Určitě jste to už zažili. Přijdete do hospody a v pivním lístku zde mají uvedeno „Čepujeme naše unikátní pivo, vařené speciálně pro tento podnik podle původní receptury.“ A když se zeptáte obsluhy, co je to vlastně za pivo a kde se vaří, dozvíte se, že je to buď tajemství a nebo že ho má na svědomí nějaký ne úplně malý průmyslový pivovar. Dá se tomu věřit? Podíváme se na to trochu podrobněji.
Začneme třeba jedním příkladem z Brna a jedním z Prahy. V restauraci U Bílého beránka už mnoho let nabízejí své vlastní pivo Beránek. Když jsme tam byli na návštěvě, bylo nám sděleno, že je vařeno ve Velkém Březně – to je Březňák ze skupiny Heineken. V Praze zase najdete Hotel Beránek, který prodává své pivo Beránek, v zelených patentních lahvích pivovaru Chodovar. Jsou to opravdu speciální piva nebo jen přejmenovaná klasická produkce? Zkusíme trochu matematiky. Velké Březno má varnu o objemu 210 hektolitrů, Chodovar 200 hektolitrů. Což znamená zhruba 400 velkých padesátilitrových sudů piva. Kolik toho taková restaurace zvládne prodat? V Brně mají na čepu další tři piva a nóbl hotel v Praze zase asi nebude mít nijak zázračný odbyt… kolik měsíců, možná i let by tedy prodávali pivo z jedné várky? A ty stovky sudů by mezitím ležely někde ladem ve skladech? Asi bychom spíše věřili na Ježíška než v unikátnost takového piva.
Rekordman ve vaření jedinečných piv podle původních receptur pro různé hospůdky a restaurace je asi průmyslový pivovar Chotěboř. Vaří Dašické pivo pro Dašické sklepy, Chrudimské pivo pro restauraci Na Bídě, pivo Kostecký Hlt pro restauraci U Draka u hradu Kost, pivo Herbert pro restauraci u sv. Václava – Grill Big Hill, Fryčovu dvanáctku pro restauraci Na Pekárně, pivo Karlštejn, pivo Hamerník pro Hamerskou krčmu, pivo pro pražský pivovar U Supa či i pivo pro pivovar Lorec Kutná Hora1. Určitě se po republice najdou i další podobná piva vařená v Chotěboři, tohle je jen pár zástupců, o kterých jsme se doslechli. Navíc to často bývají i dva až tři druhy piv, kolik to celkově musí být unikátních receptů? Kolik desítek ležáckých tanků a desítek tisíc sudů by museli mít v pivovaru pro takováto piva vyhrazeno, tedy za předpokladu, že by lidé ta piva pili jako o život, aby se nekazila? A zrovna jako na potvoru jsou parametry piv stejné jako u základní produkce Chotěboře, nenajdete tam žádný světlý speciál, tmavé výčepní nebo něco podobného. Nemáme rádi příkré soudy, ale tak nějak se obáváme, že v tomto případě většina zmíněných prostě klame své zákazníky a vlastně bezostyšně lže.
Populární je i vaření piva v Kácově. Měsíce před uvedením technologie do provozu měl jejich piva pražský pivovar Národní. Parametry se od klasické kácovské produkce nijak nelišily a chuťově nám přišla také podezřele podobná – ale kdo ví, úplně pravidelní pijáci Kácova nejsme. Kácov připravuje piva i pro Poděbradský zdroj, shodou okolností mají také stejné parametry jako kácovský sortiment. V Kácově si dále třeba Malešický mikropivovar nechává vařit pivo Malešický Originál N°2 – stupňovitostí i alkoholem zrovna náhodou připomíná nefiltrovanou verzi ležáku premium.
Přemýšlíme, jestli jsme už viděli pivo vařené v průmyslovém pivovaru pro nějakou hospodu, které by mělo jiné parametry než běžná produkce daného pivovaru. Nějak si na žádné takové nevzpomínáme.
Nejjednodušší je samozřejmě říct, že je tajemství, kde se pivo vaří. Tím se podnik zbaví většiny podezřívavých dotazů, zda je to opravdu unikátní pivo, vařené speciálně pro ně. „Nemůžeme vám to v žádném případě ani naznačit, ale samozřejmě jde o náš vlastní recept.“ Takhle to dělala třeba osobitá pražská burgrárna Bejzment se „svou“ desítkou.
Zárukou unikátnosti nemusí být ani to, že se pivo vaří v minipivovaru – kde by objem vyrobeného piva mohl být pro daný podnik ideální. Třeba v Počernickém pivovaru roky před otevřením měli vlastní piva… třeba vánoční kořeněnou čtrnáctku. A jakousi neuvěřitelnou náhodou podobné pivo uvařily i Svitavy. Později si „podle vlastní receptury“ vařili pivo v sedlčanském Krčínu. Ochutnali jsme jen dvanáctku IPA, a světe div se, Krčín má též dvanáctku IPA. Jakmile si v Dolních Počernicích začali vařit své vlastní pivo, mávnutím kouzelného proutku se u receptu IPA z dvanáctky stala patnáctka.
Takhle můžeme pokračovat skoro do nekonečna. Připravovaný pražský pivovar U Supa – nejdříve nabízel vlastní pivo, vařené také v Krčínu. Podívejme se na popisek z webových stránek pivovaru:
Polotmavý ležák Sup 12,5°
Pivo SUP je polotmavý ležák o obsahu alkoholu 5 % obj. Je to původní Vídeňský ležák o stupňovitosti 12,3 – 12,7, středně prokvašený, vyrobený z třech druhů sladů. Pro chmelení je použito chmelové odrůdy Premiant Sládek s hořkostí 25 – 27 IBU, což dodává pivu plné chuti a chmelové aroma, které navazuje na tradici tzv. vídeňského piva.
Nepřipomínám vám to trochu Krčínův vídeňský ležák? S kvalitou svého krčínského piva zde ale údajně nebyli spokojeni, takže změnili dodavatele a „nechali si uvařit“ několik druhů piv v Chotěboři. Takže několik měsíců, než se v Chotěboři daná piva připravila, čepovali ten nevyhovující Krčín? A co budou dělat s těmi stovkami sudů z Chotěboře, když mají teď někdy začít čepovat opravdové vlastní pivo? Samozřejmě je základem informovat správně zákazníky – proto se v jedné z debat o tomto pivovaru mezi pivními znalci dočtete: Vlastní pivo bude U Supa na přelomu roku. Personál ovšem má za úkol tvrdit opak. Chápejte – cizincům je to jedno. Tak to šiřte, prosím, pouze ve známé pivní komunitě. Pak se ani člověk nemůže divit, že v zahraničí pak píší takovéhle články o nečekaných objevech.
Podobné počiny se nevyhýbají ani nejznámějším minipivovarům. Třeba v restauraci penzionu Hrad Sedloňov mají vlastní pivo Snow Beer. Tuto polotmavou dvanáctku vaří Clock a shodou náhod má do písmene stejný popis jako Maid. Proč je to tedy vlastní pivo?
Nicméně ani zdaleka neplatí, že každý podnik, který čepuje své pivo, ve skutečnosti vodí zákazníky za nos. Třeba hospody jako bar Napalmě, Poctivej výčep, Pivní rozmanitost, Illegal Beer, Ochutnávková pivnice a další si nechaly uvařit pivo pro svoji hospodu – ale pochlubily se například na sociálních sítích fotkami z vaření. Či zveřejnily podrobné recepty svých piv, ze kterých je hned jasné, že nejde o žádné přejmenované pivo onoho pivovaru.
Speciálním případem, který v poslední době získává na popularitě, je založení fiktivního pivovaru a prodávání sortimentu některého průmyslového pivovaru. Příkladem je třeba „pražský“ Starosta – parametry piv má úplně stejné jako vratislavický Konrad, ale pro zmatení nepřítele se třeba jejich šestnáctka jmenuje Panther Traditional Ale, takže podobnost s Bizon Traditional Ale nemůže nikdy nikomu dojít.
Pivovary jako je Starosta si soukromě označujeme jako přebalovací pivovary. Patří mezi ně zřejmě pivovary jako jsou Baraba, Good Bulldog, Kousek Qanto, Novopražský pivovar či Bohemia Classic. Mají společné jmenovatele – naleštěné kýčovité marketingové materiály a o pivu samotném se dozvíte maximálně to, že je poctivě vařeno ze sladu a chmele.
Prachatický „létající pivovar“ Lachtan zase nejspíše jen přejmenovává piva z českobudějovické Krajinské 27, sortiment má shodný. Část svých piv z různých průmyslových či malých pivovarů přebaluje Holy Farm z petrovské pivotéky Pod ořechem. Pražský Hells Bells Rockin' Pub zase pod svým jménem prodává piva od létajících Bad Flash. I pivovar Malešov ještě nedávno prodával přebalená Břevnovská piva, na jejich lahvích najdete popisek „… nyní se k vám dostává další výsledek naší práce. Pivo, které držíte v ruce, pochází z prastarého pivovaru, který spolu s tvrzí prožívá své znovuzrození.“ Tak určitě.
Začali jste se trochu ztrácet, že? A podobných příkladů je velké množství, vyšlo by to na řadu dalších článků a mnoho hodin strávených hledáním informací. Udržet přehled o všech těchto záležitostech není asi v silách žádného smrtelníka. Proto tu máme pár indícií, podle kterých ve většině případů poznáte, zda jde o opravdové pivo či prostý podfuk:
- Zatajují původ piva – nevidíme důvod, proč by to někdo dělal – jen ten, že se bojí odhalení svého klamání.
- Nezveřejňují žádné konkrétní informace o pivu a jeho složení – dočtete se jen, že je tradiční, dle starodávného receptu a z poctivých surovin.
- Na stránkách či sociálních sítích nenajdete žádné fotky z vaření či ochutnávání piva.
- Nechlubí se sládkem, který jim pivo vaří, či nápadem, jak se k vlastnímu pivu dopracovali.
- Malý podnik si nechává vařit pivo ve velkém pivovaru – jak jsme si ukázali na příkladech výše.
- Podnik se svým pivem moc nechlubí, krom pár zmínek. Přeci jen když přepíšete název piva v nápojovém lístku, není důvod se ho pak snažit nějak více prodávat.
Jaké zkušenosti máte s podobnými „vlastními pivy“ vy? Potkali jste někdy něco podezřelého, o čem jste dlouze přemýšleli, co je to za pivo? Pochlubte se v komentářích, budeme rádi za jakékoliv další informace.
1) ↑ Neplést se skutečným obnoveným Měšťanským pivovarem Kutná Hora, který v prostorách bývalého pivovaru a tvrze Lorec sídlí.
