Pivní výlet v Brně - Den druhý v Líšeňském pivovaru a na Vánoční pivní besídce Pivní rozmanitosti

Na nedělní poledne jsme měli naplánovanou návštěvu pivovaru Pegas. V Magistrovi jsme se však od pana Svobody dozvěděli o dalším novém pivovaru, který úplně unikl naší pozornosti. Nachází se až na kraji Brna a jmenuje se Líšeňský pivovar. Měníme tedy plány a místo do Pegasu (který už bohužel navštívit nestihneme), vyrážíme do Líšně. Líšeňský pivovar se nachází v jakémsi komunistickém nákupním komplexu. Uvnitř je však velmi pěkně opravený a útulný. Pozitivem je, že je čistě nekuřácký. Navíc je také téměř prázdný. K jídlu si zde dáváme polévku, která ničím nevyniká… snad jen rozpuštěným nastrouhaným eidamem ala Mimibazar :) Ale jíst se dá, je jí velký kotel a je teplá.

Objednáváme si světlý ležák Marvana a světlý speciál Ležouna. Ležoun je o něco lepší. Oba s nižším řízem, v případě Marvana pak téměř úplně bez řízu. Není to úplně propadák, ale rozhodně celkem zklamání. Pokračujeme pšenicí. Tentokrát nezapomeneme požádat, aby nám ji dali bez citronu (standardně citron přidávají na kraj sklenice). Ani ta nás nijak neosloví. Typické pšeničné tóny jsou zde dosti potlačené a nevýrazná. Polotmavý speciál Pavián je nejlepší pivo zde ochutnané. Na závěr zkusíme zaexperimentovat se zdejšími ochucenými ležák – malinou a višní. Oba si dáváme bez sirupu, který na ně slibují v nápojovém lístku nalít, i bez ovoce, které do nich slibují vhodit. Servírky nás přesvědčují, ať si aspoň malinu dáme s malinou a sirupem, že je to pak to nejlepší pivo, které tu v pivovaru mají. Obě ochucená piva vypadají naprosto stejně a mimoděk nám připomenou věčné variace na ochucené téma od Opata. Na závěr se ještě zkouším ptát servírek na výrobu piva. Ty mi však odvětí, že nic neví, protože paní sládková a majitelka jim řekla, že to je výrobní tajemství. Velkou důvěru to v nás nevzbuzuje a Líšeňský pivovar opouštíme s poznatkem, že za pozornost příliš nestojí.

Z Líšně zamíříme do pivovaru Starobrno. Ne, že bychom chtěli ochutnat další výpotky heinekeního kolosu, ale v areálu pivovaru se koná poslední Vánoční pivní besídka Pivní rozmanitosti. Přijíždíme asi s hodinovým zpožděním a jsme překvapeni obrovským zájmem lidí o tuto akci. Zatímco v Praze byly prostory klubu Hoo Doo téměř prázdné, tady je hlava na hlavě. Všechny židle jsou již dávno rozebrané (nemluvě o těch několika málo stolech). Prostředí je příjemné, dobře osvětlené a naprosto nekuřácké. Hurá :)

Na úvod si dáváme slaboučké Blonde Ale Harviestoun Bitter & Twisted. Skvělý a velmi pitelný kousek. Tropické ovoce, lesní plody, borovice a černý bez. Jako další ulovíme Beer Here Ammestout patřící do pivního stylu Milk Stout, tedy mléčný stout (v Anglii Sweet stout). Skvělý kousek. Ve vůni káva, pražený slad, hořká čokoláda a vanilka. V chuti čokoláda, káva, vanilka, lehce karamel a dlouhé doznívání mléčné čokolády a kapučína. Doplňujeme si poznámky o Tap 6 Unser Aventinus. Tendle weizenbock je prostě skvělý. Nakonec si dáme ještě na chuť v Praze ochutnaný Stockholmský Syndrome od Kissmeyera, vyrážíme na vlak směr Praha a tiše závidíme návštěvníkům pivní besídky další nálož piv, kterou si pro ně Pivní rozmanitost připravila.