Tímto článkem plníme další velký rest. Vrátíme se k našemu výletu za svrchně kvašenými ležáky, který se uskutečnil před dvěma roky. Navíc byl článek sepsán už před rokem a od té doby pozapomenut ležel v archivu Pivníků. Naštěstí v Düsseldorfu i Kolíně nad Rýnem se pivní svět nemění tak rychle jako třeba v takové Kodani. I po dvou letech budou zajisté místní popíjet své Obergäriges Lagerbiery ze stejných malinkých skleniček a ve stejných hospodách. Možná jenom ty ceny budou o něco vyšší, což už bude poněkud na pováženou, pokud vezmete do úvahy, že v těchto severních končinách Německa zaplatíte za křehkou dvoudecovou skleničku piva téměř stejně jako v jižních Frankách za bytelný kameninový půllitr Kellerbieru. I přesto patří Kolín nad Rýnem a Düsseldorf k městům, která by měl každý pivní nadšenec povinně navštívit.
My jsme do těchto končin vyrazili letadlem, které za svítání vzlétalo z plochy letiště Václava Havla a za chvilku nás vysadilo na letišti v Düsseldorfu. Letadýlko to bylo malé, dostali jsme nařízeno sednout si na zarezervovaná místa a vyvažovat, abychom se nepřevrátili. V Düsseldorfu nás pak čekal ještě jeden cestovní zážitek, přesun moderní nadzemkou z letiště na vlakové nádraží. Odtud nás již vlak dovezl až do Kolína nad Rýnem, kde nás vyložil přímo na Bahnhofplatz, s moderním nádražím za zády, majestátním Dómem po levici a Gaffel am Dom přímo před nosem. A aby nám bylo úplně jasné, že jsme v Kolíně, předvedlo se nám okamžitě ještě několik masek včetně kosmonautů od hlavy po patu zabalených v jakémsi alobalu. My zde ovšem nebyli kvůli karnevalům, ani nákupu kostýmů v jednom z mnoha specializovaných obchodů. My jsme přijeli ochutnávat místní Kölsch. Rychle jsme se ubytovali v hostelu (vždy vybíráme hlavně podle toho, zda má ubytování lednici :)) v blízkosti nádraží a vydali jsme na průzkum města.
Jako první jsme navštívili Brauhaus Reissdorf. Hospůdka se nachází trochu stranou od centra v modernější budově. Ocitli jsme se zde v sobotu před polednem a uvnitř restaurace byl ospalý klid. Kromě nás zde bylo už jenom pár masek. Místní Kölsch nebyl ze samospádu, ale byl fajn. Čerstvý, osvěžující, dobře pitelný, pěkně čistý, sladový a lehce bylinný, s pouze nepatrným ovocným nádechem. Těžko říci, zda zde mívají večer, když se hospoda trochu zaplní, soudek. Prostory na to vyhrazené mají. Každopádně cena 1,40 € za 0,2 l Kölsche byla nejnižší v celém Kolíně.
Přesunuli jsme se do Weiss Bräu, který je od Reissdorfa vzdálený asi půl kilometru. I zde hospůdka zela prázdnotou, ale ospalý klid tu moc nebyl. Z reproduktorů nám pro radost vyhrávalo otravné rádio (německé vtipy v komerčním rádiu jsou snad ještě horší než ty české). Weiss Bräu je restaurační pivovar. Na čepu zde měli Weizen, Schwarzbier a Wiess (tedy nefiltrovaný Kölsch, i když ten místní vypadal celkem filtrovaně). Zkusili jsme všechna piva. Nu, žádné velké nadšení se nekonalo, ale pít se dala. Asi nejlepší nám přišla pšenice.
Po těchto dvou podnicích jsme zamířili na obhlídku místních Getränkemarktů, nakoupili zásobu lahváčů a ulovili výborný kebab a pár medových koleček. A za soumraku jsme dorazili do slavného Gaststätte Lommerzheim. Platí zde pravidlo – kdo dřív přijde, ten dřív sedí. Na rezervace si tady nehrají. Ač jsme přišli chvilku po otvíračce, všechna místa již byla zabraná a tak jsme stáli. Škoda, kdybychom seděli, určitě bychom neodolali nabídce pokrmů. Ceny byly lidové a porce obří skoro jako ve Frankách. Navíc jídlo, které kolem nás cestovalo z kuchyně na stoly sedících šťastlivců, vypadalo úžasně chutně.
My si museli vystačit s pivem z pivovaru Päffgen… s nejlepším Kölschem v Kolíně a po Reissdorfu druhým nejlevnějším. Cena 1,50 € za 0,2 l byla pravda vyšší než ve Frankách, ale to pivo za to stálo. Krásně chmelené, svěží, čerstvé a točené ze samospádových soudků, kterých se za jeden večer v této narvané hospodě musí vypít nepočítaně. Slečna číšnice (Köbes 1 v sukni) kmitala mezi hosty a rozdávala piva, pan domácí čepoval a v pravidelných intervalech nahodil na záda prázdný soudek a vyměnil ho za soudek plný, v hospodě bylo narváno, lidé postávali i v uličce před hospodou a vládla zde skvělá atmosféra. Neodolali jsme a po prvním pivu si dali ještě další, pak jsme však s vidinou průzkumně pivních povinností zaplatili a vyrazili na cestu po dalších pivních místech. Sem se ale ještě určitě někdy musíme vrátit. Nejlepší pivní místo v Kolíně nad Rýnem.
Zamířili jsme do Hellers Brauhaus a usadili jsme se u stolečků poblíž baru. Většina tradičních podniků v Kolíně nad Rýnem má prostor rozdělený na část restaurační, určenou pro posezení s pivem a dobrým jídlem, a část barovou, určenou k popíjení piva. Nu, takže my jsme si sedli do prostor vyhrazených pro pijany. Na čepu byla tři místní piva. Bavorskou pšenici jsme vynechali a objednali jsme si samozřejmě Kölsch a jeho nefiltrovanou verzi Wiess. Tentokrát byl již Wiess zakalený, překvapivě nám však chutnal více, než filtrovaný Kölsch, čerstvý, pěkně chmelový a jemně kvasničný. Kölsch byl výrazněji ovocný, ale dobře se pil. Zkusili jsme i místní Altbier, neb na rozdíl od Kölsche, Altbier není chráněné zeměpisné označení, takže se piva označená jako Altbier mohou vařit kdekoliv… třeba v Kolíně nad Rýnem :) Toto pivo zde bylo k dispozici pouze v lahvi, ale bylo fajn, nelitovali jsme.
Naše další kroky vedly do Brauhaus Päffgen, který se opět nachází trochu stranou centra. Jak jsem již psala, Päffgen Kölsch je skvělé pivo, takže nám vůbec nevadilo, že si jej dáme již poněkolikáté ve stejný den.
Po příchodu do Päffgena jsme se ocitli v prostorné chodbě (kdysi prý sloužila jako příjezdová cesta pro dodávky pivovaru Päffgen). Z chodby se pak lze dostat dál do útrob rozsáhlých prostor podniku. My jsme zůstali v chodbě, která je vyhrazená k pití piva, ať už sedíce u malých stolků, nebo prostě na stojáka, čehož využívalo mnoho lidí. Prostory byly celkem slušně zaplněné. Samospádové sudy jsou zde mnohem větší než u Lommerzheima, zde je opravdu na zádech nepřinášejí ani neodnášejí. Sudy se dopravují pomocí výtahu. Nejnáročnějším úkolem po příchodu pro nás bylo odchytit Köbese, který by nám byl ochotný přenechat jedno z piv, ale nakonec se nám podařilo. Pivo bylo opět vynikající jako u Lommerzheima, i když zde s trochu nižším řízem. A cena (1,60 €) byla sice malinko vyšší než u Lommerzheima, ale v rámci Kolína i tento podnik patří k těm levnějším. Celkově se nám zde v pivovaru líbilo, atmosféra byla příjemná a pivo chutné.
Z tradičnějšího Päffgena jsme se přesunuli do moderního a údajně nejmenšího Kolínského pivovaru Braustelle. Nachází se na okraji města, ale je dobře dostupný tramvají nebo vlakem. V pozdních večerních hodinách, kdy jsme sem dorazili, bylo uvnitř malé hospůdky dosti plno, měli jsme ale štěstí a podařilo se nám zabrat dvě místa na baru. Na čepu v té době měli bohužel pouze tři piva. Zkusili jsme skvělý nefiltrovaný Wiess Helios a chutný Altbier. Třetím pivem byla klasická pšenice, kterou jsme si nechali ujít. Na čtvrtém kohoutku pak rotují speciály z místního pivovárku, ale my jsme bohužel měli smůlu a pivo na čtvrtém kohoutku momentálně nebylo k dispozici. Dali jsme si tedy alespoň růžové Gose z lahve. V současné době pivovar nabídku točených piv rozšířil a pokud se do něho vypravíte dnes, můžete narazit na osm točených piv, z nichž 4 jsou stálá a 4 speciály se střídají. Zakoupit zde lze také lahváče na doma jako z pivovaru Braustelle, tak z pivovaru Freigeist. My jsme si zde od každého piva ulovili jednu lahev. Piva jsou to zajímavá, někdy pravda trochu divoká, ale zpravidla chutná. Braustelle i Freigeist piva nás zkrátka baví.
Druhý den jsme měli vyhrazený pro průzkum pivních podniků v centru Kolína a krátkou procházku městem. A o tom si budete moci přečíst v příštím článku.
1) ↑ Köbes se v místním nářečí říká číšníkům roznášejícím Kölsch
Více fotek najdete v naší fotogalerii Pivní průzkum Kolína nad Rýnem.
