Dojmy z nového pražského pivovaru Kolčavka

Od minulého čtvrtku je Praha zase o jeden pivovar bohatší. V Libni uprostřed ničeho, trošku mimo dosah hromadné dopravy, byl v prostorách restaurace Večerní škola otevřen pivovar Kolčavka.

Slavnostní otevření bylo plánováno na pátou hodinu, nám se bohužel kvůli pracovnímu vytížení podařilo na místo dostat až kolem šesté, což se ukázalo jako velká chyba. Už před vchodem jsme potkali několik známých, kteří nás varovali, že piva se jen tak nedočkáme. A měli pravdu, hned u vstupních dveřích začínala fronta pokračující až k výčepu. Nezbylo než zařadit se a trochu se rozkoukat.

Hospoda je to pěkná, jednoduše zařízená. V přední místnosti s měděnou varnou v rohu a pěkným výčepem uprostřed se nachází jen pár stolů a stolků. Řada dalších stolů je pak v druhé místnosti vzadu. Pohodové prostředí, nebýt návalu lidí, mohlo by tu být příjemně. Fronta postupuje velmi pomalu, na chuť ale u varny dostáváme sladinu s rumem, docela bodla. Postupně se dostáváme k výčepu a můžeme sledovat lítý boj obsluhy s točením piva. Občas se některé podaří zázračně načepovat najednou, ale většina piv odpočívá a čeká na druhé až třetí dotočení.

Po hodině čekání se konečně dostáváme na řadu a raději si objednáváme od každého piva jedno, podruhé se nám frontu absolvovat nechce. Malou výhodou je, že při otevření byla na čepu prý jen dvě piva, nyní jsou na čepu již čtyři. Vítězoslavně si je odnášíme ven na ochutnání, vevnitř se už prostě nikam nevejdeme. Směrem dolů po schodech se sice nachází ještě druhá část hospody (kde čepují jen Únětice), ale i ta byla nacpaná k prasknutí.

Začneme světlou jedenáctkou, ta byla lehce zakalená, chmelově peprná a bylinná s nádechem citrusů, obilně sladová, lehce kvasnicová. Příjemná a dobře pitelná. Světlá dvanáctka byla kalnější, sladová, chmelově bylinná a peprná, trošku rušily znatelné kvasnicové a lehce mladinové tóny. Pít se to vcelku dala.

Pšeničná dvanáctka vypadala nevábně už od pohledu – byla extrémně zakalená, hotový pudink (a tak vypadaly pšenice celý večer, nebyl to jen vadný kus). Pšeničná, banánová, kvasničná, s lehkými tóny jablek. V dochuti lehce hořká s trochou tónů bylin a peprnosti. Nepomáhal jí ani nižší říz, pila se vcelku špatně. Tmavá třináctka byla jen lehce zakalená, karamelová, pražená, s trochou chmelově bylinných tónů, též i náznakem ovoce. Byla sladší, ale střední hořkost to celkem vyrovnávala, pitelnost měla dobrou. Jako jediná ze všech piv nebyla rušivě kvasnicová.

Než jsme dopili všechna piva, dostala se na čep i patnáctka IPA. Fronty už byly menší, takže jsme se jí za čtvrt hodinky dočkali. Byla zakalená, s vůní pomerančové kůry, kandovaného ovoce, trochy kvasnic a karamelu. V chuti se přidávaly i grepy a broskve, byla celkem hořká a pila se slušně.

Abychom to shrnuli, tak se nám piva, snad s výjimkou toho tmavého, zdála celkem mladá a ne úplně dotažená. Na druhou stranu v nich nebylo přehnané množství nějakých  máslových, zeleninových, plesnivých či lepenkových tónů, jak to známe z řady jiných začínajících pivovarů. Prostě až se jim to zde podaří doladit, tak by to mohla být opravdu příjemná piva, zejména ve světlou jedenáctku vkládáme velké naděje. Za pár týdnů sem skočíme znovu na obhlídku a dáme vědět.

Fotografie z otvíračky najdete v naší galerii.