Předminulou sobotu jsme po náročném pátečním festivalu na Hradě zvolili program ještě náročnější – výlet, pivní slavnosti a ještě pár akcí v centru Prahy.
Začínáme v poledne na Suchdole, zde v areálu České zemědělské univerzity se totiž k příležitosti setkání absolventů (ale přístup tam měl kdokoliv) čepovalo pivo z místního pivovaru Suchdolský Jeník. Ač je pokusných školních pivovárků u nás celá řada, jen tento suchdolský je z nich oficiálním pivovarem a může své pivo čepovat veřejnosti. I když jde jen o studentské „pokusy“, zatím jsme měli vždy štěstí a pivo bylo fajn, dobře pitelné – nejinak tomu bylo i tentokrát. V obchůdku ČZU jsme dokonce zahlédli i poutač na tmavého Jeníka, v prodeji ale zrovna nebyl. Povedlo se nám ho přes známé sehnat v dalších dnech, ale pivo nás úplně nezaujalo – první láhev jsme si nalili jako většinu ležáků i s kvasnicemi a bylo to velmi nedobré pivo, odstátá a vyčeřená verze za pár dní byla o něco lepší (ale možná to byly prostě „rozdílně kvalitní“ láhve).
V areálu ČZU ještě k našemu překvapení potkáváme stánek s Úněticemi, kde sám majitel pivovaru čepuje svoji desítku a dvanáctku. Výborná výroční desítka je už bohužel zcela vypita, ale i tahle klasická piva jsou povedená. Únětický pivovar už nyní po postupném nárůstu výstavu spadá mezi průmyslové pivovary, a musíme říci, že je mezi nimi jeden z nejlepších. Ze Suchdola pokračujeme příjemnou procházkou právě do Únětic, není to daleko.
Tentokráte vynecháváme návštěvu Únětického pivovaru a míříme na baštu do hospůdky U Lasíků, která nám minule tak učarovala. Dáváme si další dvě únětická piva, jsou zde o něco čiřejší a chutnají nám o malinko více než na Suchdole. A k obědu jitrnici, koláč s nivou a klobásou, koláč s olivami, koláč s mákem a švestkami a jahodový cheesekake. Vše chutné, sladké nám přijde lepší… příště vyzkoušíme další druhy, nabídka je tu opravdu rozmanitá.
Z Únětic vyrážíme Tichým údolím směrem do Roztok. Obvykle to bývá fajn procházka, ale teď je tu poněkud rušno, plno chodců, pobíhajících dějí i projíždějících cyklistů. V Roztokách zbývá jen vylézt do ohromného kopce na Tyršovo náměstí, kde se konají Roztocké pivní slavnosti.
Slavnosti jsou to takové lidové, nejde o žádný degustační pivní festival. Jsou tu pouťové stánky, kolotoče, stánky s levným jídlem… nechybí ani pódium s hudební skupinou zpívající písně s „vtipnými“ texty. Z pivního hlediska to také není nijak zázračné, krom tří stánků Lobkowiczů tu má vlastní stánek jen Hendrych. Pak je tu výčep s Matuškovým Apollo Galaxy a břevnovským ležákem, stánek z Lokálu Ostrý s bavorskými pivy a stánek se třemi belgickými pivy, německou pšenicí a jedním pivem z olomouckého Chomouta. Tedy pivo se vybrat dá, ale jsme rádi, že jsme sem jeli jen na skok a ne na celý den.
Na festivalu se platí žetony (zřejmě kvůli evidenci prodaných piv), malé pivo vychází na velmi příjemných 25 korun, velké za 35. Bohužel u zmíněného Matušky je to cena jen za menší míry, nikoliv za třetinku a půllitr jako u piv jiných. Zkoušíme Chomouta, respektive jeho Up Ale, je to příjemné hořké pivo s tóny citrusů a kořenitosti. Povedený a svěží je tmavý H10 Summer Ale od Hendrycha. Zkoušíme na ochutnávku decku mangového Mongoza, je to takový sladký džus s tropickým ovocem, nic extra. A na chuť zmíněného Matušku, ani tentokrát nezklamal.
Ač jsme krom Up Ale všechna piva znali, dalo by se tu zůstat déle, ale nás už pomalu tlačí čas, musíme pokračovat dále. Festival to nebyl tak špatný, ale zajímavý spíše pro místní a lidi z okolních vesnic. Výhodou alespoň je, že do Prahy to je vlakem či autobusem jen pár minut.
Na šestou hodinu dorážíme do našeho oblíbeného pražského pivního podniku, Beergeek Baru. Začíná zde totiž degustace piv sládka Sebastiana Sauera, který stojí za německými létajícími pivovary Freigeist a The Monarchy. O této akci a vůbec o Sauerových zajímavých pivech si ale něco řekneme až v dalším článku, zde by pro to nebylo dost prostoru.
Po degustaci zamíříme do Muzea Policie České republiky. Proč zrovna sem? Probíhá totiž zrovna Muzejní noc a zde se čepují piva z Třebonic, Prager Laffe a jak zjišťujeme, tak i z Uhříněvsi. Po chvíli kochání se přehlídkou policejních manévrů ochutnáváme světlý ležák Rada Vacátko, je příjemný a dobře pitelný, ale otázkou je, jestli to není jen přebalený Alois. Trochu osobitý, ale vcelku dobře pitelný je amber ale Sherlock z Třebonického rukodělného pivovárku. I když jsou stánky s pivem hned u vchodu do muzea, při pokusu o vstup se sklenicí v ruce nás rychle vyvádí jakási bachařka. Holt pravidla se musí respektovat.
Stmívá se a vyrážíme do nedalekého Kulového blesku. Zde se bohužel opět setkáváme s nepříjemnou a arogantní obsluhou – kde jsou ty doby, kdy zde byli všichni supermilí? Je tu sice na čepu pár piv, které jsme neměli, ale chuť na ně hned ztrácíme. Ani ta nově zcela uzavřená zahrádka prostoupená pachy z jídel nás tolik neláká. Zamíříme tedy raději do Craft House a závěrečného baru Napalmě, tam člověk na nikoho nepříjemného nenarazí.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Roztocké pivní slavnosti, Freigeist a The Monarchy v Beergeek Baru a další.
