Ráno se rychle balíme a vyrážíme směr Karlsruhe najít si nějaký příjemný plácek, kde bychom si mohli udělat snídani a ochutnat ranní lahváče. Nalézáme jej na lavičkách v malém parčíku vedle zahrádkářské kolonie. Posnídáme a před jedenáctou vyrážíme do Karlsruhe. Jede se moc dobře, po rovince a luxusních cyklostezkách. Karlsruhe je evidentně cyklistům nakloněné město, jenom za dopoledne jsme jich potkali bezpočet.
Naší první zastávkou je Privatbrauerei Hoepfner Burghof. Nachází se na kraji města ve starší cihlové budově vystavené do podoby hradu. Uvnitř se nachází hotel a restaurace s nic moc zahrádkou přímo vedle rušné silnice. Vzadu v areálu je větší průmyslový pivovar a kousek dál jízdy po silnici i pěkná rozlehlá pivní zahrada oddělená od silnice zdí a stromy. Větší zahrada je ale bohužel ještě zavřená, takže se musíme smířit s méně příjemným posezením před restaurací. Jsme zde chvíli po otvíračce, takže restaurace i zahrádka zejí prázdnotou. Dáváme si dvě malá piva. Pšenice je celkem fajn, ale Kräussen je vyloženě nechutný, plný másla, trochu nakyslý a s nepříjemnou hořkostí. Těžko říci, zda je na vině pivovar nebo obsluha v restauraci, která po ránu neodtočila pivo z trubek. Většinu kroužku necháváme na stole, zaplatíme a zamíříme dále do centra.
Další náš cíl – pivovar Der Vogelbräu je co by kamenem dohodil, ale cesta před námi je opět rozkopaná, takže nám chvilku trvá vymotat se z okolních uliček. Po chvilce bloudění Vogela nacházíme. Pivovar je skrytý v domě vedle dosti rušné silnice, ale vzadu za průchodem nacházíme stinnou a klidnou zahrádku zakrytou vzrostlými platany. Zde ochutnáváme všechna tři aktuálně čepovaná piva – Pils, Rotbier a Weizen. Všechna piva jsou vynikající, čistá, oba spodňáky výrazně a pěkně chmelené. Skvěle se pijí. Jídlo si zatím nedáváme, i když zde meníčka velmi frčí a vypadají lákavě. Odkládáme oběd na později, až nám trochu vyhládne, ale později toho litujeme, protože další pivovary v Karslruhe za moc nestojí. Vogelbräu nám naopak velmi učaroval výbornými pivy. Zatím nejlepší objev našeho výletu.
Když už jsme u těch nic moc pivovarů, tak naše další kroky vedou do pivovaru Badisch Brauhaus. Nachází se v blízkosti místního zámku a na první pohled je to spíše turistický podnik. S koly se na zahrádku nedostaneme, je přístupná pouze z vnitřku restaurace. Necháváme tedy kola u vchodu a objednáváme si dvě malá piva (pšenici a hell) k barovým stolkům u vchodu. Piva nejsou úplně špatná. Rozhodně lepší než v pivovarech před Karlsruhe, ale rozhodně ne tak výborná jako ve Vogelovi. Fajn podnik, ale Vogelovi se nevyrovná.
Další pivovar, který navštívíme v Karlsruhe, je Kühler Krug. Je to novější přízemní budova v blízkosti parku na břehu říčky Alb. Nejprve se lekneme, že je pivovar zavřený, neboť zeje prázdnotou, ale pak si všimneme několika opuštěných hostů. Pivovar je evidentně otevřený, ale nespíš není příliš populární nebo jsme dorazili v hodně mrtvou dobu. Dáváme si Helles, pšenici a Dunkel. Všechna tři piva jsou taková okej, nic světoborného, ale ani žádný velký průšvih. Vzhledem k tomu, že už jsou dvě hodiny po poledni, rozhodujeme se dát si zde i něco k snědku. Bloudění po Karlsruhe, které je sice k cyklistům velmi vstřícné, ale zároveň dosti rozkopané a plné dočasných uzávěr, nám dalo zabrat. Z nabídky si vybíráme půlku pečeného kuřete. Jídlo není špatné, ale nijak úžasné také ne. Měli jsme se najíst ve Vogelovi, ale pozdě bycha honit.
Zamíříme dál na cestu. Přejedeme říčku Alb a vlakovou trať a dorážíme k průmyslovému pivovaru Hatz-Moninger. Blízko pivovaru je i pivovarská restaurace s menší zahrádkou. Dnes je ovšem zahrádka rozšířená o velkoplošné plátno a číšníci zde rozkládají řady přenosných stolů a lavic. Dnes se hraje semifinále mistrovství Evropy ve fotbale. Do zahájení zápasu sice zbývá ještě více než pět hodin, ale hospody se již svědomitě připravují. Jsme zvědaví, v jakém pivovaru zápas zastihneme. Každopádně v restauraci průmyslového pivovaru si dáváme pouze dvě malá piva – Naturtrüb a Pils. Obě piva se dají pít a to je asi tak to nejlepší, co se nich dá říct. Jede se dál.
Od Hatz-Moningera již zamíříme ven z Karlsruhe. Po cyklostezkách se jede dobře, ale opět narážíme na uzavřenou a rozkopanou silnici a při hledání objížďky samozřejmě zabloudíme. Ujme se nás pán, který se na kole vrací domů z práce. Ukazujeme mu, že míříme do Brauhaus 2.0 a on nám prostě oznámí, že blízko pivovaru bydlí, a že jej máme následovat. Za několik minut nás celkem ostrým tempem protáhne záludnými uličkami Karlsruhe a vysadí nás přímo před pivovarem. Ušetřil nám tak spoustu bloudění a času. Zveme jej za odměnu na pivo, ale prý spěchá domů sledovat fotbal a musí se ještě stavit pro lahváče v obchodě. Popřejeme pánovi i Německu hodně štěstí a vyrážíme na točené pivo.
Brauhaus 2.0 je moderní pivovar stojící uprostřed nové zástavby na kraji Karlsruhe. Před pivovarem je nijak úžasná zahrádka na terase, krytá pouze slunečníky. Stromy jsou v této oblasti velkou vzácností, bude trvat několik let, než se to zde trochu zazelení. Dáváme si dvě malá piva, abychom ještě stihli koupit lahváče z dalšího pivovaru v obchodě, který zavírá v šest hodin. Pils je fajn, pěkně chmelený, ale mohl by být méně kvasnicový. Dreikorn je také vcelku pitelný. Celkově to vypadá na docela slušný pivovar. Kdybychom bydleli někde v okolí, pravděpodobně bychom sem občas zašli, ale z Prahy se sem asi vracet nebudeme.
Z Brauhaus 2.0 popojedeme do vedlejší vesnice Neureut, kde se nachází malý pivovar Neureuter Braumanufaktur. Pivovar nemá hospodu s výčepem, ale jeho piva lze koupit v malém papírenském obchůdku ePrint24.de na hlavní silnici. Stíháme to jen tak tak, za čtvrt hodiny obchod zavírá. Piva jsou zde uskladněna v lednici a cena lahváčů je hodně vysoká. V podstatě stejná, jako kdybychom si dali pivo v hospodě. Z překvapivě rozsáhlé nabídky si vybíráme Rotes Ale a Neereder Pils. Piva vypijeme kousek od obchodu u kašny pod košatou lípou. Nejsou špatná. Pils je trochu máslový, Rotes Ale trochu toustovější, ale jinak jsou obě celkem čistá a pitelná.
Z Neureutu se přesouváme do Leopoldshafeby, dalšího satelitního městečka u Karlsruhe. Zde se nachází opět v moderní budově další pivovar – Andreasbräu. Zahrádka je zde ale mnohem příjemnější než v nedalekém Brauhaus 2.0, stíněná nejenom slunečníky, ale i košatými stromy. Dáváme si zde opět dvě klasiky z tradiční nabídky – Pils a Weizen. Pils je opět zakalenější, jak je ve zdejším kraji zřejmě zvykem, ale pěkně chmelený a dobře pitelný. Pšenice je také fajn. K snědku si objednáváme další klasiku – Leberkässe s bramborovým salátem. Nic úžasného, ale na zasycení postačí.
Pokračujeme dál z Karlruhe směr Karldorf-Neuthard. Zde by se měl nacházet pivovar Kasi Bräu. Dle všeho sídlí v obyčejném obytném domě a piva je možné získat pouze po předchozí dohodě. Běžně dostupná by ale měla být ve vedlejší vesnici v hospodě Zum Altem Rathaus. Po příjezdu k hospodě bohužel zjišťujeme, že uvnitř je zhasnuto a dveře jsou zavřené, přestože podle webových stránek i cedule na dveřích by měli mít otevřeno. Informace o tom, proč je zavřeno nikde žádná nevisí. Nejspíš jsou všichni doma s lahváčem a sledují semifinále mistrovství Evropy.
Nedá se nic dělat, pokračujeme dál. Projíždíme mezi obytnými domy a téměř ze všech oken slyšíme naplno puštěné fotbalové utkání. Ulice zejí prázdnotou a celkově si trochu připadáme jako v nějakém postapokalyptickém filmu. V městečku Bruchsal dojíždíme k pivovaru Wallhall. Zeje prázdnotou, na zahrádce posedávají pouze dvě skupiny hostů, zřejmě cizinci. Ptáme se slečny číšnice, která utírá stoly, zda mají ještě otevřeno. Prý ano, ale tak za hodinku zavřou. Normálně mají do dvanácti, ale dnes to kvůli fotbalu nemá smysl. Pivovar bez promítacího plátna nebo velkoplošné obrazovky dnes určitě mnoho hostů nepřiláká.
Ve Wallhallu si dáváme čtyři malá piva. Jsou divná. Dobrý je pouze Sommerbier. Další tři piva jsou přehlídkou vad. Pils a Schwarzbier jsou máslová piva, pšenice zřejmě napadané Brettanomyces. Na výuku poznávání vad v pivu asi dobrý, na pití moc ne.
Wallhall opouštíme chvilku po konci utkání. Z ničeho nic pusté ulice ožijí a jsou plné troubících aut, vejskajících chodců a cyklistů. Jedeme raději po chodníku, na střízlivost některých řidičů příliš nevsázíme. Navíc míjíme policajty, kteří právě kasírují jednoho z provinilců za volantem. Z nadchodu přes silnici chvilku pozorujeme pět aut, která několik minut za neustálého troubení a mávání německými vlajkami jezdí kolem dokola po kruhovém objezdu, poté projedeme okolo plotu, za nímž servírky uklízí spoušť před velkoplošným plátnem, na kterém ještě stále chytře promlouvá jakýsi sportovní komentátor a pak již konečně opouštíme Bruchsal a začínáme hledat místo k přenocování. Najdeme ho na kraji lesa před vesnicí Hambrucker.
Pozn. Zápisky se týkají cyklovýletu z léta 2016… ano, tak dlouho jsem se dokopávala k tomu, abych papírové zápisky přepsala a zveřejnila je na webu :) Může se tedy stát, že některé informace již nejsou aktuální.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Bádensko-Württembersko a Hesensko na kole - den 7.
