Dnes se vrátíme do doby před týdnem, kdy jsme přicestovali do Brna na rodinnou návštěvu a při této příležitosti ochutnali řadu často nových moravských piv. Tentokráte jsme šli po zavedených pivnicích a dokonce jsme ani nepotkali žádné špatné pivo – to se nám na pivní pouti po Brně asi ještě nestalo.
Jako tradičně jsme v pátek z nádraží zamířili do asi kilometr vzdálené hospůdky U Alberta pod Špilberkem. Stejně jako minule tu teklo pivo ze samospádového soudku, tentokráte to bylo AAA, tedy Amber Ale místního kočovného pivovaru Albert. Příjemný karamelovější ejlík, s tóny pomerančů, grepů a malin. Hořký, velmi dobře pitelný. Druhé pivo na čepu byl Hepywo Stout, osobité pivo, šuměnkové, pražené a čokoládové. Celkem pitelné, chutnalo jako nějaký domovarnický pokus. Původně jsme mysleli, že je stejně jako všechna ostatní piva na čepu původem ze zdejšího pivovaru, ale při sdílení čepovaných piv na Facebooku ho hospoda neuváděla, takže to možná opravdu nějaký domovarnický pokus byl.
Další naše kroky vedly do pivnice Lucky Bastard Beerhouse, měli jsme v plánu zde ověřit, zda jsou piva od Lucky Bastarda stále tak dobrá a bez vad. A ukázalo se, že ano – ejly India i Pale se nadmíru vydařily, moc pěkně chmelené, šťavnaté a výborně pitelné. Z nabídky hostujících piv jsme zvolili Motueku, jednochmelový ejl od dolnobojanovického Mazáka. Hořké pivo s tóny limetek, citrónové kůry, lehce i angreštů a zeleného pepře. Příjemné a velmi pitelné. Po roce jsme prověřili Sun APA od krnovské Nachmelené opice, stále to byl příjemně ovocný a velmi chutný kousek.
Pár desítek metrů od Lucky Bastardovy hospody leží Zastávka – pivnice malých pivovarů, sesterský podnik hospody U Alberta. Původně jsme neměli v plánu sem jít, neb jsme většinu zde čepovaných piv znali, ale stejně nás to nakonec na jedno rychlé vcuclo. Novinka od břeclavských Frankies, Grepis Ale – americký ejl s přidanými grapefruity, byla zajímavá, ale citrusovou chuť měla takovou osobitou, jako by někdo pivo řízl limonádou typu Sprite. Jako druhé pivo jsme zvolili Albrecht 10% z Frýdlantu a nelitovali jsme – výborně pitelný a chuťově čistý lehký ležák. Na chuť jsme si k tomu dali bezva karbanátek na chlebu… tyhle všemožné chleby za lidové ceny Brnu hodně závidíme, pražských utopenců a nakládaných hermelínů jsme už přejedení.
Naší poslední páteční zastávkou se stal pivní bar JBM Brew Lab Pub. Ten si po roce fungování jako létající pivovar pořídil malinký pivovar skutečný – v místě původního menšího pivovaru Lucky Bastard. Na čepu jsme tu potkali dvě domácí piva. Mild Name is Earl, anglický tmavý mild s přidaným čajem Earl Grey, byl zajímavý – výrazně čajový, pražený, s lehkými tóny medu a hořkých pomerančů. Moc fajn lehký ejl. Druhým pivem byl Mojito Dinosour, kyseláč s přísadami do mojita – limetkami a mátou. Byl to lehce zvláštní mix, ale svěží a slušně pitelný.
Z hostujících piv jsme zvolili Limetus Ale, další ochucený ejl od Frankies, s přidanými limetkami. Zvláštně sirupové pivo, limetky asi trochu zdivočely až do lehkých zázvorových tónů, ale pít se to dalo. Zajímavější byl Polarnik od polského pivovaru Profesja – IPA odkvašená Kveikem, kvasnicemi používanými v tradičních norských domáckých pivech. Pivo to bylo výrazné, ovocné, s tóny medu, hřebíčku i koriandru. Trochu divočina, ale příjemná. Na závěr večera jsme si dali dvojici piv od velšského pivovaru Tiny Rebel. Cali byl klasický moderní ejl, svěží a velmi chutný, ale zajímavější byl Stay Puft – porter s přidanými cukrovinkami Marshmallow. Pražené pivo s tóny lékořice a karamelu, Marshmallow z něj byly cítit docela výrazně. Pěkně to dohromady ladilo. Portery a stouty jsou prostě většinou k ochucení nejvhodnější.
Na závěr ještě zmíníme návštěvu F.A.Baru Oranžová, kam jsme zaskočili po líšeňském pivním festivalu. F.A.Bar máme rádi, je tu bohatá nabídka piv a piva tu jsou dobře ošetřená a načepovaná – to je vzhledem k poloze na kraji města malý zázrak. Ochutnali jsme tu novinku z Dalešic – ležák Dallas s americkými chmely – svěží pivo s tóny citrusů, tropického ovoce a bylin. Dále jsme zkusili polotmavý speciál od bohumínského Skřečoňského Žabáka – výrazněji sladový kousek s tóny karamelu a chlebové kůrky, dobře pitelný. A z Čech jsme si dali novinku od Matušky – Rockyho – tedy Raptora odkvašeného jinými kvasnicemi. Sladší sladové pivo, jak už je u Matušky zvykem, příjemně ovocné, svěží, s velmi dobrou pitelností.
A to je z naší květnové cesty do Brna vše. Musíme říci, že s každou návštěvou je to tu pivně zajímavější a z pohledu pivních barů Brno pomalu snese i srovnání s Prahou, alespoň co se nabídky tuzemských piv týká. Ostatní města v Česku mají co dohánět.
