O pár litevských a ukrajinských pivech

sepsal Marley

10. října 2014 v 9:55

Ne jen českými pivy živ je člověk. Jsou tu pivní jistoty jako je Amerika, Velká Británie, Belgie či Německo, ale my rádi zkoumáme i piva z méně pivně tradičních zemí a krajů. Hned jak jsme se od thedaywemetforcoffee dozvěděli o slušné zásobě piv z východu v ruských potravinách, neváhali jsme a šli to prozkoumat a ozkoušet.

Byli jsme v obou prodejnách Kalinka a postupně zakoupili snad celý jejich pivní sortiment – při cenách kolem třiceti korun za půllitr si člověk tu exotiku rád dopřeje. Zhruba půl na půl Ukrajina a Litva, Rusko kupodivu v nabídce vůbec nebylo.

Začneme Ukrajinou, z ní jsme ochutnali šest piv ze sortimentu pivovaru Persha. Překvapilo nás, že tento průmyslový pivovar sděluje o svých pivech docela hodně informací – stupňovitost, většinou i hořkost v IBU, barvu v EBC a složení chmelů. U nás se něco takového nedočtete asi na žádné láhvi.

Základní pivo pivovaru – světlý ležák Stare Misto nijak extra nezaujal, ale ani neurazil. Prázdnější, málo chmelený, ale na rozdíl od jiných světových Pale Lagerů se ještě pít dal. Pivo Varka s bavorskými chmely Magnum, Hersbrucker a Tradition, názvem odkazující na domácí poctivá piva, nás též nezaujalo – o něco silnější než Stare Misto a též sladší. Třetí Pale Lager dopadl nejlépe - Bochkove bylo výrazněji chmelené (Northern Brewer a Hersbrucker), bylinné, sice též trochu prázdnější, ale slušně pitelné. Lepší než leckteré české pivo.

Persha Blonde, světlé pšeničné pivo, bylo hodně obilné, sladové, pšeničné, lehce kořeněné a jen trochu ovocné. Osvěžující a dobře pitelné, příjemné překvapení. Pak tu byli dva siláci se stupňovitostí sedmnáct. Polotmavé Avtorske bylo karamelové, sladší, slušně chmelené s lehkým rozinkovým nádechem, celkem dosti alkoholové. Nebylo chuťově špatné, ale sladkost a alkohol z piva zbytečně moc vyčnívaly. Celkově to chutnalo jako českým polotmavý speciálem lehce říznutý bavorským tmavým bockem. Největší naděje jsme vkládali do tmavého siláka – Pesha Chorne. Stylově něco jako baltský porter, pražené, karamelové, podobně jako Avtorske docela alkoholové a snad ještě více sladké. Dalo se vypít, ale znovu si ho dávat nebudeme.

Z litevských piv jsme zkusili jedno hodně běžné - Utenos Šviesusis Alus. Celkem pitelné, podobné výše zmíněným ležákům z Pershy. Zaujalo hlavně objemem o velikosti jedné anglické pinty.

Piva z pivovaru Volfas Engelman byla též v lahvích velikosti pinty, zřejmě jde o nějaký marketingový trik, který v Litvě získal na popularitě. Světlá Bravoro Pinta byla zajímavě chmelená (ŽPČ, Magnum, Hallertauer Mittelfrüh a Taurus) s tóny bylin a citrusů, slušně pitelná. Rinktinis Pinta byla stejně silná, s německými chmely Magnum a Perle, o trošku plnější, ale zase neměla tak příjemné chmelové aroma. Pitelnost měla vcelku dobrou.

Průmyslový Švyturys Ekstra se chlubil chmelem Spalter Select, byl skutečně příjemně bylinně chmelový s nádechem citrónové kůry, ale sladová složka nebyla tolik příjemná, možná za to mohla i rýže ve složení. Vlastně to bylo jediné „nepoctivé“ pivo z námi ochutnaných, ale pít se dalo.

Posledním pivem byl Kalnapilis Grand Select s chmely Spalter Select a Brewer's Gold. Chmelově bylinné a kořenité, obilné, spíše méně výrazné a prázdnější. Celkem ušlo.

Zkusili jsme i dva ukrajinské Kvasy - Lvivskij HlіbnijLvivskij Bochkovij. Oba byly hodně sladké, s tóny rozinek a žitného chleba. Zajímavé, ale pitelnost spíše nic moc. Ale v budoucnu bychom rádi zkusili více těchto máloalkoholických pivu podobných záležitostí, něco poctivého od menšího výrobce by mohlo být fajn. 

Abychom to shrnuli, sice žádné pivo nebylo nijak úžasně výborné, ale ani žádné nebylo přímo špatné, což překvapení rozhodně je. Je to trochu zvláštní, v Ukrajině a Litvě bychom spíš čekali nějaké extraktové šmakulády s glukózovým sirupem, ale nic takového se nekonalo, očividně se i zde pivovary snaží vařit slušná piva.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nejnovější alba v galerii