Za italskými pivy do Říma

Bludice

21. října 2011 v 9:56

Za italským pivem do Říma? Proč ne. Sice jsme primárně vyrazili na dovolenou, okukovat památky, fotit, ochutnávat těstoviny a úžasnou italskou zmrzlinu, ale na pivo jsme si během těch čtyř dnů v Římě čas našli. A rozhodně jsme nelitovali. Itálie je sice známa především svým vínem, ale italští malí pivovarníci se za svá piva rozhodně stydět nemusí. Právě naopak.

Již předem jsme si vytipovali přes RateBeer několik nejlépe hodnocených pivních barů a restaurací v Římě, na místě pak naše volba padla na restauraci a pizzerii Bir&Fud ve známé čtvrti Transtevere. Dorazili jsme v sobotu večer a ani nebyli příliš překvapeni, že restaurace byla zcela zaplněna. Na baru však bylo volných několik židlí, a tak jsme neváhali a přesunuli se s nimi ke stylovému sezení okolo dřevěného soudku na malé zahrádce přímo před vchodem.

Pro piva jsme si samozřejmě museli pěkně sami zajít k výčepu. Zde jsme byli vystaveni nabídce 18ti italských piv, z nichž většina patřila k italské špičce a ostatní byly ještě horké novinky. Všechna piva zde stála 5 Euro, což je mimochodem cena běžného hnusného euroležáku v běžné římské restauraci. Výčepní byl profesionál, točení piva mu šlo jedna radost a ještě si s námi stíhal povídat. Ba dokonce mi ochotně odtočil trochu Duchessy na ochutnání, když viděl, jak jsem z takto velké nabídky zmatená.

Stihli jsme z bohaté nabídky ochutnat šest velmi dobrých piv, šesti různých pivních stylů z pěti italských pivovarů.

Pro mě osobně tím nejlepším bylo vynikající Keto ReAle novinka z pivovaru Birra del Borgo. Krásně ovocná IPA s karamelovými tóny a výrazným chmelením, která je vyráběna s přídavkem tabákových lístků.

Na mé pomyslné stupnici následuje Bran z pivovaru Montegioco, Old Ale černé jako boty. Jako Old Ale jej označuje sám výrobce, často je však řazený taktéž mezi Barley Wine. Ve vůni je příjemně kávové s chmelovými tóny. Hned jak se prokousáte hustou béžovou sametovou pěnou, narazíte na nádherně karamelové pivo s nižším řízem, sladší, ale s krásnou hořkou chmelovou dochutí.

Bitter Stray Dog No Rules z pivovaru Toccalmatto oříškové silně zakalené barvy je rozvernější a ovocnější. Vůně je výrazně květinová (jasmíny) a ovocná (lichy a citrusy), v chuti na nás pak zaútočí především citrusovými tóny a výraznou chmelovou hořkou dochutí. Dobrota.

Fear z pivovaru Brewfist byl můj první ochutnaný mléčný stout. Černé pivo s velmi pěknou béžovou pěnou voní po kávě s lehkým nádechem karamelu. V chuti neznalce jako jsem já překvapí naprostá nepřítomnost řízu. Po jazyku se vám převalují kávové, mléčné a čokoládové tóny s lehce nasládlým nádechem. Skvělé a dokonce chutnalo i chlapům v naší skupině.

Tmavá pšenice Vùdù z pivovaru Italiano byla velmi dobrým představitelem tohoto stylu. Ve vůni i chuti s výraznými banánovými tóny, nižším řízem, lehkým karamelovým nádechem v chuti a příjemným kořeněným dojezdem. Určitě jsme s ní nepohrdli.

Saison Duchessa z pivovaru Birra del Borgo příliš nezaujal, ale rozhodně úplně nepropadl. Ve vůni dosti nevýrazné, lehce chmelové. V chuti zajímavější výrazné ovocné tóny a vanilka. Neurazí.

Co dodat závěrem? Nedávno jsem narazila na stránkách Pilsner Urquellu na článek o tom, že Řím není pivařskou lokalitou. Taková hloupost! Řím je pivním rájem. Stačí pouze vyrazit na správná místa a nenalívat se v obyčejných restauracích Peroni Gran Riserva. Ba dokonce si dovolím konstatovat, že pivní rozmanitostí a kvalitou piv z malých pivovarů nás Italové strčí do kapsy.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nově navštívěné hospody

Nejnovější alba v galerii