Slavkovský Helles, Strahov Cherry Mild, Permon Equinox, Clock Fanouš a další pivní novinky

Po vícedenní pauze tu pro vás máme další nálož nových piv. Ne, že bychom doteď nic nepili, ale mezi tím připravováním nové vizáže Pivníků prostě nebyl moc čas o tom psát. Dnes to bude hodně o ejlech, bohužel občas o celkem kvasnicových, sem tam se najde i nějaká ta vada. Ale naštěstí nechybí ani výborné kousky.

Na Strahově uvařili další nové pivo, tentokráte na Česko dosti neobvyklé. Svatý Norbert Cherry Mild je anglický tmavý Mild, do kterého byly při vaření i kvašení přidány višně, a navíc si i poležel na višňovém dřevě. Pivo je to pražené, čokoládové až karamelové, slušně višňové, není prakticky sladké, je znát spíše jemňounká nakyslost. Zajímavé, teď na sklonku léta slušně osvěžující, velmi dobře pitelné. Rozhodně doporučujeme k vyzkoušení. Zkusili jsme i Summer Red Ale, byl moc hezky chmelený, ale na náš vkus trochu kvasnicový. Fajn pivo, ale mohlo by být líp.

Potštejnský Clock přišel s novým American Amber Ale Fanouš, použitými chmely jsou oblíbené Citra a Nelson Sauvin. Příjemně citrusové a bylinné, karamelové, toustové, s tóny lesního ovoce. My jsme bohužel měli smůlu podobně jako u výše zmíněného Red Ale, bylo docela kvasnicové. Naštěstí ne přehnaně, takže se i tak pilo dobře. Vůbec bychom ty kvasnice v ejlech zakázali. Ke Clockovi ještě dodáme, že jsme po tři čtvrtě roce, přesně na konci trvanlivosti, zkusili na dubových chipsech dozrávaný Imperial Stout Sarah. Velmi příjemný hutný Stout, nijak se nerozjel, ale na druhou ani nikam moc neposunul, jen se trochu zvýraznil alkohol.

Ve Slavkovském pivovaru plují proti proudu a pouštějí se i do méně populárních pivních stylů. Příkladem je třeba Helles, inspirovaný stejnojmennými bavorskými pivy. Příjemně obilně sladový, docela slušně chmelený s převážně bylinnými tóny. Úplně dokonale bavorské bratrance nepřipomíná, je spíše na pomezí mezi českým a německým ležákem, ale pije se výborně. Ani klasika dvanáctka z tohoto pivovaru nebyla špatná, i když měla lehoučké tóny máslíčka někde na úrovni Pilsner Urquellu.

Jeden ne tolik populární pivní styl uvařili v pivovaru Kolčavka. Je to IRA, tedy Irish Red Ale, polotmavá dvanáctka. Pivo s tóny toustů, chleba a chlebové kůrky, kapku ovocné, docela hodně kvasnicové. Nic extra úžasného, i když alespoň bez vad. Extrémně zakalená a kvasnicová byla i světlá pšenice, ale díky výraznému řízu, který přežil i patnáct minut potřebných na načepování jednoho piva, se docela dala. Opravdu by ta piva mohli nechat ležet trochu déle, kvasničákem je zde skoro každé pivo a všechna chutnají tak nějak kvasnicově a chlebově. Skoro zbytečné se pak trápit s nějakými pivními styly, mohou tu nabízet třeba světlý kvasničák, polotmavý kvasničák a tmavý kvasničák a je vymalováno.

Sokolovský Permon pokračuje ve spanilé ejlové jízdě. Přišel s novinkou Double IPA, která je sice na dvojitou IPA není příliš silná, ale v chuti to na ni i sedí. Je sladší, sladová, chmelově citrusová, s tóny tropického ovoce. Sladkost vyrovnává vysoká hořkost, pije se to velmi dobře. Jediné, co nám vadilo, bylo příliš mnoho kvasnic v láhvi – ani po týdnu v lednici se všechny neusadily a v pivu byly malinko znát. Ale na level kvasnicová bomba typu Hastrman to naštěstí nemá. Druhým novým pivem od Permona je Hopper s chmelem Equinox. IPA s tóny mandarinek, grepů a manga, hodně hořká, svěží, výborně pitelná. Ochutnali jsme poněkolikáté i Permon APA, je už teď dobře vyladěný, příjemný a čistý, dobře se chlastací ejl.

Létající pivovar Klínec-Katz se pustil do belgických vod, připravil třináctku Saison. Příjemně chmelené pivo, s tóny bylin a citrusové kůry, obilně sladové i znatelně „belgicky“ peprné. Sice tu taky byly přítomny nějaké ty kvasnice, ale Saisonu to v zásadě ani moc nevadí. Fajn pivo.

Další létající pivovar, Prager Laffe, vypouští do světa další a další ejly. Třináctka Brownie má být zřejmě Brown Ale. Karamelová, toustová, lehce bylinná a celkem rušivě máslová. Nic moc. Příliš nás nebrala ani Red IPA Dandy, sice hezky ovocná, ale též docela máslová. Holt každý den není posvícení, v Prager Laffe se to někdy povede velmi dobře, jindy zase příliš ne.

O pivovaru U Tří růží tu neustále píšeme, že tam asi kvůli drahým pivům nevalné kvality přestaneme chodit. Ale stejně se zase necháme strhnout s tím, že by tam mohlo být něco výborného, co by se kvalitou mohlo rovnat jejich dřívější produkci. Tentokráte tu na čepu byly novinky Pale Ale a Žitný speciál. Žitný speciál celkem ušel, sladový, obilný, jen malinko žitný, kapku máslíčkový, ale jinak docela pitelný. Zato Pale Ale byl vyloženě zklamáním. Pod vcelku příjemným chmelem se objevovaly máslové a zeleninové celerové tóny, pil se docela špatně. Do polívky či na procvičení vad v pivu asi dobré, ale za čtyřicet pět korun za čtvrtlitr by člověk přeci jen čekal něco lepšího.