Jsou tu další dojmy z českých pivních novinek. Dnes to bude nabité, najdete zde několik netradičních zajímavostí a hlavně řadu povedených piv. A tentokráte tu nemáme žádný ležák, vše je svrchně kvašené.
Začneme tím nejvzácnějším. Broumský Matuška uvařil Saison, který následně uložil na více než půl roku do sudu po po fortifikovaném bílém víně Solera z vinařství Víno J. Stávek. Piva je pouhých 300 lahví a pivovar si je nechal řádně zaplatit (cena 0,75 l láhve se v průměru pohybuje kolem tří set, ale většina jich je již rozebrána). Barrique Saisonu trvalo několik dní, než se trochu vyčeřil – sám Matuška totiž doporučuje pivo nalévat opatrně a nechat kvasnice v láhvi. Pivo je to sladové, s tóny citrusové kůry, křížal, s nádechem sherry, vanilky i medu. Je zajímavé a velmi chutné, i když mě osobně trochu rušil lehounký fenolový nádech na pozadí (pocházející asi ze saisonových kvasnic). Zklamání to rozhodně není, ale za tu cenu bychom si pivo už znovu nekoupili. Škoda, že Matuška pivo nenalahvoval spíše do třetinek – bylo by jich mnohem více a cena by pak nevypadala tak drasticky.
Matuška přišel ještě s jednou novinkou – upravil recept své Zlaté rakety, přidal do ní moderní extra ovocné chmely a světlo světa spatřila Tropická raketa alias Tropical Rocket. Zlí jazykové poukazují na podobnost s novinkou Tropical Torpedo od americké Sierra Nevady, ale možná to bude prostě jen náhoda. Tropická raketa je sladová a výrazně ovocná – s tóny manga, liči, ananasu, mandarinek, žlutých melounů, hroznů i lesních jahod. Je sladší a zároveň slušně hořká, pěkně vyvážená, výborně pitelná. Pro milovníky Matuškových ejlů je ochutnávka povinností.
Humoristický spolek Liberland si ve spolupráci s pivotékou Galerie Piva nechal v Krušnohoru uvařit pivo Liberbeer Ale. Jde o polotmavou IPA s japonským chmelem Sorachi Ace, z něj také pochází většina chmelového aroma – byliny s nádechem kopru, kokos a limetky. Je to opravu zajímavé pivo – tolik kokosové vůně a chuti jsme v pivu ještě z chmele asi necítili. Pije se velmi dobře.
Čečelický pivovárek Novej svět přidal do svého sortimentu další druh ejlu – Rye IPA. Je to polotmavá patnáctka s žitným sladem, je karamelová, s tóny tropického ovoce, sušených švestek a žitných buchet. Hodně hořká, vyvážená, nebezpečně pitelná.
Několik novinek přichystal plzeňský Raven. Jednou z nich je Vanilla Kiss, imperial porter s přidanou madagaskarskou vanilkou. Je pražený, s tóny hořké čokolády, nasládlý a docela dosti vanilkový, s nádechem lékořice. Výborně se popíjí, trochu připomíná Matuškův vanilkový stout. Dalším novým pivem je Fronies Awesome IPA, vařená pro pražské Fronies' Good Food. Je sladová, květinová, s tóny kandovaného ovoce a citrusů. Jednoduchá a příjemně pitelná. Po více než roce jsme zkusili i černou IPA Jet Black a byla povedená – citrusová, tropická a pražená nádhera. Raven nás prostě baví.
Létající pivovar Trilobit uvařil pro Malešický mikropivovar pivo Friday Stout. Je to ovesný stout o stupňovitosti třináct, chmelený americkým Cascadem. Je pražený, čokoládový, s nádechem bylin a citrusů. Je vcelku dosti plný, velmi dobře se pije.
Sokolovský Permon přichystal novinku – „nějaký ejl“, neboli Any Ale. Jde o světlou APA, sladovou, s tóny citrusů, melounů i tropického ovoce. Je hodně hořká, vlastně hořčejší než leckteré Permonovy IPA. Fajn kousek, dobře pitelný.
Potkali jsme i dvě relativně nová piva z pivovaru Lobeč. Prvním je Summit Ale, APA pouze s osobitým americkým chmelem Summit. Pivo je to kořenité, pryskyřičné i bylinné, s nádechem česneku (tím je Summit pověstný), ruší ale i lehké vady z piva samotného – nádech další zeleniny a másla. Pít se to ale ještě vcelku dá. Druhým pivem je Zimní stout, zřejmě silnější verze klasického Lobečského Stoutu. Je na stout docela světlý, pražený, lehce čokoládový a zemitý, s nádechem rozinek a kouře. Slušně pitelné pivo, neurazilo.
Po půl roce jsme skočili na obhlídku Vinohradského pivovaru. Nedávno zde rozšířili kapacitu pivovaru, takže by měli častěji vařit svrchně kvašená piva. Na čepu tu je nová verze jejich IPA, změnilo se u ní složení chmelů a možná i jiné parametry. Chuť se ale nezlepšila, spíše naopak. Pivo je sladové, obilné a zemité, lehce kvasničné, s nádechem kyselosti a másla. Nic moc příjemného v něm není, nijak dobře se nepije. Nová várka pšenice Weiss se ale vcelku povedla (těžko říci, jestli i u té neupravovali recept). Je kořeněnější, na pšeničné pivo bavorského střihu je hořčejší, má tóny vanilky a jablek, pije se dobře. Po dvou a půl letech od otevření se zdá, že Vinohradský pivovar bude nevyrovnanou kvalitou trpět možná navždy, podobně jako další pivovary Františka Richtera – U Bulovky a Jihoměstský pivovar.
