Minulý pátek a sobotu proběhl v Praze pivní festival Prague Beer Week Grand Finále. Proč takovýhle zvláštní název? Měl být závěrečnou akcí pivního týdne plného zajímavostí, součástí byly třeba i druhé narozeniny Beergeek Baru.
Festival probíhal na Smíchově v Radlické kulturní sportovně, hned vedle autobusové zastávky Na Knížecí. Jde o opravenou a lehce upravenou nádražní budovu, místo pro pivní festival jako stvořené – pěkný cihlový interiér s dřevěnými trámy, velký horní prostor pro zábavu a menší sklepní pro klidnější degustování. Nahoře hrál DJ, byla zde též slušná nabídka jídla – třeba burgery z trhaného vepřového či pivní cupcakes, spodní komornější část byla věnována zahraničním pivům.
Jelikož šlo o první ročník a nepřišlo mi, že by akce byla nějak výrazně propagována, zase tolik lidí nepřišlo – což mně osobně samozřejmě nevadilo, přetlačovaná u front na pivo není mým oblíbeným sportem. Příliš lákavé nebyly ani ceny – stovka za vstup, 35 korun za dvě deci českého piva, 70 korun za dvě deci piva zahraničního (třeba i slovenského). U nějakých speciálních a extra silných kousků je to cena ospravedlnitelná, ale za různá výčepní piva a lehké ejly je to docela úlet (skoro devadesát korun za půllitr). Za celý večer jsem tu sám utratil více než společně s Bludicí na celém Slunci ve skle, a to jsme tam toho každý vypili mnohem více.
Z organizačního hlediska bylo vše zvládnuto dobře. Za zálohu zde byly k zapůjčení sklenice Teku, které jsou sice spíše hipsterské než praktické, ale na lehká piva, zejména ejly, jsou fajn (jen na piva nedobrá a silná se nehodí, ale takových tu moc nebylo). K mytí skla zde bylo k dispozici několik fontánek, u některých výčepů byly i špílboje k důkladnému vymytí. U vstupu člověk dostal tužku a papír se seznamem všech piv a jejich silou – to je rozhodně lepší než tlusté katalogy plné marketingových nesmyslů bez jakékoliv informace o čepovaných pivech, jak tomu bývá na jiných festivalech.
Nabídka piv byla zajímavá – kromě pořádajícího plzeňského Ravena se tu čepovala piva z dalších deseti českých pivovarů, šlo o výběr těch lepších až nejlepších. Ze zahraničí nikdo osobně nepřijel, ale čepovala se zde piva z pěti pivovarů, krom „craft Gambáče“ skotského Brewdoga to byla piva, která u nás skoro nepotkáte.
Co se mi zajímavého povedlo ochutnat? Vzal jsem to zhruba půl na půl české a zahraniční kousky, celkem se dala pít třeba Kulová desítka od Matušky. Vařena k příležitosti 15 let Kulového blesku, ale oproti třeba Matuškovu parádnímu Wet Hopu to bylo takové nijaké, nezajímavé (částečně za to mohlo asi i to, že pivo hodně pěnilo a výčepní byl docela neschopný). Trochu lepší byl ležák ze zeleného chmele od Frýdlantu, i když nějaké nádherné chmelové aroma také neměl.
Příjemný byl Weizenbock ze Zichovce, hodně kořeněný, ale čistý a dobře pitelný. Neurazila ani lehce čajová No Limits Darjeeling IPA od Ravena. Nejvíce mě zaujala Ravenova černá IPA s laktózou Double Cream, vařená ve spolupráci s bavorskými Yankee & Kraut. Moc pěkně chmelený, hořký a vyvážený kousek.
Slovensko zastupoval pivovar Hellstork, zajímavé bylo jeho Miami Weisse Cuvée Maracuja, kyselé berliner weisse s marakujou. Příjemně ovocné, fajn, pitelné. Celkem hrůza naopak byla IPA Ancikrist, s výraznými tóny zeleniny a lehce i másla. Jasně nejhorší pivo večera. Pít se dal Hellstorkův Pumpkin Ale, výrazně kořeněný dýňový ejl. Každopádně na Slovensku jsou lepší pivovary.
Za Rakousko tu byl vídeňský Next Level Brewing. Celkem se dal hodně karamelkový ibiškový ejl Flower Power, chutná byla IPA High Diver, nejvíce mě bavilo Lemon Thyme neboli Freestyle Gose – gose s citróny a tymiánem. Lehce divoké, ale zároveň zajímavé a příjemné.
Od výše zmíněných bavorských Yankee & Kraut jsem zkusil ještě povedenou jednoduchou APA Eden. A na závěr jsem skončil u amerických Speakeasy – fajn Session IPA Baby Daddy a velmi dobrého výrazněji chmeleného Amber Ale Prohibition Ale. Trochu škoda, že mi už nezbyl čas na nějakého Zhůřáka, nabídka jeho piv zde byla výborná.
Festival se myslím povedl velmi dobře – nadšeni museli být jak hipsteři, tak pivní geekové honící se za zajímavostmi. Jen ty vyšší ceny prostě nebyly ono – když více než polovina piv byly normální ejly, ležáky a pšenice. Ale zase pivní festival v centru Prahy v takovém fajn prostředí a s řadou nesnadno dostupných piv se určitě neztratí. Když bude příští rok další ročník, vůbec se zlobit nebudu.
