Novinky - Český pivní festival, Matuška Hellcat, U Tří růží a další

Přinášíme vám další hlášení z pivního světa, shrnutí navštíveného a ochutnaného. Minulý týden ve čtvrtek začal Český pivní festival. Nebyli bychom pivníci, kdybychom se nevydali tuto dlouho inzerovanou událost prozkoumat. Hned po příchodu na místo narážíme na hlavní stan, který mají na starosti Pivovary Lobkowicz. Uvnitř je to opravdu obrovské, plno stolů i lidí, dokonce je to zde kuřácké (ale naštěstí se tu dýchat dá). Jdeme kouknout k výčepu a prozkoumat nabídku. Na čepu je Klášter 11, Démon, Lobkowicz, Ježek ležák, Granát a Lobkowicz nealko (zdá se, že tento seznam je stálý). Jaké jsou ceny? U vchodu si člověk musí zakoupit minimálně 5 tolarů v ceně 45 kč za jeden. Piva samotná jsou všechna v ceně 2 tolary (90kč) za tuplák.

U výčepu stojí hromady roztočených tupláků, ten pohled není vůbec hezký. Na stolech návštěvníků zase odpočívají poloplné tupláky bez pěny… brr, raději místo urychleně opouštíme a míříme do budovy vedle, kde by měla mít nabídku pod palcem Pivní rozmanitost. Prostředí je o poznání příjemnější – komornější a nekuřácké (i když možná lehce nacpanější). Na čepu jsou zde piva z menších pivovarů, jako například Rampušák z Dobrušky, Ignác z Radničního pivovaru Jihlava, Samuraj a Sumeček od Kocourů, ale též běžná průmyslová piva od Svijan, Primátora, Regenta či pivovarů Lobkowicz (kteří bohužel jakožto hlavní partner přebrali Rozmanitosti několik píp i zde). Malinko zklamání, čekali jsme trošku zajímavější výběr. Piva stojí 1 tolar (45 kč) za půllitr (ještě je za trojnásobnou cenu k dispozici belgický Kwak a německá tmavá pšenice od Paulanera). Z minipivovarů nás upoutá Simco Ale od Pivovarského dvora Chýně. Bohužel přímo při točení dochází a slibovaný další sud nakonec nedorazí… takže musíme zahnat žal výbornou Černou vdovou od Létajícího pivovaru Nomád. Nezbylo než doufat, že se bude nabídka v průběhu více měnit, a přijdou na řadu i nějaké ne úplně běžné kousky.

A naštěstí se zadařilo, při včerejší návštěvě se nabídka výrazně obměnila… ochutnali jsme osobitého Pacovského golema, dále velmi jemnou a skvěle pitelnou Jihlavskou radniční Jiskru (ejl o stupňovitosti 10) a silného Cikánského barona od Starokladna (též trošku osobitější, ale dobrý). Mimo to byl na čepu i báječný Nomádův Easy Rider. A mají se objevit i piva z úplně nových pivovarů – Svatý Kopeček z Olomouce a Faltus z České Třebové. Takže díky Rozmanitosti, že i přes snahu Lobkowiczů udělala z festivalu celkem zajímavou akci :)

Pivovar Matuška v tichosti (jak je u něj zvykem) připravil nové pivo. Tentokrát je to Hellcat, Imperial India Pale Ale (častěji je tento styl označován jako Double IPA, neboli DIPA). Jde o silnější verzi klasické IPA, která se vyznačuje obsahem alkoholu kolem 10%, vyšší hořkostí i sladovou sladkostí. Hellcat samotný má „jen“ 8,4%, je hezky ovocný (převážně tropické ovoce), středně hořký (nikoliv příliš) a ne přehnaně sladký. Určitě ochutnejte, ale raději jako poslední pivo dne – po něm si už světlý ležák rozhodně nevychutnáte :) Poznámka: ochutnáno ve Zlých časech, kde se shodou okolností vysílalo semifinále hokeje… raději jsme zakoupili i lahvinku k ochutnání v klidu domova.

Na vlně IPA se nyní vezou i další pivovary, například ten sokolovský. Permon IPA je to poctivé, hezky chmelené pivo s citrusy a trochou karamelu. Navíc má oproti podobným českým pivům výhodu – není tak přehnaně sladké. Příjemné překvapení, rozhodně neurazí (momentálně na čepu v Pivovarském klubu).

V pivovaru U Bulovky nám připravili novinku Alias Kölsch. Jde tedy o pivo stylu kölsch (viz předchozí povídání o Tzaře), nebo spíše pivo tímto stylem inspirované – jak už napovídá samotná extrémní zakalenost (oproti „správně“ prakticky čirému pivu). Pivo je hezky sladové a ovocné (převládají pomeranče a citróny) a má příjemný vyšší říz. Při stupňovitosti 11,8 je lehké a velmi pitelné. V nabídce je i Bock, ale ten už není v nejlepší kondici, je velmi divoký, ovocný a lehce zoxidovaný (i když vyloženě špatný není ani tak).

Též jsme konečně našli čas na ochutnání nabídky nového pražského pivovaru U Tří růží (viz minulé novinky). Všechna piva jsou dobrá, opravdu to zde stojí za návštěvu. Mě osobně nejvíce zaujalo pšeničné – hezky banánové, citrónové a chlebové, s vysokým řízem. Takhle dobrá pšenice u nás rozhodně není běžná. Bludici zase učaroval tmavý ležák, velmi pražená kávová nesladká záležitost (ve Vídni, kde jsme byli nedávno na průzkumu, jsou tato piva označována jako Prager Dunkles :). Aktuální vídeňské červené a zmíněnou pšenici v budoucnu vystřídají další speciály (pokud se nepletu, padlo něco o stoutu), takže bude o důvod více k častějším návštěvám.

K příležitosti mezinárodního dne proti homofobii (17. 5.) byl tento rok opět v Pivovarském dvoře Chýně uvařen BuQičák (witbier, ochucený bukvicí lékařskou). Bohužel nám ve vůni i chuti přišel podivný až nepříjemný (lehce houby až plesnivý hadr, po ohřátí trošku více). Bludice je na to nejcitlivější, ale ani my z toho nemáme nějakou radost, požitek z piva to kazí. Na tohle jsme navíc u piv z Chýně v poslední době narazili vícekrát (ale ne úplně vždy). A to i u některých piv, která nám minulý rok velmi chutnala a řadili jsme je mezi svá nejoblíbenější. Ale na druhou stranu, běžní hosté hospod se na pivo nijak špatně netváří… takže je možné, že jsme až příliš citliví. Co vy, ochutnávali jste v poslední době nějaká piva z Chýně?