Česká nealkoholická piva

Nejen dobrým pivem živ je člověk. V posledních týdnech jsme si řekli, že by mohlo být zajímavé zkusit něco jiného, než jen bezbřehé chlastání Mikkellerů, Brewfistů či Haandbryggerietů. Že je třeba trochu myslet i na budoucnost, kdy nám třeba doktoři zakáží alkohol konzumovat :) Takže jsme se zkusili prochutnat většinou českých nealkoholických piv. O poznatky z tohoto strastiplného bádání se podělíme v následujících řádcích.

Nebudeme vás vodit za nos. Většina nealko piv je opravdu hnusných, nějakým řečem o skvělé pitelnosti od marketingových pracovníků či pivních „znalců“ nevěřte. Naším cílem tedy spíše bylo vybrat to nejméně hnusné, které se alespoň trochu dá pít.

Na počátku jsme zkusili u nás nejrozšířenější nealko – Birell, obě jeho verze. Birell světlý je relativně hezky chmelený, není úplně nechutně mladinový a pluchový (obilné slupky), jak je u nealko piv zvykem. Polotmavý je podobný, jen se přidávají toustové tóny z tmavších sladů. Piva nás příjemně překvapila, člověk má chuť dát si i další. Říkali jsme si, že když takhle chutná nealko z velkopivovaru, nějaké z menšího by mohlo být opravdu dobré.

Vcelku příjemný byl i Lobkowicz Nealko, kde byl použit mimo jiné i americký chmel Cascade. Trošku vodovější, se znatelnými tóny pluch, díky zelené lahvi i celkem skunkový. Na Birelly neměl, ale pít se dal.

Pak už to ale šlo z kopce. Hodně nadějí jsme vkládali do Bernarda Free, ale pivo to bylo výrazně mladinové, slámové a pluchové. Opravdu nepříjemné, i na nealko, a skoro nepitelné. Ble. Druhý náš favorit, Budvar B:Free, nedopadl o moc lépe. Trocha relativně příjemných chmelových tónů pivo nezachránila, škoda hlávkového žateckého chmele, klidně tam místo něj mohli hodit nějaký levný extrakt. Uvařit aspoň trochu slušné nealko je zřejmě náročnější, než klasický ležák, na kvalitě surovin, velikosti pivovaru a „poctivosti“ výroby asi tolik nezáleží.

Objevili jsme ještě polotmavou verzi Bernarda, které jsme si původně nevšimli – nemá totiž na rozdíl od světlé v názvu Free. Jantar je vcelku pitelný, trocha karamelových a obilně sladových tónů mu pomohla. Vypít se dá, ale na druhé člověk úplně chuť nemá. Jako poslední relativně pitelné nealko pivo nám přišel Střízlík z Nymburka. Nijak extra zajímavý ani dobrý, ale aspoň nebyl hnusný.

A pak následoval peklo. Největší odpornost nám připravil pivovar Konrad, měli jsme sice verzi určenou pro Itálii, ale i podle jména půjde o jejich klasické nealko Pilot. Třetinku byl opravdu velký problém dopít. Jen o trošku méně nechutné je Nealko od Staropramenu. Prostě ještě hnusnější verze už tak docela hnusného klasického Staropramenu.

Ostatní se pít moc nedala, ale člověk po nich alespoň neměl chuť páchat harakiri. Sladké uměle sladidlové Pito od Samsona, Zlatopramen N⋅A s příjemným aroma pavilónu opic, drsněji hořké Nealko od Platana a zatuchle chmelový Svijanský Vozka. Na supermarketová nealko piva, jako je třeba Bertold, Argus či to bezejmenné vařené pro Tesco jsme už sílu neměli, stejně jde jen o přebalené výše zmíněné nedobroty. Chybí nám ochutnat ještě pár pouze lokálně dostupných kousků z regionálních pivovarů, dojmy z nich někdy v budoucnu doplníme, ale o něco zázračného asi nepůjde.

Musíme tedy říct, že lidem, kteří z nějakého důvodu nemohou pít klasická alkoholová piva, vůbec nezávidíme. I Gambrinus je oproti většině nealko piv nápoj hodný bohů. Ještě dodáme, že nealko pivo může být docela dobré v nefiltrované verzi, ale bohužel ho u nás žádný pivovar nevaří. My jedno takové potkali v Bavorsku, nefiltrovaný Helles z mnichovského Hacker-Pschorra byl i přes nepříjemnou vůni relativně pitelný. Kdyby byl takhle nefiltrovaný třeba Birell, mohlo by to být hodně fajn.

Trochu lepší výsledky, než nealko ležáky, dle nás mají nealkoholické svrchně kvašené pšenice. U nás je sice nikdo nevyrábí, ale v Německu neobvyklé nejsou. Ujdou třeba nealka od slavných bavorských pivovarů Weihenstephan či Schneider Weisse. Jediné u nás relativně dostupné je Valentins (Kaufland) z Bádenska-Württemberska, sice nic úžasného, ale člověk po tom alespoň nezemře.

Úplně nejlepším nealko pivem, které jsme kdy měli, byl nealkoholický ejl Nanny State od BrewDoga. Sice relativně prázdné, ale aromatické chmely to zachraňovaly – takové pivo by se dalo pít asi i celý večer, zejména pokud je člověk chmeložrout. Jediné, co u něj vadí, je špatná dostupnost (asi se ani nevyrábí pravidelně) a výrazně vyšší cena, než u ostatních nealko piv.

A co říkáte na nealko piva vy? Máte nějaké své oblíbené? Podělte se o své (klidně i ty otřesné) zážitky v komentářích :)