Minulý týden, v pátek a sobotu, proběhl čtvrtý ročník pivního festivalu Žižkovské pivobraní na pražské Parukářce. Potřetí se jeho organizace ujala městská část Praha 3. Nebyl to sice festival, na který bychom se měsíc dopředu těšili, ale nakonec jsme se na něj zašli podívat v pátek i sobotu. V následujících řádcích se podělíme o naše dojmy, jakož i dojmy z ochutnaných piv.
Jakožto pracujícím se nám v pátek na Parukářku se povedlo dostat až kolem šesté. Prostranství se stánky nejen pivovarů už bylo slušně zaplněno, nějaké to místo na trávníku se sice našlo, ale nakonec jsme utekli před řevem dětí a opilců dál do parku mimo prostory festivalu a udělali si základní tábor na klidnějším místě. Lidí přibývalo a přibývalo, kolem osmé byla u většiny pivovarských stánků pořádná fronta, čekalo se u nich mnoho minut, někdy i více než půl hodiny (dle počtu a zručnosti výčepních i pěnivosti piv). Dlouhé fronty byly i u záchodů, přestože většina mužských návštěvníků chodila raději zavlažovat blízká křoví.
Jelikož byl festival bez vstupného, dorazila sem na koncerty řada fanoušků skupiny „Co je v Praze zadarmo“, tradičně s připravenými PET láhvemi Braníku a podobně. Nu, ani se jim vzhledem k těm frontám nedivíme. Ti zbylí, kteří přišli nevybavení, čekali ve frontách na cokoliv, co teklo. Říkali jsme si, že by možná nebylo na škodu, kdyby uprostřed festivalu byl nějaký obří stánek s rychlovýčepy třeba se zmíněným Braníkem, bylo by to asi pro všechny zúčastněné výhodné.
V sobotu jsme dorazili po poledni a byl to úplně jiný festival. Klid, žádné fronty, žádný hluk. Počasí vyšlo po oba dny možná až příliš dobře, bylo vedro k padnutí. Výhodou byla přistavená cisterna s pitnou vodou, kde se člověk při vymývání sklenice mohl trochu osvěžit. Jen těch cisteren mohlo být více, třeba i jedna na druhé straně festivalu. Takhle bohužel v sobotu odpoledne voda došla (my si ale prozíravě přinesli zásoby s sebou, takže jsme netrpěli).
Hudební a zábavnou produkci moc komentovat nebudeme, občas se to sice poslouchat dalo, ale většinou jsme raději popadli načepované pivo a utíkali na své místečko za festivalem. Nabídka jídla byla slušná, třeba grilované sýry či uzené bůčky nevypadaly vůbec špatně. Ale v tom vedru jsme se raději nacpávali studeným sýrem a zeleninkou z vlastních zásob.
Pivovarů se Pivobraní zúčastnilo kolem třiceti pěti (přesně jsme to nepočítali, seznam pivovarů připravený městskou částí zhruba seděl). Každý pivovar čepoval dvě až šest piv, což dohromady dávalo hodně slušnou pivní nabídku. Čepovalo se jak do klasických plastových kelímků, tak to pevnějších zálohovaných plastových kelímků – tuším o objemu 0,4 litru. Plus bylo k dispozici i festivalové sklo, lidé si mohli koupit sklo od pivovarů samotných, či si přinést sklo své (čehož jsme využili my).
Z piv jsme se jako obvykle snažili ochutnat nám neznámé kousky. Velkým lákadlem byl nedávno otevřený pivovar Příšov. Měl na čepu čtyři druhy piv a my jsme je sjeli všechny. Světlý ležák se dal, ale nějaké doladění by užil. Polotmavá třináctka byla sladovější, sladší, méně chmelená, ale jinak docela čistá, neurazila. Pšeniče byla aromaticky příjemná, jen jí trošku scházel vyšší říz, ač ji výčepní bravurně natočil na jeden zátah. Nejvíce nám zachutnala čtrnáctka IPA, citrusová, karamelová, dobře pitelná. Na začínající pivovar to špatné není, když se jim v budoucnu podaří piva vyladit, mohlo by to stát za to.
Poprvé jsme zkusili piva z druhého radnického pivovaru – Klenota. Světlý ležák byl slušně hořký, ale zároveň sladší, trochu nevyvážený, zase tak dobře se nám nepil. O májovém speciálu nám výčepní tvrdil, že jde o neochucené pivo, ale jeho načervenalá barva a lehce narůžovělá pěna nás stejně trochu zaskočila. Pivo to ale bylo zajímavé, karamelové, nasládlé, celkem ovocné, trochu bylinné. Ladilo to dohromady překvapivě dobře, zajímalo by nás, z čeho to pivo vlastně bylo uvařeno.
Blahovar WIPA, IPA řízlá belgickým Witem, nám bohužel došla těsně nosem, museli jsme vzít zavděk světlým ležákem. Divné pivo, nechutnalo nám, vlastně jako všechno spodně kvašené z Blahovaru. Reputaci si ale pivovar napravil Imperial Stoutem, osmnáctkou černou jako bota. Čokoládový, pražený, s příjemným delším dozníváním. Fajnové pivo.
Společenský pivovar Svatovar z Lipníku člověk v Praze jen tak nepotká, tak jsme zkusili rovnou tři jeho piva. Kouřová třináctka byla trochu rozhádaná, ale dala se. Malinová jedenáctka neurazila, na ochucené pivo dobrá. A pšeničná dvanáctka byla povedená – sice kvasnicovější, ale osvěžující, příjemná, velmi dobře pitelná. S ní se váže jeden sobotní zážitek – pivo mělo stát třicet korun za třetinku, ale paní ve stánku za něj chtěla jen dvacet pět. Když ji na to Bludice upozornila, podiveně mrkla na slušně velkou ceduli s cenou a řekla, že už to tedy bude za nižší cenu prodávat i těch zbylých pár hodin. Překvapilo nás, že ji na to za dva dny nikdo neupozornil. Prostě Češi, všichni spokojení jak ušetřili.
V tom vedru nám překvapivě zachutnal Bock ze Staré školy, polotmavá osmnáctka. Toustová, karamelová, s tóny sušeného ovoce, nebezpečně dobře pitelná. Velmi dobrá byla i India Black Ale od Mordýře, pražená, pryskyřičná i citrusová, slušně hořká.
Docela se dal pít Amber Ale od Kahana – to bylo překvapení, od něj jsme měli jedno z neodpornějších piv v životě. Ejl měl trochu drsnější hořkost, jinak byl ale slušně aromatický, dal se. Elf Red Ale z Pacova bylo trochu neharmonické, průměrně pitelné pivo. Podobně dopadla i polotmavá čtrnáctka Nymfa z Moravského Žižkova, lehce jablečná i nakyslá, ale průser to ještě nebyl.
Zkusili jsme i dvě piva z Letin. Rauchbier byl uzený, sladový, lehce máslový, ale docela se ještě dal. Polotmavý speciál byl horší, sladový, karamelkový, též lehce máslový, těžkopádnější, hůře pitelný.
Ochutnali jsme Kounický Radler, ale zklamalo nás, že šlo jen o Kounický ležák říznutý z druhé pípy nějakou zřejmě průmyslovou sladkou citrónovou limonádou. Dalo se to pít, ale asi hlavně kvůli tomu, že polovina byl chutný ležák. Škoda, že si v Kounicích neudělají vlastní limonádu a nepřipraví si radler poctivější a chutnější domácí (jak je to běžné u pivovarů v Bavorsku).
Chutnal nám Good Bulldog 12° tmavý ležák z Vratislavic, průměrně se pil medový speciál od Stočesů. Nakuřovaný polotmavý speciál Čaďour nebyl máslový (na rozdíl od piv, co jsme posledně od Purkmistra měli), ale zase byl sladší, neprokvašený. Nijak úžasně pitelný, ale aspoň relativně čistý.
Nejvíce piv, která jsme ještě neměli, přivezl Bravůr z Loučné nad Desnou. Dali jsme si Kvasslava světlou jedenáctku, byl sladový, máslový, hůře pitelný. Šanci jsme dali ještě Kvasslavovi Vídeňskému Ale. Karamelové a toustové pivo, docela zeleninové, trochu i s tóny lepenky a zelených jablek. Mělo nepříjemnou hořkost s kapkou kyselosti, dokonce byla trochu znát i lihovost. Opravdu divné a nevyvážené pivo, nedalo se pít. Hnusák festivalu. Na další Kvasslavy jsme už neměli sílu.
Celkově ale festival vlastně ani nebyl tak špatný. Po nepříliš příjemném pátku se nám na něj v sobotu moc nechtělo, ale nakonec to bylo docela fajn. Příští rok asi pátek vynecháme (dovolenou si kvůli festivalu brát nehodláme) a půjdeme jen na sobotu. To, že nějaké to pivo mezitím dojde, nás zase tak mrzet nebude. Na rozdíl od třeba nedávného Prvního Pivního Máje tu totiž bylo z čeho vybírat a našla se i piva povedená.
