Bádensko-Württembersko a Hesensko na kole, den 11 - Hochstadt, Hanau, Seligenstadt a Aschaffenburg

sepsala Bludice

7. srpna 2018 v 16:38

Ráno nespěcháme, v klidu se sbalíme, nasnídáme, vypijeme pár lahváčů, nakoupíme nějaký ten proviant v obchodě a vyrazíme do Brauereigasthof zur Mainkur, pivovarské hospody pivovaru Bier Hannes. Hospoda je to taková obyčejná na kraji rušné silnice, vzadu na dvoře za budovou restaurace je nic moc zahrádka a vepředu domek s vlastním malým pivovarem. Ve dvanáct hodin v poledne zeje zahrádka prázdnotou, ale dle všeho je otevřeno a starší paní domácí se nás ujímá rychle. Zahrádka se začne trochu zaplňovat až později, ale i tak zde není nějaký velký nával. Na čepu zde mají tři piva a my si samozřejmě dáváme všechna. Sestava je to klasická – světlé, tmavépšeničné. Všechna piva jsou fajn, nic dechberoucího, ale čerstvá a dobře pitelná. K obědu ochutnáváme místní specialitu, kterou jsme dosud nezkusili. Klasickou frankfurtskou zelenou omáčku s vajíčky natvrdo a vařenými bramborami. Jednoduché a moc chutné jídlo.

Po návštěvě pivovaru Hannes již nadobro opouštíme Frankfurt. Dnes máme v plánu dojet až do Bavorska. Čeká nás sice delší trasa, ale zase tak moc zastávek po cestě nebude a navíc pojedeme celou dobu po rovině podél Mohanu, takže by nám cesta měla pěkně odsejpat. Na úvod zamíříme trochu stranou od Mohanu do městečka Bischofsheim. Naším cílem je obchůdek patřící k jabčárně Kelterei Jörg Stier. V obchůdku si lze kromě celé řady suvenýrů a knih zakoupit také místní cidery. Nabídka je velmi rozsáhlá a bohatá. Kromě lahvových Apfelwein si zákazník může natočit i cider rozlévaný a odnést si ho domů buď ve vlastní nádobě nebo v kanystru, který si zde zakoupí. Škoda, že rozlévaný cider nelze na místě ochutnat a také škoda, že lahvové cidery jsou pouze ve velkých litrových lahvích. Kdyby byly v menším objemu, zkusili bychom jich koupit více. Takto po dlouhém rozhodování vybíráme pouze dvě lahve, které ochutnáme druhý den po cestě vlakem domů. První je chutný a zajímavý perlivý cider s oskeruší Echte Speierling Apfelwein, druhý je tichý cider s mišpulemi Mispel-Apfelwein. Pokud se sem někdy v budoucnu opět dostaneme, rádi ochutnáme i další produkty tohoto výrobce. Hesenské cidery jsou jiné než klasické francouzské nebo britské. U těch německých výrobci často používají kromě jablek i další zajímavé přísady, Apfelwein bývá občas zakalené nebo bez perlivosti a celkově je u nás v České republice bohužel opomíjený svět německých Apfelweinů rozhodně hodný podrobnějšího prozkoumání.

Popojedeme do vedlejšího městečka Hochstadt. Pěkně opravené městečko s pěknými hrázděnými domy skrývá i malý pivovárek – Hochstädter. Pivo z toho pivovaru lze ochutnat v restauraci Zum Neuen Bau. Je to klasická vesnická hospoda s příjemnou malou zahrádkou na dvorku za budovami. V době, kdy sem přijíždíme tvoří klientelu místní štamgasti. Samozřejmě, jak už bývá zvykem u vesnických hospod, nás okamžitě začnou zahrnovat dotazy odkud jsme, co tady děláme a proč. Dle všeho jsou zde cestovatelé na kolech a navíc ze zahraničí cosi nevídaného. Místní pivo Hochstädter Landbier Hell nám příliš nechutná. Je to pěkná výkladní skříň všemožných pivních vad včetně másla a zeleniny. Ani se nedivíme, že většina místních popíjí průmyslový Jever, který je zde také na čepu. Kromě místního piva zde mají také místní cider s oskeruší od výrobce sídlícího kousek od pivovaru. Der Alte Hochstädter Speyerling Apfelwein ale také za moc nestojí, je prázdnější, nezajímavý, chutná jako Apfelschorle s alkoholem. Nápoje zde tedy nejsou nijak zázračné, ale jinak si návštěvu celkem užíváme. Svérázní štamgasti a paní domácí nás baví a od paní domácí navíc dostáváme jako pozornost podniku housky s masem s rozkazem: „Jezte, tady jste v Německu.“

Popojíždíme opět kousek do vedlejšího městečka Hanau k pivovaru Wilhelmsbader Hof. Jsme tady trochu brzy, pivovar otevírá až v pět hodin, ale rozhodneme se počkat. Ve tři čtvrtě na pět se objeví pan domácí a ochotně nám natočí místní piva k ochutnání. Jsme zatím v restauraci jediní. Pivovar je umístěný v novější přízemní budově, jejíž součástí je i jízdárna. Dění na jízdárně lze dokonce sledovat okny ve stěně restaurace. Před pivovarem je pěkná zahrádka z níž část se nachází na zastřešené terase a několik stolků je rozptýleno i na trávníku před budovou. V nabídce je uvedeno deset točených piv, ale zřejmě jde o celkový přehled piv – momentálně jsou na čepu jen tři. Ochutnáváme všechna plus ještě jedno další, které je dostupné v láhvi. Piva jsou celkem ucházející, ale žádný velký zázrak se nekoná. Nejlepší je pěkně chmelený Craft Pale Ale a v závěsu celkem fajn pšenice. Ucházející je Kölsch Obergäriges a trochu nakyslý Pils. Pivovar opouštíme chvíli po oficiální otvíračce, stále ještě zeje prázdnotou.

Další trasa už nás vede o něco dál. Překročíme Mohan a dorážíme do Seligenstadtu. Zde se nachází dva pivovary. První Glaabsbräu je větší pivovar nalézající se v rozsáhlém areálu v historickém centru města. Uvnitř areálu je i pivovarská restaurace s pěknou zahrádkou, ale ta je v pondělí bohužel zavřená. Prohlédneme si tedy pouze budovy pivovaru, uděláme pár fotek a přesuneme se na kraj městečka, kde sídlí restaurační pivovar Kleines Brauhaus. Je to novější pivovar, ale vypadá celkem tradičně. Uvnitř domu je klasická restaurace a vzadu je moc pěkná zahrádka pod košatými kaštany. Na čepu zde mají čtyři piva a my si dáváme samozřejmě všechna. Velmi dobrá je svěží a vyvážená pšenice a výrazně nakuřovaný a velmi dobře pitelný dunkel. Dvě zbývající světlá piva nás už moc neoslovila. HellesPils jsou méně příjemně máslová piva. Dáváme si zde konečně i něco k snědku. Klasický sulc s pečenými bramborami a zeleninou rozhodně neurazil. Velmi chutné jídlo.

Nyní nám již zbývá poslední zastávka a tou je bavorský Aschaffenburg. Jedeme téměř celou cestu po rovině podél Mohanu, takže nám cesta pěkně ubývá. Ještě za světla dorážíme do centra městečka k pěknému zámku Schloss Johannisburg. Kousek od zámku je hospoda Gastwirtschaft Schlappeseppel. Kdysi to byla pivovarská hospoda místního pivovaru Schlappeseppel. Ten již ale nefunguje, piva pod značkou Schlappeseppel se vaří jinde a v této hospodě je již neochutnáte. Dnes zde mají na čepu piva z pivovaru Faust z Miltenbergu. Hospoda je celkem pěkná, tradiční, se zahrádkou přitisknutou na stěnu domu. Také je celkem zaplněná pestrou směsí místních a turistů, ulovit dvě místa na zahrádce není úplně snadné, ale nakonec se nám zadaří. Ochutnáváme zde čtyři piva z nabídky – trochu drsněji hořký Spezial, pohodový Naturtrüb, svěží pšenici a chutný dunkel. Všechna ochutnaná piva jsou celkem fajn a dobře pitelná.

Pokračujeme dál přes město k místu, které jsme si podle mapy vyhlédli k přespání. Cestou to bereme přes Park Schöntal a vidíme, že v pivní zahradě Hofgarten to ještě žije. Zastavujeme se zde tedy na jedno pivo před spaním. Hospoda je tvořená přízemní dřevěnou budovou, ale to nejdůležitější je zde krásná zahrádka, která je umístěná směrem do velkého parku a zastiňována vzrostlými stromy. Je zde moc příjemné posezení. Na čepu mají Schlappeseppel piva. Jak jsem již psala, pivovar Schlappeseppel již nefunguje a piva této značky jsou vařená v průmyslovém pivovaru Eder & Heylands Brauerei z Grossostheimu. Na čepu zde mají dvě – čirý Export a zakalený Kellerbier, obě jsou celkem fajn, dobře pitelná. Dopijeme a zamíříme do hajan. Projedeme parkem, přejedeme silnici a najednou jsme v lese, kde si trochu stranou od cest postavíme stan.

Pozn. Zápisky se týkají cyklovýletu z léta 2016… ano, tak dlouho jsem se dokopávala k tomu, abych papírové zápisky přepsala a zveřejnila je na webu :) Může se tedy stát, že některé informace již nejsou aktuální.

Trasa naší cesty

Více fotek najdete v naší fotogalerii Bádensko-Württembersko a Hesensko na kole - den 11.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii