Pivní puťák po moravskoslezských pivovarech, den 4. - Útěk do kraje Zlínského a Rožnovský pivovar

Bludice

18. července 2012 v 10:02

Raději hned na úvod článku musím upřesnit, že Rožnovský pivovar, který byl cílem našeho nedělního putování, již nepatří do Moravskoslezského kraje, ale do kraje Zlínského. Nicméně naše putování nás do něho z kraje Moravskoslezského přivede.

Téměř celou noc prší jako z konve, jakmile je však čas vstát a sbalit stan, jako zázrakem přestává. Prostě máme víc štěstí, než rozumu. Balíme mokrý stan a vyrážíme směr vlaková stanice Ženklava. Nad lesy a loukami se vznáší mlha a slunce je konečně schované za mraky. Vypadá to, že dnes bude konečně trochu chladněji.

Dáváme si k snídani štramberské uši a čekáme na vlak, který nás odváží do Veřovic, kde na nás už čeká osobák do Frenštátu pod Radhoštěm. V rychlosti popadneme u stánku jedno kafe v kelímku a jednu kofolu a nasedáme do vlaku. Ve Frenštátu nás čeká ještě poslední přestup z vlaku do autobusu, který nás doveze téměř až ke stanici sedačkové lanovky na Pustevny. Jsme líní a dnes už se nikam do vrchu drápat nechceme (původní plán z Veřovic přes Velký Javorník do Rožnova byl jednomyslně zamítnut :)).

Máme štěstí, lanovka jezdí nepřetržitě. Koupíme si lístky a necháme se s plnou polní dopravit až na Pustevny. Nejsme jediní, podobný nápad měly stovky dalších lidí (ač převážná většina se až nahoru dovezla autem) a na Pustevnách to vypadá jako na pouti. Desítky stánků s různorodým zbožím, štramberskýma ušima počínaje a oblečením konče a průvod lidí táhnoucí (se) po široké cestě směr Radhošť. Kupujeme si párek v rohlíku a Kofolu a zařazujeme se do průvodu.

Pod Radhoštěm na zahrádce horského hotelu Radegast si dáváme k obědu vynikající kyselicu, zatímco sousedi vedle nás do sebe tlačí langoše. Polévku zapíjíme překvapivě Kofolou (ne, nejsme podplaceni výrobcem tohoto nápoje), ale abychom si dali také něco místního, objednáváme si napůl jednoho malého Bohudíka a opět vyrážíme do žáru slunce (to totiž mezitím záludně vylezlo zpoza mraků).

Sestup z Radhoště již je osamělý. Cestou potkáváme pouze dva další turisty, všichni ostatní účastníci průvodu se na Radhošti otáčí a vrací zpět na Pustevny. Nám to vyhovuje. Konečně můžeme jít svým vlastním tempem a nemusíme se neustále vyhýbat zdržující turistům. Sestup do Rožnova pod Radhoštěm přejmenováváme na pochod smrti. Začínají se ozývat puchýře, naštěstí to není nic, co by nespravil jeden brufík.

Do Rožnovského pivovaru dorážíme pořádně žízniví, utahaní, špinaví a hladoví. Po útrapách celé čtyřdenní cesty je tento pivovar zaslouženou odměnou. Sedáme si na zahrádce a pro první pivo míříme do restaurace sami (vycvičení z jiných pivovarů a hospod).

Pro začátek si dáváme Radhošť, dobře pitelný světlý ležák, který splňuje to, co se od něj očekává, zahání nám žízeň. Mezitím zjišťujeme, že zde chodí číšnice i na zahrádku. Vždy proběhnou mezi restaurací a kavárnu a zeptají se, zda nám něco nechybí. Nám chybí další pivo a tak si dáváme velmi dobrý tmavý ležák Čert a můj oblíbený polotmavý speciál Rothschild, který opět potvrzuje své kvality.

K jídlu si z nijak široké nabídky vybíráme pečené koleno za 79 Kč. Jídlo je skvělé, maso se doslova rozplývá na jazyku, k tomu čerstvý měkký chleba (v neděli večer!). Dobrota. Vydatný pozdní oběd ještě zapíjíme sladším a velmi dobrým medovým pivem a osobitým pšeničným pivem s muškátovým oříškem (na mě tedy poněkud divoká kombinace, ne zcelka harmonická, ale Marleyovi chutnalo).

Shrnuto podtrženo, z Rožnovského pivovaru jsme odcházeli nadmíru spokojeni. Místní piva mají charakter, jsou zajímavá a dobrá. Já mám osobně slabost především pro bohatě sladového a krásně plného Rothshilda, kterého jsme si ještě zakoupili PETku, aby nám cesta vlakem lépe ubíhala.

Do vlaku, který nás odveze do Valašského Meziříčí, nasedáme na nádraží v Rožnově. To se nalézá coby kamenem dohodil od Rožnovského pivovaru. Osobák je plný, ale daří se nám zabrat místa.

Ve Valašském Meziříčí má navazující vlak zpoždění 15 minut a z nebe se mezitím spustí déšť. Co déšť… úplná průtrž mračen. Skoro, jako by se všechen ten déšť nastřádal za čtyři dny, kdy na nás přes den nekápla ani kapka. Naštěstí jsme bezpečně schovaní na nástupišti a popíjíme hořkého Bohudíka, kterého Marley zaběhl zakoupit se slovy, že bychom měli výlet zakončit stylově. Nu, řeknu vám, že bych se radši loučila v menším stylu třebas Radhoštěm :)

Ale už přijíždí vlak do Prahy, který je narvaný k prasknutí. Rezignovaně nastupujeme do jednoho z vagónů a obsazujeme místo na schůdcích u záchodu. V té chvíli však doráží průvodčí a oznamuje nám, že přistavují posilové vozy. Hurááá. S Českými dráhami je prostě cestování nejlepší. Nikdy nevíte, co vás na cestě potká a obvykle vás mohou jen pozitivně překvapit (s hodinovými zpožděními a narvanými vlaky tak nějak člověk předem počítá). Sedáme do poloprázdného kupé, otvíráme Rothschilda a užíváme si cesty… naši dva spolucestující v kupé si ji asi užívají v naší společnosti méně :)

A to je konec našeho putování. Kam vyrazíme příště? Těžko říct, ale z těch Moravskoslezských malých pivovarů nám ještě zbývá k odškrtnutí Hlučínský pivovar Avar, minipivovar Slezan, Excelent Rýmařov, minipivovar Třinec, Rohovský pivovar, pivovar Pod Kyčmolem, minipivovar Skřečoňský žabák a v době naší návštěvy zavřený klub Hobit a jeho Biovar.

Pro ty, kteří by se chtěli inspirovat, přidávám trasu naší cesty:

Den 1. (z Frýdku-Místku k vodní nádrži Olešná)

Den 2. (od vodní nádrže Olešná do Kozlovic)

Den 3. (část 1 – z Kozlovic přes Hukvaldy do Kopřivnice) & Den 3. (část 2 – Štramberk)

Den 4. (z Pusteven do Rožnova pod Radhoštěm)

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii