Rostou jako houby po dešti. Pivovarů je v Praze již pětatřicet a nezdá se, že by se tento trend měl zastavit – za pár let zřejmě bude mít Praha více pivovarů než měla celá Česká republika v devadesátých letech. A dnes se podíváme na jeden z nejnovějších – pivovar Loď, který své první pivo narazil zhruba před měsícem.
Jak už název napovídá, pivovar Loď opravdu sídlí na lodi. Podobných pivovarů není po světě mnoho, ale jeden najdete nedaleko v Bratislavě, další třeba na velkých výletních lodích společnosti Aida. Pražský pivovar Loď ale běžně nikam nepluje, jeho loď je ukotvena na Dvořákově nábřeží, hned vedle Štefánikova mostu.
Interiér lodi je nově zrekonstruovaný, je to zde pěkně zařízené – s dřevěnými podlahami a černými sloupy a zábradlím. Na hlavní palubě naleznete restauraci a dole v podpalubí pivnici (to jsme zjistili bohužel až po usazení se v restauraci, nikde jsme si žádné šipky či cedule nevšimli). Nahoře na horní palubě je místo na zahrádku, snad ji v létě zprovozní, mohla by být fajn.
Pivovar samotný je rozstrkán po celé lodi – u vchodu do restaurace najdete nerezovou varnu a za ní prosklenou místnost – spilku s otevřenými kvasnými nádobami. V podpalubí jsou pak rozmístěny ležácké tanky. Kvůli pivovaru jsou prostory lodě trochu stísněnější, ale jinak jednotlivé části technologie nijak neruší a zapadají sem dobře.
Obsluha je taková, jakou byste v centru Prahy očekávali. Jeden číšník byl spíše nevrlý a házel kyselé pohledy, druhý zase milý a žoviální až přehnaně. Ale mohlo být hůře, oba byli alespoň rychlí. Jídelní lístek nevypadá špatně, vesměs jde o různé druhy mas, vzhledem k lokalitě za vyšší ceny. Ale přes poledne všedních dnů jsou tu k dispozici cenově výhodná meníčka.
Na čepu je na Lodi pět druhů domácích piv, dle informací od obsluhy by už měla být všechna vařena zde na místě (dříve se tu čepovala místní piva, ale vařená v jiných pivovarech). Ceny jsou spíše vyšší, piva jsou servírována ve skle o objemu 0,4 litru (v restauraci ve sklenicích na nožce, v pivnici v kryglech s uchem). Je možné si objednat i miniobjem 0,2 litru, ale cenově vychází jen o pár korun levněji než větší pivo. A komu je i tato velikost velká, může zkusit ochutnávané prkénko se všemi druhy piv v pidisklenicích známých ze slunce ve skle.
Desítka Legie nás příjemně překvapila – sladová s medovými tóny, chmelově kořenitá, příjemně pitelná. Světlý ležák Republika nás už tolik nezaujal, prázdnější s máslovým nádechem, takový průměr. Naštěstí byl v záloze druhý světlý ležák – Remorkér, chmelený za studena českým Kazbekem. Sladový, citrusový, docela hodně hořký, s tóny zeleného pepře a medu. Velmi chutný kousek.
A pak tu mají na čepu dvě třináctky. Polotmavý Prinz Eugen s mnichovskými slady je jasně nejhorším pivem z Lodi – výrazně karamelková a máslová neharmonická divnost, kterou jsme měli potíže dopít. Tmavá Monarchie je ale pravým opakem – pražená s tóny hořké čokolády a kávy, s bylinnou chmelovostí a nádechem sušeného ovoce. Paráda, takhle dobré pivo jsme v nově otevřeném pivovaru nečekali.
Jak je tedy vidět, takhle brzy po startu nemají zdejší piva úplně vyrovnanou kvalitu. Ale pokud se zde budou na chuť piva soustředit a podaří se jim výrobní procesy a recepty vyladit, mohl by to být jeden z nejlepších pivovarů v Praze. Pokud nejste tak vybíraví jako my, tak sem určitě skočte na obhlídku, minimálně piva Remorkér a Monarchie můžeme jen doporučit.
