Únětické žitné, dalešický Wiener a nálož nových pšeničných piv

Tak tu opět po delší době máme něco málo pivních novinek. Dosti se u nás v srpnových dnech přemnožily pšenice, zejména ty klasické bavorské.

V Úněticích zase po roce uvařili Posvícenský speciál. Jde o polotmavou žitnou jedenáctku, představitele jednoho z mála našich žitných ležáků (pokud vím, žádný se nevaří nějak pravidelně). Letos pivo není zakalené (a nebo jsme prostě minulý rok měli smůlu / štěstí na pořádného kvasničáka?), ale stále je pořádně sladové, voní a chutná jako žitný chléb s ovocným (dalo by se říci marmeládovým) nádechem. Možná o něco světlejší či kapku více hořké (to je jen domněnka, rok je dlouhá doba, člověk by obě musel porovnat najednou :), ale pitelné je stále skvěle. Rozhodně doporučujeme.

S novým pivem k příležitosti 11. výročí znovuotevření přišel Dalešický pivovar. Je to polotmavá dvanáctka Wiener, chmelená za studena. Ve vůni byly trošku rušivé ovocné tóny, nicméně v chuti již bylo fajn, sladší, sladové, karamelové, lehce medové a toustové. Naštěstí byla sladkost dobře vyvážena chmelovou hořkostí a kořenitostí, takže se pivo pilo dobře. Zajímavý kousek, ale na nějaké delší popíjení bych si ho asi nevybral.

V Hostivaru místo skvělé Cyklistické osmičky uvařili jedenáctku pšenici. Hodně kořeněné / hřebíčkové pivo, kvasnicové a pšeničně sušenkové, pod tím lehce jablečné a banánové. Znát byl i chmel, zejména v dochuti, na bavorskou pšenici celkem hořké. Mělo příjemný vyšší říz a pilo se dobře, nicméně celkově bylo takové drsnější a méně uhlazené. Bohužel bylo pivo právě dopito, zmizelo nějak nečekaně rychle.

Pšeničné pivo uvařili i v dalším pražském pivovaru U Medvídků. Medvídkovské bílé bylo proti tomu hostivarskému výraznější snad ve všech ohledech. Vonělo po banánech a vanilce, bylo též slušně hřebíčkové a kvasnicové. Chmelu tam byla opravdu hromada, krom vyšší hořkosti vykukovalo i bylinné a trávové aroma. Hodně drsné pivo, překvapivě celkem pitelné… ale stejně tohle asi není správná cesta – mnohem více pšenicím sluší aromatické ovocné chmely než drsná hořkost.

A právě pšenici s aromatickými chmely (konkrétně těmi americkými – American style Weissbeer) nově připravil pivovar U Tří růží. Je výrazně citrusová s tóny tropického ovoce a bylin, též slušně sladová pšeničná a kořeněná. Hořká je jen lehce, má příjemné delší doznívání a pije se skvěle. Klobouk dolů.

O pšenici (a vlastně i své první svrchně kvašené pivo) se pokusil pivovar Dobruška. Nazval ji Mutina a je velmi výrazně banánová, též vanilková a kořeněná. Má příjemné pšeničně sušenkové tělo, jen trochu rušil lehce nižší říz a lehká hořkost v závěru. Ale nepilo se špatně.

A ještě jeden takový pokus se objevil – první IPA z Kounic. Hodně zvláštní pivo, velmi ovocné, nasládlé, takové skoro bonparové. Hořkost nebyla příliš výrazná, sladové tělo spíše plnější s lehkým karamelovým nádechem. Špatné pivo to nebylo, ale skalní fanoušci IPA z něho nadšeni asi nebudou (trošku podobný případ, jako Hopfull z Au-Hallertau).