Pivo na Náplavce podruhé

Tento pátek a sobotu proběhl v Praze druhý ročník festivalu Pivo na Náplavce. Ještě ve čtvrtek se sice zdálo, že je akce kvůli stoupající vodě a hrozícím záplavám v ohrožení, ale nakonec se naštěstí zrušení a přesunutí termínu jako minulý rok nekonalo, takže festival proběhl bez potíží.

Systém vstupného byl stejný jako minulý rok, vlastně i jako rok předtím na Žižkovském pivobraní, jehož první ročník byl tehdy též pořádán Farmářským tržištěm. Zaplatíte poplatek 60 Kč, dostanete sklenici a  jen do ní vám ve stáncích načepují pivo. Pokud pivo na festivalu pít nechcete, máte vstup zdarma. Nese to s sebou sice jisté výhody, nepije se tu moc z kelímků, ale zase si lidé bez potíží k poslechu kapel přinesou víno z Alberta či petku Braníku z nejbližší večerky. Kapel, které zřejmě návštěvník částečně platí ze vstupného a vypitého piva, a které nás osobně většinou spíše obtěžují. Řada pivovarských stánků ale na přikázání točit pouze do oficiálního skla příliš nedbala, takže člověk potkával lidi s půllitry a třetinkami s logy všemožných pivovarů, dokonce jsme zahlédli i několik kelímků.

Festival jsme navštívili v pátek, kdy byla předpověď počasí ještě relativně nepříznivá, nakonec ale spadlo jen pár kapek a většinu času bylo pěkně. Což bylo docela štěstí, protože krom dvou menších stanů, kam by se vešla tak setina návštěvníků, nebylo kde se před deštěm skrýt. Lidí dle očekávání dorazilo mnoho, sem tam se tvořily fronty, probojovat se na druhý konec Náplavky k vyhlédnutému pivu byl občas trochu problém. Ale přežít to nějak šlo.

K jídlu si zde člověk mohl vybrat ze všech možných specialit, jedinou nevýhodou byly větší fronty u těch lépe vypadajících pochutin. Výběr zajímavého jídla bylo zřejmě největší plus tohoto festivalu.

Na vymývání byla k dispozici tři korýtka, která tedy občas zlobila, někdy netekla, jindy byl tlak vody vysoký… ale byla dobře rozmístěna, takže si člověk mohl umýt sklo snadno. Návštěvníci toho moc nevyužívali, tak některé pivovarské stánky jako například U Stočesů vymývaly lidem sklenice před čepováním. To bylo sympatické, i když lidem to bylo asi tak nějak jedno.

Ceny za pivo byly trochu vyšší, i u slabších kousků to bylo kolem 30 korun za třetinku, což z toho zřejmě dělá nejdražší pivní festival u nás. Ale vzhledem k lokalitě je to pochopitelné. My se tedy raději zaměřili na piva nám neznámá, naše oblíbence si raději dáme někde v klidu v hospůdce, často i za lepší peníz.

Výběr byl vcelku slušný, bylo zde bratru 30 minipivovarů a 10 menších a středních průmyslových. Některé pivovary měly na čepu i více než dvě piva, třeba i čtyři či pět. Dále zde bylo na čepu i několik českých ciderů, třebas Václav V. či F.H.Prager.

Na úvod jsme zkusili dvě desítky. Desítka od ZLouna z Loun nám příliš nechutnala, neměla tolik příjemnou hořkost a rušila v ní lehká kyselost. Trochu lepší byla Hostomická desítka, celkem pitelná, ale neuhlazená – nic, co bychom si dávali dobrovolně znovu.

Z ležáků nás zaujaly zejména dvě dvanáctky z žateckého Chmelařského institutu, jedna chmelená za studena novým a populárním Kazbekem, druhá podobně novým, ale téměř neznámým Rubínem. Kazbek byl vesměs fajn, kořenitý, lehce bylinný, citrusový a mentolový. Rubín byl kořenitý, bylinný, s tóny citrónové trávy a citrusové kůry, trochu i jakoby zázvoru. Zajímavé pivo a celkově i lepší než to s Kazbekem, ale spíše to asi bude dáno povedenější várkou piva než kvalitami chmele.

Festival měl i své vlastní pivo, Vltavského motýlka, za cenu 63 korun si zde člověk mohl koupit půllitrovou láhev. Pivo bylo uvařeno v plzeňském pivovaru Pašák a později jsme se u diplomy ověšeného Pašákova stánku od žoviálního majitele či snad sládka dozvěděli, že je to prostě jen přejmenovaný světlý Pašák. Nu, ale ani platit 35 korun za obyčejnou dvanáctku (zřejmě diplomový příplatek) se nám z principu moc nechtělo… raději si ho dáme v létě v Plzni pod komínem.

Dále jsme tu ochutnali osobitý medový ležák Pivo Máye, který uvařil ústecký pivovar Na Rychtě na počest spisovatele Karla Maye. Medově sladové a chmelově trávové pivo, trošku nevyrovnané, po ohřátí ve vůni rušivě zatuchlé. Osobité a průměrně pitelné. Trochu jsme si spravili chuť novým a zároveň prvním ležákem z Pivovaru Podlesí. Příjemně chmelově kořenité, bylinné a lehce citrusové pivo, sladové a nasládlé. Ocenili bychom ho asi trochu méně sladké, ale i tak se pilo dobře.

Ze zástupců silných spodně kvašených piv jsme zvolili tmavý speciál z Hostomic. Hodně pražené a kávové pivo, s tóny pražených oříšků a karamelu, též i trochy třešní a sušeného ovoce. Moc příjemné a dobře pitelné pivo, asi ještě lepší než před týdnem na Vysmolení, kde bylo čepováno z vysmoleného sudu. Byl zde i Maibock z Pivovarského domu – sladový a karamelový slaďoušek, lehce ovocný i chmelený, pil se dobře.

Nejvíce jsme se těšili na nové pivo od Tří růží, Starobavorskou pšeničnou čtrnáctku. Ale překvapila nás ne úplně v pozitivním slova smyslu. Ve vůni nakyslá až lehce octová, po ohřátí s tóny zkažených vajec a hub, v chuti nahnilé pomeranče a přezrálé banány. Podivné a nepříjemné pivo, které se s ohříváním stalo nepitelným. Tfujtajbl. Za posledních pár měsíců je to už třetí rozjeté pivo od Růží, něco by s tím asi měli začít dělat.

Zatnuli jsme zuby a po extrémně nechutné pšenici na minulém Pivě na Náplavce jsme dali ještě jednou šanci Kahanovi z Mostu. Jeho Rauch čtrnáctka byla hodně uzená, sladově toustová a karamelová, i lehce kyselá a ovocná, s nízkým řízem. Osobité pivo, dle všeho by snad mělo jít o pivo pšeničné. Celkem se pít dalo.

Na závěr jsme si nechali ejly. Od pivovaru U Bizona, jehož piva nám v minulosti vesměs chutnala, jsme zkusili American Pale Ale Aparát. Bylinné, pomerančové, karamelové a toustové pivo s drsnější a ulpívající hořkostí, nízkým řízem. Nevyvážené a nedobré. O něco lepší byl ALEnt od ZLouna, bylinné, karamelkově sladové pivo s tóny tropického ovoce i citrusů a trochu drsnější hořkostí. Dalo se, takový oukej „český ejl“.

Zkusili jsme i American Pale Ale od letovského MMX, příjemné pivo, citrusově a broskvově ovocné, obilně sladové, dobře pitelné. Jako poslední jsme si dali IPA od rokycanského pivovaru U Stočesů, od nich jsme už dlouho nic neměli. Měděný ejl s tropickým a kandovaným ovocem, citrusy, lehkou pryskyřicí a karamelem. Příjemné a dobře pitelné pivo.

Závěr večera jsme si chtěli zpříjemnit něčím opravdu dobrým a též si spravit chuť po některých pivech, kroky nás zavedly k pivní dodávce z Všeradic. Jenže to už bylo pár minut po deváté a festival oficiálně končil, dodávka byla zavřená a opuštěná. Ani už jsme neměli sílu obíhat další stánky, které ještě stále čepovaly, zda je ještě někde něco zajímavého na čepu a raději jsme Náplavku spořádaně opustili a zašli spolu s několika dalšími návštěvníky na bavorská piva do nedalekého Dna pytle :)

Když to shrneme, byl to takový fajn pivní festival, dle očekávání trochu přeplněný a dražší. Na piva jsme kvůli zkoušení nám neznámých moc štěstí neměli, ale třeba na Hostomickém speciálu, Stočesovské IPA, Podleském ležáku či APA z MMX by se určitě pár hodin vydržet dalo. Příště se zde zřejmě objevíme znovu, prostě díky lokalitě sem můžeme jen zajet kouknout na piva a v krajním případně zajít místo na festival třeba do nějaké blízké hospůdky, v docházkové vzdálenosti jich pár je. Pro nepražské bychom ale doporučili raději festivaly typu Festival minipivovarů na Hradě či Slunce ve skle, tam je to přeci jen trochu více orientováno na lidi, kteří se o pivo zajímají.