Jak (ne)šířit pivní osvětu

Milujeme pivo, jak to české, tak i bavorské, anglické či polské. Baví nás ho zkoumat, hledat skryté nuance, piva porovnávat, rádi si děláme domácí degustace, jak ve směru horizontálním, tak vertikálním¹. O své dojmy se nebojíme podělit a jsme rádi za souhlasné i nesouhlasné komentáře. Ale do debat nad hlubokými a temnými filosofickými tématy typu pivní kultura či pivní osvěta se pokoušíme příliš nevstupovat. No, pro dnešek ale uděláme výjimku.

Popudem k sepsání tohoto zápisku byl poněkud odsuzující článek na Pivních recenzích, kde si autor Moro bere na paškál dojmy z vůně a chuti piva jednoho pivního nadšence a popisování piv obecně (s [ne]nápadným pomrkáváním směrem k našemu blogu). Je snadné si říci, že v ležáku lze najít jen tohle a tamhleto a kdo píše něco jiného, je blázen, snílek, trouba či amatér.

My ale takovéto rychlé soudy moc rádi nemáme. Každý člověk má jiné čichové a chuťové buňky, navíc to hlavní je čichová paměť, rozpoznávání aroma v závislosti na vlastních vzpomínkách a zkušenostech. Asi nikdo neochutnal všechna ovoce, koření či obiloviny celého světa ve všech formách a v dostatečném množství, aby mohl vše dokonale přesně identifikovat. A ani běžně dostupné věci nechutnají vždy stejně, přeci jen je markantní rozdíl mezi supermarketovým ovocem z dovozu, tím doma vypěstovaným či tím nakoupeným třeba ve Španělsku na trhu. Takže popisy vrstevnatějších² piv se budou vždy lišit, často i velmi výrazně. A když ještě vezmeme vlivy pivní sklenice, teploty servírování, stáří piva, jeho skladování, konkrétní várky… může pak někdo říct, že to a toto je nesmysl?

Jsou samozřejmě případy, kdy se člověk nechá zmást názvem či složením piva a vsugeruje si něco, co v pivu není, viz třeba odkaz, který sdílel Pivní Filosof, kdy se lidé nechali oklamat názvem Oaktoberfest a cítili v pivu dub, přestože šlo jen o obyčejný německý Märzen. Ale není to vždy úplně jednoznačné, třeba brilantní pivní historik Zythophile se naváží do zakladatele serveru BeerAdvocate, že cítí v Nut Brown Ale oříšky, když je ten název odvozen od barvy piva a ne jeho chuti. Nicméně v ejlech se anglické slady často projevují lehce oříškově (například známý Maris Otter), takže si nejsme jisti, jestli je fér takovéto soudy vynášet, to aroma si tam prostě člověk přimýšlet nemusí.

Sám Moro z Pivních recenzí nachází v několika spodně kvašených pšeničných pivech hřebíček a banány, přičemž tyto aromatické látky vznikají v pivu právě díky bavorským kvasinkám svrchního kvašení, z českých ležákových je těžko vykřešete. Každopádně to není důvod daného člověka zesměšňovat, každý máme své slabší chvilky a v paměti se nám to klidně může špatně spojit díky podobnému jinému aroma (zde za to zřejmě mohlo charakteristické aroma pšeničného sladu). My také nejsme neomylní a určitě se v nějakém z tisíců našich popisků chyba najde.

Prostě se nám zdá, že kluci z Pivních recenzí jsou často zbytečně útoční. Když vzpomeneme na dávnou debatu pod Schlenkerla Märzenem, kde byl pan Cuketka obviněn Lukášem „Elfem“ Provazníkem, že si v pivu vymýšlí kávové tóny, že tam mohou být nalezeny „pouze při zapojení vyšších sfér představivosti“. Jenže nějakou tu kávu v tomto pivu cítíme i my (někdy je tam více, jindy jen malinko), a hlavně kávu najdete i v popisu piva přímo na Pivních recenzích. Takže tam opravdu v žádném případě nemůže být? Podobných příkladů se najde více, ale tohle pro ilustraci stačí, účelem tohoto článku není někoho opravovat či umravňovat.

Ještě se trochu rozepíši o zaznamenávání dojmů z piva. My se snažíme používat slova, která může znát i laik, i když samozřejmě naše chuťové vjemy mu zprostředkovat nemůžeme. Kdo nebyl v pavilónu opic, nežvýkal obilné slupky (pluchy) či se nezkoušel nadechnout prachu na půdě, má sice trochu smůlu, ale zhruba si to asi představit dokáže – přeci jen kdybychom měli každou méně běžnou vůni popisovat rozvláčně a detailně, neděláme nic jiného a nedalo by se to číst. Nemáme moc rádi výrazy, které pozná jen pár pivních geeků a ostatní si pod nimi nepředstaví buď lautr nic či naopak něco naprosto jiného. Jako příklady můžeme jmenovat: letinková vůně, chlebnaté pivo, pasterizační chuť. Ani nejsme příliš velcí fanoušci popisů, které by jak vypadly z dílny malého chemika: „Vůně esterová, lehce je cítit diacetyl, na pozadí dimethylsulfid.“ No, to už člověk ani nemusí zapisovat poznámky, stačí udělat laboratorní rozbor.

Když už pojmenováváme, co v pivu cítíme, snažíme se být co nejkonkrétnější. Někdy vůně piva opravdu připomíná kandovanou pomerančovou kůru, takže je hloupé psát jen obecně „citrusy“, jindy tam najdeme třeba mateřídoušku či pravé a nefalšované piškoty. Člověk si nemůže pomoci, pokud tam něco takového důvěrně známého ucítí, už to z hlavy nedostane. A nemusí to být žádné speciální složité pivo, stačí jen, aby se se to mezi chmely, sladem a případně kvasinkami vhodně sešlo dohromady a je to tam, v každé várce.

Docela obdivujeme popisky chutí a vůní, které používají nepivní blogeři, za všechny jmenujme třeba Honzu Čeřovského, jeho vinná přirovnání na Jižním svahu, ta jsou prostě čtivá, zajímavá a fascinující (hezky o tom píše třeba zde). Tak bychom chtěli (umět) psát. Ale nejsme si jistí, jestli jsou na to všichni naši čtenáři a vůbec čeští pivaři připraveni. Přeci jen už i ty naše aktuální přízemní zápisky hnou žlučí mnohým.

Je samozřejmě možnost popisovat vše obecně, vágně, psát to tak, jak to dělá řada znalců. Například obvyklé „chuť je sladová a chmelová“, doplněné o slova jako jsou: jemně, hezky, pěkně, příjemně, atd. Takový popisům lze těžko cokoliv vytknout, ale podle nás moc valného významu nemají. To už lidi rovnou mohou psát „chutná to jako pivo“, informační hodnota bude stejná. Ale neuráží nás to, i články s takovými popisy mohou být čtivé a zajímavé.

Ono jde i obyčejný ležák popsat hezky, jeho charakter lze uchopit trošku šíře než pouze zmíněným „sladový a chmelový“. Jak třeba psal Michael Jackson (který moc popisy chutí a vůní nepřeháněl a většinou o pivu napsal jen pár jednoduchých vět) o Heroldovi světlém: „Creamy head. Full golden colour. Bright. Lightly herbal, flowery, lemony, hop aroma. Textured, creamy, malt background. Late hoppy dryness. A beautifully balanced beer of some delicacy.“ Michael Jackson se ale uměl i trochu odvázat, například u Slottskällans Vrak: „Aroma of garden mint, dried flowers and cut grass. Iridiscent bronze color. Firm, dry, body. Flowery (buttercups?), slightly spicy (cloves?), winey palate. Stalky, hay-like, earthy dryness in the finish.“ Uff, ještě že to nečetl Moro, to by nemusel rozdýchat.

Mohli bychom pokračovat s dalšími aspekty popisování a hodnocení piva, ale to si necháme na někdy příště. Abychom to shrnuli – přijde nám, že ač jsou autoři útočných komentářů stylu „Já nejlépe vím, co jsi ty ve svém pivě cítil a jak to máš popsat.“ přesvědčeni, že šíří pivní osvětu – a takové lidi najdeme na mnoha českých pivních webech, výsledkem je často pravý opak (ať už je jejich rozhořčení oprávněné či nikoliv). Mohou otrávit jak přihlížející čtenáře, tak i samotného člověka, na kterého komentář míří. A tento člověk, který by jednou třeba pivu úplně propadl a mohl se stát slavným sládkem či druhým Michaelem Jacksonem, si řekne, že kolem piva se pohybují jen magoři a začne se raději věnovat něčemu jinému a o pivě už raději nenapíše ani čárku.

¹) Pro ty nedegustující: vertikální degustace – srovnání stejného piva v různě starých variantách, horizontální – porovnávání podobných piv navzájem. Je to zábavné, pokud se to nebere příliš vážně :)

²) Moc nechápeme, proč má řada lidí s tímto slovem problém, třeba Pivní recenze nám ho neustále omlacují o hlavu. Přitom podívat se do slovníku je tak snadné.