Pivní zajímavosti uplynulého týdne

Mám teď práce až nad hlavu, takže se k nějakému sofistikovanějšímu a pravidelnějšímu psaní článků nedostanu. Shrnu tedy naše pivní zážitky v uplynulém týdnu do jednoho rychlého článku :)

O našem sobotním pivním výletu v Olomouci jsem již psala v samostatném článku. V neděli jsme na něj navázali krátkou odpolední návštěvou dvou Brněnských restauračních pivovarů. Tím prvním byl pivovar Magistr. O naší první návštěvě tohoto pivovaru jsem již psala. Tentokrát jsme sem zaskočili pouze na chvilku a na ochutnání čtyř malých piv, která však byla bohužel horší, než při naší minulé návštěvě.

Nově v naší zápisníkové éře jsme navštívili pivovar Pegas. V předchozích érách jsme zde byli již mnohokrát a nejasně si pamatuji, že místní piva nebyla nijak převratná, ale nebyl to většinou také žádný průšvih. Tentokrát byly oba ležáky (světlý i tmavý) silně přesycené a díky tomu hůře pitelné. Zdejší pšeničné pivo je pro mě méně zajímavé. Pivovar sice uvádí, že je vyráběno svrchním kvašením, ale nejedná se o bavorský typ svrchně kvašeného pšeničného piva. Ve výsledku připomíná spíše lehce kyselejší ležák s kvasničnou vůní i chutí. Průšvih to není, ale zázrak také ne. Každopádně v létě může být osvěžující a vlastně bych si do něj klidně i příště nechala dát ten obligátní citron :)) Asi nejlépe nám zachutnal Pegas Gold, který byl však také postižený dosti vyšším nasycení, ač ne tak výrazně jako ležáky.

Po sepsání dojmů ze všech čtyř brněnských pivovarů docházím k závěru, že jsou všechny na podobné úrovni. Každý z nich má holt nějaké své mouchy, ale klidně bych do některého z nich při příští návštěvě Brna zašla znovu. Velkým pozitivem je, že ve všech jsou oddělené nekuřácké prostory (Líšeňský pivovar je dokonce nekuřácký kompletně).

Ve středu bylo na Strahově představeno nové pivo Plzeňského pivovaru Fénix (viz níže). My jsme si tuto velkou slávu nechali raději ujít a zašli ochutnat nové pivo létajícího pivovaru Nomád Black Hawk. Byla to prozatím zkušební verze tohoto piva, takže se nechme překvapit, jak dopadne jeho verze konečná. Každopádně pivo je to vskutku drsné a především pro ty, kterým není pivo nikdy dost chmelené :)) Sladová složka piva je chmelem položena na lopatky.

Zaskočili jsme také do restaurace Fošna na jedno Děvče. Opravdu příjemný a útulný podnik. Všechny stěny obložené dřevem, ze stropu visí chmel a v kamnech praská dřevo. Člověk v něm má pocit, že sedí v nějaké zapadlé hospůdce kdesi na horách. Doufám, že si někdy v tom našem pobíhání vyhradíme delší čas, abychom tu poseděli nad třemi pivy. To je totiž dle slov majitele minimální množství piva, při kterém člověk zjistí, jestli mu chutná, či nechutná… Něco na tom je :) Více informací o hospůdce najdete na jejich Facebookové stránce.

Ve čtvrtek jsme si zaskočili k Zubatému psovi na strahovský Svatý Norbert Golden Strong Ale. Příjemně ovocné Ale šmrncnuté citrusovými a karamelovými tóny, s poměrně výraznou chmelovou hořkostí a dlouhým citrusovým dozníváním. Zlaté moc není, spíše měděné (tak doufám, že jsme dostali správné pivo :)). Velmi dobré, ale Strahov umí i lépe :) Každopádně stojí za ochutnání.

Na pátek jsme si naplánovali ochutnání novinky Chlumeckého Amber Ale (nějak se nám ty Amber Ale množí :)). V Praze jej točí například v restauraci Pinta. Amber Ale není špatný, na pivo z průmyslového pivovaru je celkem vydařený a poměrně pitelný. Na čepu této restaurace kromě mnoha piv od společnosti Pivovary Lobkowicz (dříve K Brewery) najdete i točený cider Aspall, což je osvěžující suchý čistě jablečný cider. Velké zlepšení například od často točeného cideru Magners.

A když už jsme začali pivem z většího pivovaru, rozhodli jsme se, že budeme stateční a zajdeme na točený Fénix do klubu Blink. Blink je dočasný klub (fungovat bude do 11.3.), který se nachází v pražské Holešovické tržnici mezi Alzou a Penny a je to z nějakého podivného důvodu jediné místo v České republice, kde Fénix čepují (alespoň podle oficiálních stránek). Po průchodu strašidelnou chodbou se zastavujeme před obrovskými masivními železnými a především zavřenými dveřmi klubu, ze kterého se linou tóny hlasité hudby. Chvilku zbaběle přemýšlíme, že raději utečeme, ale Bořík celou situaci řeší tím, že se odvážně vrhá dovnitř a po chvilce se pro nás vrací. Vstupné není třeba a Fénix nám natočí. Točí jej tedy do umělohmotného kelímku, ale co už. Usedáme na koženkové sedačky a ochutnáváme, cítíc se poněkud nepatřičně mezi místní omladinou (z nichž mimochodem nikdo Fénix nepije a ti, kteří drží v ruce kelímek, v něm mají Kozla) :) Fénix není špatné pivo a dokážu si představit, že bych si ho v létě někde na zahrádce dala. Chuť a vůně pomerančů a pomerančové kůry je velmi výrazná až malinko přehnaně, ale v pozadí nesměle prosvítají i lehce banánové tóny svrchně kvašeného pšeničného piva. Čekali jsme hrůzu a byli poměrně mile překvapeni.