Bádensko-Württembersko a Hesensko na kole, den 10 - Pfungstadt, Darmstadt a Frankfurt am Main

sepsala Bludice

6. srpna 2018 v 16:08

Ráno zahajujeme v pivovarské restauraci pivovaru Pfungstädter. Je to celkem pěkná hospoda se zahrádkou stíněnou slunečníky nacházející se přes silnici naproti mateřskému pivovaru. Pfungstädter je průmyslový pivovar s poměrně rozsáhlým sortimentem piv. V restauraci jich mají na čepu osm včetně dvou piv nealkoholických. My si k ochutnání vybíráme čtyři piva a všechna jsou překvapivě dobrá. Nejlepší z ochutnaných piv je příjemně pražený Schwarzbier, dobře se pije i klasická pšenice, polotmavý Landbier a zakalenější Kellerbier. Na průmyslový pivovar slušná produkce.

Restauraci opouštíme chvilku před dvanáctou, kdy se zahrádka začíná postupně zaplňovat hosty přicházejícími na polední meníčka. Zamíříme do Darmstadtu poslední větší zastávky před Frankfurtem. V Darmstadtu fungují tři pivovary. První pivovar, na který narážíme, je Darmstädter Braustüb’l. Je to velká budova hned naproti vlakovému nádraží. Dnes má pivovar bohužel zavřeno, ale naštěstí má ještě jeden výčep v centru města, který by měl být otevřený. Uděláme tedy pár fotek a pokračujeme směr centrum.

Hospoda City Braustüb’l má naštěstí opravdu otevřeno. Nachází se v přízemí domu a je vybavena symbolickou zahrádkou v podobně dvou stolů venku na ulici – druhá, o něco větší a hezčí zahrádka je uvnitř bloku, bohužel ale pro nás cyklisty zcela nedostupná. Vzhledem k tomu, že venkovní zahrádka vypadá nepoužívaně, sedáme si v restauraci na bar. Podnik je poloprázdný a tak trochu kýčovitý – nesmí chybět suchý chmel visící ze stropu. Ochutnáváme čtyři piva z pivovaru Darmstädter Braustüb’l (Pilsner, Naturtrüb, DunkelWeissbier) a ani jedno za moc nestojí. Průměrná a nijak dobře pitelná piva.

Druhým Darmstadtským pivovarem, na který se zajedeme podívat, je pivovar Grohe. Ten by měl být v neděli bohužel také zavřený. A skutečně je tomu tak. Zde bohužel místní piva neochutnáme. Pokračujeme tedy rovnou dál až do historického centra města na Marktplatz s pěkně opravenou starou radnicí. Přímo v prostorách radnice se nachází třetí Darmstadtský pivovar – Darmstadter Ratskeller Hausbrauerei. Pivovar je to spíše turistický, což vzhledem k jeho umístění není divu, ale je pěkný a piva jsou překvapivě velmi dobrá. A ceny nejsou zase až tak vysoké, jak jsme se obávali. Dokonce si zde dáváme i pečené koleno za 8,50 €, které sice není tak výborné a šťavnaté, jak jsme zvyklí z Franků, ale i tak je celkem chutné. Co se týče piva, tak na čepu zde mají tři, velmi dobrý Dunkelpšenici a sice trochu kvasnicovější, ale i tak chutný Helles. Líbí se nám tu. Posezení na zahrádce přímo na Marktplatzu je příjemné a ačkoliv je centrum Darmstadtu pěkné, není to nijak přehnaně turistické město, takže zde vládne i poklidná a ospalá nedělní pohoda.

Po této příjemné zastávce již zamíříme směr Frankfurt. Naší první zastávkou je pivovar, který se nachází přímo v budově malého letiště Frankfurt Engelsbach. Po příjezdu k letišti však zjišťujeme, že pivovar Schuhbeck’s Check Inn je zavřený. Před několika dny prý skončil v insolvenci. Tomu se říká smůla. A nejsme jediní žízniví hosté, kteří před budovou letiště zmateně postávají. Evidentně byl pivovar oblíbeným cílem výletníků. Škoda.

Opouštíme vesničku Engelsbach, další zastávkou je již Frankfurt am Main – město, které je proslavené jiným alkoholickým nápojem nežli pivem. Frankfurt je německá Mekka cideru, lépe řečeno Apfelwein. Hned první podnik, do kterého míří naše kroky, je vyhlášenou nalévárnou jablečného vína. Hostinec Zur Buchscheer nabízí jak vlastní cider, tak cidery jiných producentů. Jablečné víno se zde pije stejně jako v celém Frankfurtu a okolí z tradičních sklenic a rozlévá se z velkých džbánů – Bembelů. Zur Buchscheer se nalézá hned vedle vlakové zastávky Frankfurt-Louisa poblíž stejnojmenného lesoparku a dle všeho je oblíbeným cílem výletníků. V době naší návštěvy jsou vnitřní prostory restaurace i venkovní malá zahrádka narvány k prasknutí. Nakonec se musíme spokojit s místem u malého stolku hned u vstupní branky na zahrádku. Obsluha příliš nestíhá, takže na objednávku čekáme celkem dlouho, ale paní domácí je příjemná, takže jí to odpouštíme. Dáváme si dva místní Apfelweiny – Renette von MontfortSachsenhäuser Lebenswasser, oba svěží a dobře pitelné, a dva hostující Apfelweiny z Kelterei Elm – jednoduchý a chutný Cídre Halbtrocken a celkem fajn sladší růžový KultApfel Rosé. K snědku volíme tentokrát lehčí jídlo – koneckonců k cideru by se taková Schauferla určitě nehodila. Vybíráme si chutnou papriku plněnou mletým masem s bramborovým pyré. Naše první setkání s Apfelweinem hodnotíme kladně. Lepší podnik pro seznámení se s tradiční Apfelwein kulturou jsme si vybrat nemohli.

Z výletního Zur Buchscheer již zamíříme do městského shonu. Poblíž nádraží Frankfurt Main Süd na ulici Schweizer Strasse narážíme na zbytky festivalu, který se zde zřejmě o víkendu konal. Škoda, že jsme jej nestihli, vypadá to, že zde bylo několik zajímavých stánků s jabčáky. Na této ulici jsou však také dva další Apfelwirtschafty, které máme v plánu navštívit. Nachází se téměř vedle sebe. Jako první volíme Apfelwirtschaft Wagner. Hospoda i malá zahrádka na ulici jsou narvané k prasknutí a u výčepu je hlava na hlavě. Tradiční městské Apfelwirtschafty mají dle všeho tak trochu podobné rozdělení prostor jako tomu bývá v Düsseldorfu a Kolíně nad Rýnem. Hlavní prostor tvoří restaurace, kde si můžete nápoje i jídlo objednat u číšníka, navíc je ale také možnost zajít si přímo k výčepu (i když u cideru asi nebude slovo výčep tím pravým označením), kde si můžete nechat nalít cider přímo do skleničky, zaplatit a vypít si ho v místnosti k tomu určené na stojáka nebo vlastně i kdekoliv jinde. My volíme právě druhou možnost a cider ochutnáváme na sudu u zahrádky. Místní Apfelwein je chutné, velmi lehce zakalené a s natrpklým nádechem. Dobře se pije.

Přesouváme se jenom pár kroků vedle do Zum Gemalten Haus. Ani kola nemusíme přeparkovávat. Apfelwirtschaft je téměř jako podle kopíráku stejný jako sousední Adolf Wagner. Před domem malá zahrádka, sezení v úzkém průchodu i malé restauraci a samostatný výčep s výdejem jabčáku pro lidi, kteří si přišli dát jedno na stojáka. Volíme opět výčep a zaujímáme místo u sudu vedle malé zahrádky. Místní jabčák se nám zdá nudnější a méně chutný nežli vedle u Adolfa, je také o něco prázdnější. Ale vyloženě špatné pití to není.

Nyní se již přesouváme do staré části Sachsenhausenu vyhlášené svými Apfelwirtschafty. Na malé rozloze několika bloků domů je zde natěsnána jedna jabčárna vedle druhé. Z obrovského výběru různých podniků volíme pro začátek dva, které se nacházejí hned vedle sebe – StruwwelpeterDauth-Schneider. Oba podniky mají venku před restaurací na malém náměstíčku příjemnou zahrádku a zahrádky vlastně téměř splývají dohromady. Rozhodujeme se, že si každý dáme svůj vlastní jabčák. Marley vsadí na Struwwelpeter, já vybírám Dauth-Schneider. Ukáže se, že Marley měl šťastnější ruku. Struwwelpeter je chutnější i zajímavější, zakalený a dobře pitelný. Darth Schneider je čirý, prázdnější a ničím zajímavý, trochu ruší i alkohol, pije se průměrně.

Další podnik, který se z rozsáhlé nabídky místní jabčáren rozhodneme navštívit, je Apfelwein Dax. Nachází se jenom pár kroků od podniků, které jsme navštívili předtím, ale na rozdíl od nich je téměř prázdný. Zahrádku nemá, takže si sedáme dovnitř ke stolu proti výčepu. Označení výčep zde tentokrát použít mohu, protože kromě jabčáku je zde na čepu také pivo. Apfelwein Dax je jedním z mála míst, kde si člověk může dát čepovaný Vollbier s pivovaru Hölzlein z Horních Franků. Rozhodneme se otestovat, jak nám toto pivo bude chutnat ve Frankfurtu. Není to žádná sláva, pivo je dosti máslové, ale na druhou stranu je překvapivě čerstvé a svěží. Dá se pít. Místní cider Dax Apfelwein u nás dopadá o poznání hůř, s podivnými tóny zelených jablek a síry se nepije nijak dobře. Zatím nejhorší jabčák, který jsme ve Frankfurtu ochutnali.

Poslední jabčákový podnik, který se v této oblasti rozhodneme navštívit je Zum Eichkatzerl. Ostatní Apfelwirtschafty si necháme na nějakou další návštěvu. Turistického povyražení už na nás bylo dost a těšíme se, až se zase dostaneme někam stranou od turistických cílů. Každopádně Zum Eichkatzerl je příjemný podnik s pěknou zahrádkou. Co se týče jabčáku, nemají zde svůj vlastní, ale cider z Kelterei Herkert z Dolních Franků. Herkert Geiselbacher Gold Naturtrüb je další zakalený jabčák, trochu jednoduchý a celkem pitelný. Nic úžasného, ale ani nic nedobrého.

Každopádně jabčáků už bylo za dnešní večer dosti a my vyrážíme přes most na druhou stranu Mohanu za pivem. Hned za řekou stojí příjemný pivní bar Naïv. Je to modernější a novější podnik vezoucí se na vlně craftových piv. Ale rozhodně to není žádná pivní past. Naopak bar je to velmi příjemný a se zajímavou nabídkou piv. Na čepu jsou čtyři piva z malých a především těch moderních německých pivovarů a mnoho piv je možno zakoupit si i lahvových. Vybíráme si dvě piva z pro nás zatím neznámých pivovárků. Moderně chmelený ležák Hopfenlust z hesenského pivovaru Glaabsbräu je fajn, pěkně chmelený, čerstvý, jen toho másla bychom ubrali. Sunday Easy Pale Ale z mnichovského And Union je ještě o něco lepší, čistý, pěkně chmelený a velmi dobře pitelný. Naïv je moc příjemný podnik, pokud budeme mít někdy v budoucnu cestu do Frankfurtu, určitě se zde rádi opět zastavíme.

Už je poměrně pozdě a tak pomalu míříme směrem ven z Frankfurtu. Cestou se stavujeme v pivovaru Zu den Zwölf Aposteln. Jedná se o klasický restaurační pivovar s příjemnou zahrádkou venku na ulici ve stínu mladých stromů. Zkoušíme zde dvě místní piva, která však za moc nestojí. HellesDunkles jsou celkem máslová piva, pít se dají, ale žádný velký požitek to není.

Předpokládáme, že Zwölf Aposteln bude naše poslední pivní zastávka ve Frankfurtu. Cestou z města to ale ještě vezmeme okolo pivovaru Braustil. Chceme jenom nakouknout, jak pivovárek vlastně vypadá. Podle webových stránek by měl mít dnes zavřeno. Ukáže se ale, že výčep malého moderního pivovaru je otevřený. Na baru zde popíjejí dva unavenější hosté a dveře jsou stále otevřené. Ptáme se pana domácího, jestli nám ještě natočí pivo, ale ten nám oznamuje, že už bohužel všechny výčepy odstavil. Můžeme si ale dát pivo lahvové. V lednicích je jich na výběr pět různých druhů. Cena piv je ale zatraceně vysoká. 4,80 € za malou třetinkovou lahev nám přijde šílená. Ale když už se nám poštěstilo zastihnout pivovar otevřený, rozhodneme se do dvou lahváčů investovat. Alespoň k nim dostáváme originální logované sklenice. Investice ale hodně rychle litujeme, obě piva – Saison FrançaiseFrankfurt Pale Ale, jsou nedobrá, plná másla a dalších vad, velmi špatně pitelná. Rozhodně nejhorší poměr cena / výkon za celý náš výlet. Za tu cenu jsme rozhodně čekali více.

Po méně vydařeném pivním závěru našeho zkoumání Frankfurtu již zamíříme nadobro z města ven. Utáboříme se v lese na kraji města.

Pozn. Zápisky se týkají cyklovýletu z léta 2016… ano, tak dlouho jsem se dokopávala k tomu, abych papírové zápisky přepsala a zveřejnila je na webu :) Může se tedy stát, že některé informace již nejsou aktuální.

Trasa naší cesty

Více fotek najdete v naší fotogalerii Bádensko-Württembersko a Hesensko na kole - den 10.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii