Horní Franky na kole, den 5 - Hof a Marktredwitz

Bludice

11. května 2017 v 9:44

Ráno vstáváme už v sedm hodin. Dnes máme v plánu vyrazit domů vlakem. Cestou se ale ještě chceme stavit ve dvou podnicích v Hofu. Na nádraží v automatu kupujeme Egronet na zpáteční cestu až do Chebu. Cena tohoto výhodného lístku při koupi v Německu bohužel není tak příjemná jako při koupi v České republice. Zatímco u nás lístek stojí 150 Kč, v Německu zaplatíme 16 €. I tak se nám ale lístek vyplatí. Český Egronet bohužel nelze zakoupit předem, je možné jej koupit pouze na aktuální den.

Vyrážíme regionálním vláčkem z Lichtenfelsu. Tentokrát se Deutsche Bahn pochlapily a přistavily nám nízkopodlažní vlak, takže nemusíme těžká kola vláčet po schodech. Uvnitř dokonce funguje klimatizace. Za necelou hodinu a půl jsme v Hofu na Hlavním nádraží. V tomto městečku máme naplánovaný průzkum dvou pivovarů. Od nádraží jsou vzdálené asi tři kilometry.

Jako první si vybíráme pivovar Meinel. Je to menší starší pivovar, kde kromě vaření piva, vyrábějí také různé pálenky. V pivovaru je možné koupit lahvová piva, čehož využíváme a u sympatické paní domácí ulovíme čtyři lahváče z místního sortimentu. Za cenu 3 € za všechna je to velmi příjemný nákup.

Pak pokračujeme pár ulic dál k pivovaru Scherdel. Pivovar je to poměrně velký. Provoz se nachází ve větším moderním areálu, ale k pivovaru patří také několik starých původních budov. Scherdela si vyfotíme, ale bohužel se nám nepodaří najít žádný pivovarský obchůdek, kde by bylo možné zakoupit lahvová piva. Pouze velký sklad s výdejem piv pro velkoodběratele.

Vracíme se tedy s nepořízenou zpět k Meinelovi. Kousek od pivovaru se totiž nachází také pivovarská hospoda. Vchod z ulice do restaurace vypadá trochu opuštěně, ale vzadu za hospodou je krásná zahrada s vlastním vchodem. Zahrada je to poměrně velká a v pondělí v poledně je tu poklidná atmosféra. Výdej piva je v klasickém okénku, jídlo si objednáváme u příjemné paní číšnice, která se zde občas mihne, aby hostům donesla oběd.

Z piv na čepu si vybíráme Pils, který je pěkně čistý, příjemně chmelený a velmi dobře pitelný. Jako druhé pivo volíme Zwickel, což je dle všeho nefiltrovaná verze Pilsu. Pije se stejně dobře. Velmi chutná piva. A na závěr si dáváme malou pšenici, což je příjemná klasická sladovější a hodně ovocná pšenka s vyšším řízem. Dobře se pije. Na čepu mají ještě dunkel, který jsme si již koupili v pivovaru v lahvi, takže jej vynecháváme.

K objedu si dáváme pokrm se záhadným názvem Kree, z čehož se vyklube hovězí maso ve výborné smetanové křenové omáčce s Klossem. Prozřetelně si dáváme jako již tradičně pouze jednu porci napůl a Zwei Teller. Paní číšnice nám jídlo přinese už předem rozdělené na dva talíře. Najíme se oba celkem vydatně. Moc nechápeme, že Bavoři běžně zvládají zkonzumovat tyto dvojité porce sami. Pokud někdy budete mít cestu přes Hof, určitě se zde zastavte. Ani my se rozhodně nebudeme bránit opakované návštěvě v budoucnu.

Z Hofu pokračujeme vlakem do Marktredwitzu. Veze nás pohodlný nízkopodlažní a klimatizovaný vláček společnosti Agilis. Jízda je příjemná, zvládneme během ní ochutnat Märzen z Meinel Bräu. Sladovější a dobře pitelné pivo. V Marktredwitzu jsme za necelou půl hodinku.

Vystupujeme z vlaku a míříme do centra k radnici. Dnes má mít totiž podle Zoigl kalendáře otevřeno Zoigl am Alten Rathaus a my máme příjemnou časovou rezervu. Dáváme si dvakrát Zoigl od Wolframa a užíváme si posezení na zahrádce přímo v centru městečka vedle krásně opravené staré radnice. Cena piva 1,90 € je jako v nějakém Zoiglstube v Horní Dolní. A protože nás honí mlsná, objednáváme si k pivu chleba se sádlem a škvarky. Výborná chuťovka – čerstvé, šťavnaté a zároveň křupavé škvarky a chutný chleba.

Zbývá nám ještě hodina času do odjezdu dalšího vlaku, tak zamíříme do naší oblíbené Edeky, která se nachází kousek od nádraží. Nakupujeme zde něco na zub na cestu vlakem z Chebu, několik především místních piv a přesouváme se do blízkého Gatränkemarktu Weinfass'l, kde nakupujeme dalších několik zajímavých lahvových piv na doma.

Vlak z Martredwitzu nám jede ve čtyři. Tentokrát to jsou opět Německé dráhy, takže trochu tušíme, že cesta do Chebu nebude nic úžasného. Navíc nám při ověřování spojení těsně před odjezdem vypadne upozornění, že na trati je v pondělí výluka a vlak jede pouze do Schirndingu, odkud až do Chebu jezdí jako náhradní spoj autobus, který, překvapení, nepřepravuje kola. Z Martredwitzu tedy pro jistotu vyrážíme dříve, abychom stihli dojet do Chebu s plnou náloží několika lahváčů v brašnách kolmo z Schirndingu, tak abychom stihli poslední vlak z Chebu do Prahy.

Na nástupiště 3, odkud jezdí vlaky do Chebu, neexistuje bezbariérový přístup pro cyklisty (o vozíčkářích a kočárcích ani nemluvě), přestože zde zastavují vlaky s rozšířenou přepravou kol, invalidů na vozíku i kočárků. Řešíme to jednoduše, tak jako řešíme přístup na nástupiště v Chebu. Prostě přejedeme na konci nástupiště po přechodu pro zaměstnance drah, za což nás odmění výpravčí, která nás odchytí na nástupišti a začne na nás vřískat, že porušujeme předpisy a přechod přes koleje je zde zakázán. Z několikaminutového spílání nás naštěstí vysvobodí přijíždějící vlak do Chebu a my můžeme po vyvláčení těžkých kol do vlaku, který samozřejmě není nízkopodlažní, rozlícenou dámu opustit.

Co nás ve vlaku Deutsche Bahn překvapí, není skutečnost, že zde tradičně není klimatizace v prostoru pro kola a kočárky, což je standardní doplňková služba, která především maminkám s dětmi v kočárku musí velmi zpříjemnit cestování, ale to, že nás vlak bez jakékoliv výluky doveze až do Chebu. Dokonce tak, že bychom pohodě stihli vlak do Prahy odjíždějící v půl páté. Bohužel nemáme jízdenku a hlavně rezervaci kola, takže vlaku zamáváme a dle plánu čekáme na další spoj, který jede v půl sedmé.

Ještě na nástupišti si rychle přes internet rezervujeme místo pro kola. Ve vlaku je jich pouze dvanáct a kdo rezervaci nemá, nejede. Jako se to stalo u předchozího vlaku dvěma nešťastným Holanďanům s plnou polní, kteří zůstali zaraženě stát na nástupišti, poté kdy jim průvodčí vlaku oznámili, že bez rezervace nastoupit nemohou.

Dvě hodiny čekání na další vlak trávíme ochutnáváním bavorských piv z Edeky a návštěvou Arowany naproti Chebskému nádraží. Podnik, který zvenku působí jako nonstop bar s levnou vietnamskou vývařovnou se ukáže jako příjemné místo s čerstvým pivem z Kynšperského pivovaru a chutnými vietnamskými jídly. Dáváme si světlýpolotmavý ležák a obě piva nás příjemně překvapí. Velmi dobře pitelná. K pivu si samozřejmě dáváme i něco k snědku. I jídlo je chutné a dobře se najíme. Až budeme mít příště cestu přes Cheb a budeme mít čas, určitě se zde opět zastavíme.

Na cestu si ještě kupujeme PETku zajíce, která nám zpříjemní cestování i s tradičním zpožděním Českých drah. Cestu vlakem pak trávíme pokecem s Holanďany, kteří si již naštěstí zakoupili rezervaci do posledního vlaku do Prahy. Zatímco my jsme posledních několik dní strávili cestováním na kole přes Bavorsko, oni se vypravili projet na kole Českou republiku a odváží si s sebou do Nizozemí veselé vzpomínky na české cyklostezky a předsevzetí, že pokud by se k nám někdy nějakým zázrakem na kole vrátili, musí si pořídit horská kola.

Mapa navštívených míst – den 5

Více fotek najdete v naší fotogalerii Červencové Franky na kole, část 4.

Sledujte Pivníky

Hledat piva, články, pivovary…

Nově navštívěné hospody

Nejnovější alba v galerii