V sobotu se na letišti u Velké Dobré konal šestý ročník festivalu Středočeské Pivní slavnosti. My se této akce poprvé zúčastnili vloni a zase tak špatné to na ní nebylo, takže jsme se rozhodli letos zkusit štěstí znovu.
První změna oproti loňsku byla v omezení kyvadlové autobusové dopravy – z některých míst, třeba nám nejbližších Hostivic, už nebyla vypravována. Nám to ale ani nevadilo, zajeli jsme si vlakem do Kladna a od zdejšího nádraží si udělali fajn procházku lesem.
Změn na festivalu bylo ale povícero. Pryč byl velký pivní stan uprostřed – jediné místo na celé akci, kde bylo možné najít trochu více stínu. Zmizely i cisterny s pitnou vodou a nahradily je u záchodů umývárny s nevábně vypadající vodou užitkovou. Zřejmě aby si návštěvníci ten úžeh řádně užili bez možnosti osvěžení. Zajímalo by nás, zda byly náklady na festival drasticky osekány (vloni to bylo milion a půl, letošní částku se nám dohledat nepodařilo) či peníze prostě spolkly dražší kapely či „tradičně česky“ nějací kamarádi radních.
Pozitivní bylo, že letos byl festival na užším prostoru, takže skok na pivo na druhém konci areálu už nebyl půldenním výletem. Fajn bylo i parkoviště na kola u vstupu – vloni na festivalu na velké ploše nevadila, ale nyní by už ve větším množství překážet mohla.
Pivovarů se zúčastnilo kolem pětadvaceti, když připočítáme i průmyslová piva čepovaná u stánků s jídlem, tak tu celkově mohlo téci kolem stovky druhů piv. Zase tak fascinující nabídka to ale nebyla – část stánků měly menší průmyslové pivovary, které člověk v Praze a Středočeském kraji potká snadno, byla tu i řada minipivovarů vařících stabilně špatná piva. Nicméně i tak bylo z čeho vybírat – minimálně tak deset minipivovarů tu bylo fajnových.
Co všechno jsme stihli ochutnat? Začneme třeba novým pivovarem Dědkův mlýn, který sídlí v nedaleké Unhošti. Na festivalu čepoval svůj světlý speciál Pitmaster, který obsahoval polovinu nakuřovaného sladu z Bambergu. Sladové a lehce uzené pivo, chmelově kořenité s nádechem peprnosti a citrusů. Zajímavé s dobře pitelné – na prvotinu rozhodně fajn.
Průmyslový Žatec tu točil zbrusu novou za studena chmelenou desítku. Vcelku hezky chmelené pivo, ale ne úplně chuťově čisté. Pít se dalo.
Piva z České Kamenice se do Prahy moc často nedostanou, takže jsme zkusili rovnou dva kousky. Světlá dvanáctka Podkova byla slušně chmelená, s trochu drsnějším závěrem, vcelku fajn. Příjemný byl medový speciál Kaple, původně vánoční pivo, nyní vařené častěji. Sladový, medový, jemně chmelený a dobře pitelný.
Od pražského létajícího pivovaru Trilobit jsme poprvé zkusili jeho základní světlý ležák. Pěkně bylinně chmelové pivo, sladové i slušně hořké. Vyvážené a dobře pitelné – to by nám nevadilo pít celé odpoledne.
Od Poddžbánského pivovaru v Mutějovicích jsme měli také dva kousky. Speciál Chmelda – chmelený pouze českým Sládkem – byl fajn, i když trochu doladění by užil. Ale tmavý speciál Mourek se nepovedl – drsnější karamelkové a máslové pivo, které jsme měli potíž dopít. Nu, podobné rozporuplné dojmy máme z piv tohoto pivovaru už dlouho.
Pivovar Zichovec přivezl novinku – devítku Spotlight Ale. Sladové a výrazně citrusové pivo, též i docela hodně hořké. Trochu drsněji chmelené, ale na devítku stejně bezva.
Od plzeňského Ravena jsme okusili pšeničné pivo s vodním melounem i bavorským chmelem Melon, vařené ve spolupráci s polským pivovarem Gzub. Watermelon Wheat nezklamal – obilné pivo s tóny citrusů, melounů i lehkou kořeněností. Příjemný kousek. Dobrý byl i Gunslinger, IPA amerického střihu o stupňovitosti patnáct. Výrazně ovocný, hořký a i přes lehký máslový nádech dobře pitelný.
A pak tu byla piva, která nás příliš nepotěšila. Rauch z Kounického pivovaru byl sladší sladový, karamelový, s tóny bonparů a másla. Pít se dalo, ale ve srovnání s často výbornými pivy z Kounic to zklamání bylo.
Čepoval se tu i pšeničný ležák Muška od branické Mouchy – spodně kvašené pivo, stejně jako všechna piva z tohoto pivovaru. Sladové a obilné pivo, nasládlé, s divnými tóny mladiny a zatuchlosti. Nic dobrého, ale oproti dřívějším hrůzným pivům z Mouchy to bylo vlastně zlepšení.
A když už jsme byli v té Velké Dobré, tak jsme si na závěr dali Dobráka z Velké Dobré od nedalekého pivovaru Starokladno. Neměli jsme to dělat – extra divné pivo s tóny zeleniny, másla a nepříjemné zemitosti. Nedávný relativně pitelný Irský Stout byl zřejmě omyl, pivo v tomto pivovaru stále vařit neumí.
Času nám zbývalo ještě mnoho, ale z toho vedra jsme už byli trochu připálení a moc zajímavých věcí k ochutnání na slavnostech už nebylo, takže jsme se po čtyřech hodinách na festivalu sebrali a odjeli do nedalekého Slaného (o dojmy z tamních pivovarů se podělíme v dalším článku). Středočeské Pivní slavnosti sice nebyly tak špatné, ale nadšeni jsme z nich také nebyli – příště si asi raději naplánujeme jiný program.
Více fotek najdete v naší fotogalerii Šesté Středočeské Pivní slavnosti Velká Dobrá.
