Pivní puťák po moravskoslezských pivovarech, den 2. - Kozlovice

sepsala Bludice

14. července 2012 v 11:12

Druhý den našeho pivního putování po moravskoslezských pivovarech začíná probuzením na břehu vodní nádrže Olešná. Noční bouře je již dávno za námi a my se probouzíme do dalšího horkého a slunečného dne. Slunce začíná rozpalovat krajinu již od rána a nás láká pohled na chladivou vodní hladinu. Překvapivě se nekonají nájezdy koupáníchtivých lidí z blízkého a dalekého okolí. Na břehu nádrže je pouze pár lidí doprovázených svými psími mazlíčky. Těm je totiž zapovězený přístup do aquaparku, který se nachází jenom pár kroků od Olešné, a který je v obležení davů. Vodu v nádrži jsme vyhodnotili jako čistou a ke koupání vhodnou, výsledkem čehož je, že koupáním se, válením se na karimatkách, konzumací posledních zásob jídla, které si vezeme z domova a pitím toho nejlepšího (rozuměj jediného) piva v bubínku, který zde prodávají (Gambrinus), trávíme čas až do odpoledních hodin.

Původní plán pro dnešní den bylo navštívit dva pivovary. První se nachází v Kozlovicích, druhý v malé vesničce za Hukvaldy. Trasa naší cesty je však dosti náročná. Potrápí nás především převýšení při výstupu na vrch Kubánkov s plnou polní na zádech. Ani následný sestup po žluté turistické značce do Kozlovic není žádnou procházkou růžovým sadem. A tak do Valašského pivovaru v Kozlovicích dorážíme až ve večerních hodinách.

Valašský pivovar v Kozlovicích se nachází v budovách bývalého fojtství. Zvenku vypadá velmi malebně a uvnitř je příjemný chládek a překvapivě zde není ani mnoho lidí. Číšnice je velmi přátelská a příjemná a my si u ní objednáváme čepovanou Kofolu na úvod. Ta do nás padá jako Němci do krytů. Dále už se však věnujeme pouze pivu. Marley volí světlý ležák Valašského Vojvodu, já se uchyluji k tmavému Fojtovi. Trochu lituji, že na čepu není i pšenice, která by mi v tomto vedru vyhovovala víc. Nicméně Fojt je velmi dobré a velmi pitelné tmavé pivo a já si s chutí dávám ještě jedno na chuť. Piva ochucená vanilkou a borůvkou raději vynecháváme, ale evidentně jsou zde velmi populární. Dva mladíci, kteří okupují stůl vedle nás, si těch borůvkových dávají za večer hned několik.

Jelikož to nevypadá, že bychom stihli dorazit i do pivovaru Hukvaldského, objednáváme si i večeři. Marley volí lehčí zeleninové rizoto, já jdu do těžšího pivního guláše se špekovými knedlíky. Knedlíky jsou vynikající, guláš již bohužel méně. Jeho chuť je spíše nezajímavá a maso v něm poněkud tvrdé. Přesto se jídlem nacpu až k prasknutí a s těžkým srdcem musím jeden špekový knedlík vrátit (s mnohem lehčím srdcem vracím i část guláše). Každopádně Valašský pivovar je velmi příjemný podnik a pokud budete mít někdy cestu přes Kozlovice, vřele jej doporučujeme k návštěvě.

Na další cestu vyrážíme až za tmy a s čelovkami. Vracíme se zpět po svých stopách přes Kozlovice a pozorujeme blížící se bouři, která nás tentokrát obklopuje snad ze všech světových stran. Za Kozlovicemi se stáčíme po žluté turistické značce směr Hukvaldy a jakmile nás cesta zavede do lesa, stavíme stan. Stíháme to jen tak tak, neb začíná pršet.

Pro zítřek plánujeme návštěvu pivovaru Hukvaldy a Štramberk.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nově navštívěné hospody

Nejnovější alba v galerii