Ráno nás probouzí zvony svolávající na mši. Uvaříme si weisswursty k snídani, ochutnáme dvě fajn lahvová piva z pivovaru Günter, která jsme zakoupili včera v Edece, sbalíme a vyrazíme do pivovaru Trunk. Ten otevírá již v deset hodin dopoledne.
Po desátá hodině se usazujeme na zahrádce pivovaru Trunk. Nachází se přímo pod komínem pivovaru a příjemně se zde sedí. Na čepu mají čtyři piva, takže opět volíme malé velikosti. Piva zde netočí do kameniny, ale do tlustého skla, za které musíme odevzdat 2,50 € zálohu. Celkově je to zde takové trochu turistické a na pivo se sem stavují především výletníci mířící do sousední baziliky. Paní v okénku již pro ně má přichystané dárkové tašky k prodeji jako suvenýry. Ale piva jsou zde celkem fajn. Pils je příjemně sladový s lehkým nádechem meruněk. Kellerbier je ještě o něco sladovější, ale jinak velmi podobný. Pijí se dobře. Dunkel už jsme měli dříve z lahve, takže na závěr ochutnáváme Weizen, takovou trochu zvláštní bio pšenici, ale nepije se úplně špatně. Trunka opouštíme v půl jedenácté a vyrážíme směr Uetzing.
Původně jsme se obávali, že budeme trochu bloudit, ale cesta je celkem snadná. Jedeme po silničce a za pět kilometrů jsme ve Uetzingu. Nejdříve nás ale alespoň potrápí kopec pokračující za pivovarem Trunk, ale poté se již sypeme dolů z kopce samospádem až k pivovaru a zároveň řeznictví Uetzinger Metzgerbräu Reichert. Pivovárek je to malý a poměrně nový. Pan řezník Reichert si prostě před několika lety řekl, že by mohl být dobrý nápad rozšířit své řeznictví o pivovar. Nejdříve začal s malým hrncovarem, a když zjistil, že má pivo úspěch, nechal si vybudovat moderní nerezový pivovárek, který se nachází nahoře nad řeznictvím. Dole v suterénu je řeznický krámek, kde si kromě uzenin a masa s sebou můžete koupit cokoliv z nabídky k snědku i na místě.
My si vybíráme Gemischter Brotzeitteller, talíř obložený deseti druhy různých uzenin, tlačenek a paštik. Paráda. Řeznictví a pivovar v jednom je ta nejlepší kombinace. Co se týče piva, dáváme si obě místní piva na čepu. Pšenice je čistá, svěží a skvěle pitelná. Dunkel je výrazně sladový a sladší. V dnešním vedru se až tak dobře nepije, ale chutný je. Metzgerbräu opouštíme velmi spokojeni a s předsevzetím, že se sem ještě někdy v budoucnu musíme vrátit.
Z Uetzingeru popojedeme jenom dva kilometry do vesničky Stublang. Míjíme restauraci pivovaru Dinkel a zamíříme do vesničky Frauendorf. Zde se nachází pivovar Hetzel. Restaurace má zavřeno, dle všeho otevírá pouze v neděli, ale ochotní pivovarští nám prodají chlazené lahvové pivo ze sklepa. Nefiltrovaný Naturtrüb i Rauchbier jsou fajn. Trochu sladší, ale pijí se dobře.
Otáčíme se čelem vzad a vracíme se zpátky do restaurace pivovaru Dinkel. Je to modernější podnik přímo na křižovatce cest. Okolo budovy restaurace je zahrádka umístěná na jakémsi kovovém lešení. Alespoň si pod ní můžeme ustájit kola ve stínu. Nahoře na zahrádce obsluhují příjemné slečny, ale získat od nich informace o pivech, která točí, není úplně snadné. Nakonec se dopátráme toho, že na čepu mají vlastní Dunkel, Roggenbier a Weizen. Dáváme si všechna tři piva. Weizen a Roggenbier jsou fajn, trochu sladší a ulepenější, ale pijí se dobře. Jenom máme trochu pochyby, zda jsou skutečně všechna z tohoto pivovaru. Pšenici totiž dostáváme ve sklenici pivovaru Weismainer. A skutečně později se od druhé slečny při placení dozvídáme, že pšenice není z tohoto pivovaru, ale z deset kilometrů vzdáleného Weismainera. Třetí pivo, Dunkel už je opět místní. Bohužel je ale nedobrý, máslový, podivně kořeněný a hůře pitelný. Zatím nejhorší pivo z těch, která jsme během naší cesty ochutnali. Celkově jsme z piv tohoto pivovaru příliš nadšení nebyli. Vlastně nejlepší pivo, které jsme v jejich podniku ochutnali, byla pšenice, která ani z místního pivovaru nebyla.
Hned vedle Dinkela se nachází další pivovar – Löwenbräu Henneman. Pivovárek vypadá pěkně, s malou, útulnou a trošku kýčovitou zahrádkou. Na čepu jsou zde tři piva a na zahrádce ani v restauraci není kromě příjemné slečny číšnice nikdo. Posezení nám zde zpestřuje pouze jakási bavorská verze Evropy 2, ale alespoň je zde na zahrádce příjemný chládek, který si užíváme. Rozhodně méně si užíváme piva. Místní Lagerbier je máslovější, kořenitý, celkově trochu připomíná horší Pilsner Urquell. Kellerbier je na bavorské poměry průměrný, ale pít se celkem dá.
Z Hennemana popojedem několik kilometrů do vedlejší vesnice Loffeld, kde se nachází pivovar Staffelberg Bräu. Pivovar stojí přímo v srdci pěkné opravené vesničky a disponuje nejen restaurací, ale také pěknou menší zahrádkou pod velkou košatou lípou. Bohužel zde nemají žádná kellerová okénka, takže musíme čekat, až se nám někdo bude věnovat. Dáváme si malý Pils, čisté, jemně chmelené, dobře pitelné pivo a Dunkel, příjemně sladové a také dobře pitelné pivo. O další dvě piva musíme opět trochu zabojovat. Paní domácí si nás moc nevšímá. Po chvíli se nám podaří vydupat si chutnou, ale trochu méně osvěžující, pšenici a těžší sladovější Sommer Bier, na kterém toho tedy letního mnoho není. Každopádně Staffelberg je příjemný pivovar, až budeme mít někdy v budoucnu cestu kolem, určitě se zde zastavíme, ale za každou cenu se sem vracet nemusíme.
Ze Staffelbergu pokračujeme směr Bad Staffelstein, kde se stavujeme nakoupit v Edece proviant na neděli a pondělí. Pak už zamíříme do dalšího pivovaru – Reblitz, kde bohužel na místě zjišťujeme, že hospoda má dovolenou a je zavřená. To se prostě ve Frankách stává. Pokračujeme tedy dál.
Cesta nás vede do Wiesenu. Chvilku jedeme podél Mainu příjemně po rovince, pak se nám do cesty postaví kopec. Do Wiesenu tedy přijíždíme poněkud uřícení a rovnou zapadneme na zahrádku prvního pivovaru, který se nám do cesty postaví – pivovaru Thomann. Na čepu zde mají dvě vlastní piva. Dunkel i pšenice je celkem fajn, ale nic o čem bychom psali domů. Na zahrádce je navíc dosti dusno, takže zde mnoho času netrávíme a rovnou zamíříme za roh do druhého Wiesenského pivovaru – Hellmuth.
Ten je od Thomanna vzdálený jenom pár kroků. Piva zde nejsou o moc lepší než u sousedů, ale zahrádka před restaurací je mnohem vzdušnější, Také je zde mnohem více hostů. Ochutnáváme kompletní točenou sestavu. Tentokrát je to Hell, Märzen a Weizen. Všechna piva taková okej. Nic úžasného, ale ani nic špatného. K pivům si z denní nabídky vybíráme další Schäuferlu, tentokrát nikoliv se zelím, ale s Wirsingem (kapustou). Jídlo je to chutné a za 7,80 € je to skvělý poměr cena / výkon.
Pokračujeme po malých silničkách a cylostezkách do dalšího pivovaru – Gasthof Leicht. Cesta by byla příjemná, ale vedro je k padnutí. Naštěstí jsme v pivovaru Leicht celkem rychle. Vzadu za pivovarem je na dvorku mezi budovami příjemná zahrádka. Vzhledem k tomu, že zde mají pouze jedno pivo na čepu, dáváme si jeden půllitr napůl. Pivo je průměrné, trochu unavenější, lehce ovocné, asi bychom se sem kvůli němu nevraceli, ale vypít se dá v pohodě.
Z Pferdsfeldu, kde se pivovar Leicht nachází, se přesouváme do další vesnice – Unterneusesu. Zde se nachází pivovar Martin a hned vedle pivovarská restaurace. Pivovarská restaurace je taková moderní ničím zajímavá budova, trochu jako z dob reálného socialismu, ale zahrádka okolo restaurace je celkem příjemná. Je tu ale jeden drobný problém, nemají zde žádné pivo z místního pivovaru Martin. Slečna číšnice nám vysvětlí, že pivovar byl v minulém roce uzavřen a nabídne nám piva od Hummela a z Kulmbachera. Nic proti Hummelovi, ale raději si jej dáme přímo v Merkendorfu. Poděkujeme a vyrážíme dál směr Ebensfeld.
Míříme rovnou k pivovaru Zum Schwan. Restaurace však bohužel vypadá zavřeně. Vevnitř je sice světlo a pohybují se tam lidé, ale vstupní dveře jsou zamčené. Trochu nás to v osm hodin večer zaskočí, ale pokračujeme tedy dál. Za vesničkou se nachází Engelhardt's Keller, kde mají na čepu Kellerbier, který pro ně vaří v místním pivovaru. Keller je naštěstí otevřený a je celkem pěkný. Příjemné posezení pod lipami s dobrým pivem. Místní Kellerbier je čisté, čerstvé a velmi dobře pitelné pivo. K jídlu zde ale bohužel nic moc nemají. Samé smažené wursty s hranolkama, řízky a podobně. Nic z toho nás příliš neláká, takže si nakonec dáme prostě klasické zobací hranolky s kečupem za dvě éčka.
Z Enfelhardt's Kelleru popojedeme kousek po silničce k Mainu, kde zabíráme vodácký nebo rybářský plácek na přenocování.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Červencové Franky na kole, část 2.
