pana sládka. Ochotně nám prodá dva vychlazené lahváče a odjede pryč s vozíkem naloženým mlátem.  Místní LagerbierKellerbier tedy ochutnáme z lahve sedíce na schodech vedle pivovaru. Nejsou to špatná piva.

Po chvíli doráží další žíznivý cyklista a ptá se nás, jestli je otevřeno. Nepotěšíme ho. Ale koneckonců hned vesnici vedle už by mohl mít otevřeno Friedel a na druhé straně je jenom asi dva kilometry vzdálený Roppelt's Keller, kam míříme i my.

Do Roppelt's Kelleru dorážíme v půl čtvrté už řádně hladoví. Dáváme si místní skvělé pivo a k tomu Adlerhaxe se zelím a Klossem. Kupujeme si i druhý Holzdeckel, abychom byli na popíjení v Kellerech pořádně vybaveni. Pivo zde sice není ze samospádu, ale je vynikající. Stejně jako minulý rok. A vynikající je i pečené koleno. Přejíme se až k prasknutí. Roppelt's Keller je podle našeho názoru jedno z nejúžasnějších míst ve Frankách a místo, do kterého se prostě musíme při některé další návštěvě Franků opět vrátit.

Z Roppelt's Kelleru již míříme starými známými místy. Kreuzberg a jeho Kellery tentokrát úplně míjíme. Zase až tak nás minulý rok nezaujaly. Jedeme rovnou do Hallerndorfu. Nejdříve si vyšlápneme kopec ke Gartenkelleru Rittmayer, který jsme minulý rok nestihli. Keller je to pěkný s klidným posezením. Je zde jenom pár hostů. Výběr piv je rozsáhlejší, než v běžném Kelleru, ale úplně zde chybí samospádový soudek. Nakonec si z nabídky vybíráme pšenici, kterou jsme již několik let neměli. Chutná pšenka, ale celkově nás Keller příliš neuzajal. Je tu pravda příjemnější venkovní posezení než v pivovaru, ale v blízkém okolí je celá řada mnohem lepších míst k navštívení. Chvilku v Kelleru posedíme a pak se vypravíme dál na cestu.

Zamíříme jenom pár metrů vedle do Dorfkelleru Lieberth. Stejně jako minulý rok vjíždíme dovnitř bránou, ale u okýnka nás rychle upozorní, že si máme kola postavit na parkoviště, které je trochu stranou. Zaparkujeme kola dle rozkazu a vrátíme se k okénku pro pivo. U štamgastího stolu mezitím zachytíme několik tváří, které si matně pamatujeme i z minulého roku. Zahlédneme mezi štamgasty i mladého sládka. Nejspíš si nás asi ani nepamatují. Chvilku přemýšlíme, zda je jít pozdravit, ale sládek mezitím zmizí kamsi za prací. Vychutnáme si tedy místní výborné pivo, chvilku v Kelleru posedíme a pak zase zamíříme dál. Minule jsme si sice říkali, že bychom si zde měli letos dát něco k snědku, ale jsme ještě nacpaní z Roppelta a na jídlo nemáme ani pomyšlení. Určitě zde ale nejsme naposledy.

Celí natěšení vyrazíme směr Schlammersdorf a rovnou se hrneme do Witzgall Kelleru, který by měl být otevřený pouze v sobotu a v neděli. Na místě se nám však naskytuje stejný pohled jako vloni ve všední den. Keller zeje prázdnotou a domek je zavřený. Vracíme se tedy smutně do pivovaru, kde potkáváme starého pana sládka. Minulý rok jsme s ním trochu poklábosili, ale ten si nás už letos nepamatuje určitě. U stolečků na zastřešeném dvorku vzadu za pivovarem sedí pouze pán na invalidním vozíčku a pak my dva. Objednáváme si místní Vollbier. Pan domácí nám jej pomaličku natočí, donese a potom sedne do auta a odjede. Snad před námi naše „známosti“ z loňského roku neprchají :) Objeví se starší paní, která starého pána vystřídá jako hostitelka. Zaplatíme jí pivo a ptáme se na Keller. Pro letošní sezónu je prý mimo provoz, odpovídá nám posmutněle a příští rok se prý uvidí. Zdá se nám, že budoucnost pivovaru i Kelleru nevypadá příliš růžově. Majitelé jsou již starší lidé a dle všeho nemají žádného mladého nástupce. Je to hrozná škoda.

Smutně opouštíme pivovar Witzgall a zamíříme přes Schlammersdorf podél řeky do Buttenheimu. Zde se v těsném sousedství jeden vedle druhého nalézají dva větší pivovary – LöwenbräuSt. Georgen Bräu. Oba mají i pivovarské restaurace, ale ty nás v tomto krásném počasí nezajímají. Míříme prozkoumat jejich Kellery. Podobně jako pivovary i Kellery leží velmi blízko sebe. Oba se nachází v blízkosti poměrně frekventované silnice. Jako první si k návštěvě vybíráme Löwenbräu Keller. Vzhledově je to takový modernější Keller s posezením rozdělených do různých úrovní. Sem tam postávají i nějaké ty stromy, ale u mnoha stolečků si ke stínu musí dopomáhat slunečníky. Lidí je zde celkem dost, povětšinou se jedná spíše o motoristy, kteří se zde zastavili cestou autem na něco k snědku. My si nic k snědku (většinou cosi s hranolky) nedáváme, ale dáváme si místní Účko ze samospádu. Pivo je fajn, dobře se pije, ale rozhodně jsme měli i lepší.

Po návštěvě Löwenbräu Kelleru se zajedeme podívat na oba místní pivovary a především si zajedeme do místního Rewe nakoupit jídlo na neděli a pondělí ráno. V neděli totiž budou všechny obchody zavřené. S již nakoupeným proviantem se pak vracíme zpátky a zajíždíme do sousedního St. GeorgenBräu Kelleru. Ten nám přijde mnohem příjemnější než Löwenbräu Keller. Zahrádka je o něco menší a je umístěná pod košatými stromy. Také osazenstvo se zde mnohem častěji sklání nad kameninovým půllitrem, než nad lahví Apfelschorly v lepším případě a Coca Coly v tom horším. Piva sice nejsou ze samospádového soudku, ale místní Kellerbier nám chutná víc, než Löwenbräu od vedle… Ale na to může mít vliv i příjemnější prostředí.

Z Buttenheimu vyrážíme přes Dreuschendorf do Gunzendorfu, kde funguje pivovar Sauer. Má i vlastní restauraci, ale my míříme opět do Kelleru. Podle Bierfranken to vypadalo, že Felsenkeller Senfenberg se nachází kdesi na kraji vesnice. Není to pravda, nachází se na nechutném kopci nahoře nad vesnicí. Není divu, že sem většina lidí jezdí autem. Ke Kelleru dorážíme řádně utrmácení. Naštěstí, ač se již šeří, je zde stále velmi živo a obě okýnka (s pivem i s jídlem) fungují. Dáváme si místní pivo ze samospádového soudku. Je to trochu zklamání. Pravda měli jsme i horší, dokonce i ve Frankách, ale je to spíš takový průměr. Víme, že dnes již žádný další podnik nezastihneme, takže nám nezbývá nic jiného, než si zde dát něco k snědku. Volíme obložený talíř s uzeninami a plátkem sýra. Celkově taková bavorská supermarketová kvalita, ale zasytila. Na Kelleru nás tedy zaujalo pouze prostředí. To je nádherné, s příjemným posezením pod stromy a krásným výhledem do kraje (aby taky ne, po zdolání takového nechutného kopce).

Při sjezdu z kopce z Felsenkelleru si již doopravdy sedřeme poslední zbytek brzd. Měli jsme je před Frankami vyměnit. Kola už nám brzdí pomalu jen silou vůle. Nu, snad to ty dva dny už přežijeme. Zamíříme směr Drügendorf. Dlouho nemůžeme najít vhodné místo k přenocování, neboť se pohybujeme kolem dosti frekventované silnice (cyklostezka je od ní samozřejmě oddělená) a navíc je okolní krajina dosti kopcovitá. Nakonec zabočíme na jednu z cestiček směrem k lesu a nalézáme jakžtakž rovné místo pro stan v sadu na kraji lesa. Jen co postavíme stan, nahrnou se na kraj lesa divoká prasata a spustí rozčílený kvičící orchestr. Statečně bereme roha i s postaveným stanem a suneme se padesát metrů od lesa doprostřed louky. Noc strávíme z kopce, ale pořád lepší než s divočáky ve stanu.

Trasa naší cesty – den 8

Více fotek najdete ve fotogalerii

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nově navštívěné hospody

Nejnovější alba v galerii