Berounský medvěd

Pivovarská hospoda kousek od vlakového nádraží v Berouně. Je vcelku slušně zařízená, ale vzduch je tu zakouřený, vydýchaný, zatuchlý. Venku (na šrotišti) to není o moc příjemnější. Hezké jsou tu jen staré cedule na stěnách.

Při naší první návštěvě bylo uvnitř plno, ale zahrádka byla zcela prázdná. Usadili jsme se na zahrádce a čekali marně na obsluhu. Po delším čekání jsme se šli zeptat k výčepu, zda by nám mohli natočit pivo, že si jej na zahrádku odneseme. Bylo nám řečeno, že pivo dostaneme, až si sedneme, a že k nám na zahrádku přijdou až budou mít čas. Vrátili jsme se na zahrádku, čekali… a po půl hodině bez zámky zájmu ze strany obsluhy odjeli.

Při druhé návštěvě jsme se dovnitř dostali a sedli si k volnému stolu v salónku… bohužel. Servírka byla neuvěřitelně protivná a neochotná. Prohlášení typu „To snad máte napsáno v jídelníčku, ne?“, „A chcete teda ještě někdo něco?“ byla naprosto běžná.

Při poslední návštěvě už ale byla obsluha milá a rychlá (nicméně při skoro prázdné hospodě).

Všemožná větší či menší jídla za ceny průměrné až lehce nižší. Odvahu jsme měli jen na standardního průmyslového utopence, dal se.

Na čepu osm druhů domácích piv, ceny nízké. Ochutnali jsme šest piv a žádné nebylo ani vzdáleně dobré, vše na hranici (ne)pitelnosti.

Pokud někoho opravdu nenávidíte, pošlete ho sem.